RET

Rty jsou částí úst a mají hodně společného s tvořením slov, proto se slovo „ret“ (heb. sa·fahʹ; řec. cheiʹlos) používá obrazně na řeč nebo jazyk (Př 14:3; 1Ko 14:21) a občas se používá paralelně s ‚jazykem‘ (Ža 34:13; Př 12:19) a s ‚ústy‘. (Ža 66:14; Př 18:7) Před zmatením jazyka v Bábelu „celá země měla dále jeden jazyk [doslova „ret“] a jednu slovní zásobu“. (1Mo 11:1, 6–9; stejně je toto slovo použito v Ža 81:5; Iz 19:18.) Prostřednictvím proroka Sefanjáše Bůh slíbil, že ‚změní národům jazyk [ret] na čistý‘; tak budou jednotně chválit Jehovu a jeho spravedlivé záměry, které uskutečňuje prostřednictvím Ježíše Krista. (Sef 3:9; srovnej Př 12:19.)

Rty rozhodně nejsou jistým ukazatelem toho, co je v srdci, protože člověk jimi může mluvit pokrytecké řeči. (Mt 15:8) Rty však nemohou skutečný stav srdce skrýt před Bohem (Heb 4:13) a nakonec odhalí, co je v srdci. (Př 26:23–26; Mt 12:34)

Mojžíš nechtěl mluvit před faraónem, protože měl „neobřezané rty“; jako by jeho rty měly předkožku, a proto jako by byly příliš dlouhé a silné, aby mohly snadno mluvit. Možná měl nějakou vadu řeči. (2Mo 6:12, 30) Když Jehova povolal Izajáše, Izajáš si přál sloužit, ale naříkal, že je vlastně umlčen, protože on, muž nečistých rtů, měl vidění Jehovy, a není hoden nést Boží čisté poselství. Nato Jehova způsobil, že Izajášovy rty byly očištěny. (Iz 6:5–7; srovnej Jana 15:3; Iz 52:11; 2Ko 6:17.)

Ozeášovo proroctví povzbuzovalo Izraelity, aby obětovali Jehovovi „mladé býky“ svých rtů. To představovalo oběti upřímné chvály. (Oz 14:2) Apoštol Pavel na toto proroctví naráží, když nabádá spoluvěřící, aby Bohu předkládali „oběť chvály, totiž ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu“. (Heb 13:15)

V obrazném smyslu označuje ‚hladký ret‘ podvodnou řeč. (Ža 12:2, 3) Takové rty, stejně jako rty hrubé nebo lživé, mohou způsobit škodu — hluboce ranit jako meč nebo otrávit jako zmije. (Ža 59:7; 140:3; Ří 3:13) Člověk, který „rozevírá rty“, je ten, kdo mluví bezmyšlenkovitě nebo nemoudře. (Př 13:3) Může ho to zničit, protože před Bohem je každý člověk odpovědný za svá slova. (5Mo 23:23; 4Mo 30:6–8; Př 12:13; srovnej Joba 2:10; Mt 12:36, 37.)