Poučení z písma: Ozeáš 1:1–14:9

Jehova, náš Bůh, je milosrdný

JEHOVA je „Bohem skutků odpuštění, milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti“. (Neh. 9:17) Trvá na svých spravedlivých měřítkách, ale vybízí provinilce, aby činili pokání a měli k němu dobrý vztah. Bůh to velice dobře ukázal tím, co řekl vzpurným Izraelitům prostřednictvím proroka Ozeáše.

Biblickou knihu, která nese Ozeášovo jméno, ukončil tento prorok v oblasti Samařska po své téměř 59leté službě (asi od roku 804 př. n. l. do roku 745 př. n. l.). Ozeáš byl prorokem v desetikmenném izraelském království za dnů krále Jeroboama II. a judských panovníků Uzijáše, Jotama, Achaza a Ezechjáše. (Oz. 1:1) Izrael přehlížel výzvy k pokání, a proto podlehl Asyřanům a jeho hlavní město Samaří bylo v roce 740 př. n. l. zničeno. Ozeášovo proroctví bylo sice určeno lidem v dávných stoletích, obsahuje však i pro nás poučení o milosrdenství našeho Boha, Jehovy.

Izraelova vzpurnost

Jehova prokazuje milosrdenství na podkladě hříšníkova upřímného pokání. (Žalm 51:17; 51:19, „KB“; Přísl. 28:13) Boží ochotu projevit Izraeli milosrdenství znázorňovalo Ozeášovo jednání s jeho manželkou Gomer. Podle Božího příkazu si vzal „manželku smilstva“. Gomer porodila Ozeášovi jedno dítě, a pak zřejmě další dvě děti porodila z cizoložství. Přesto si prorok milosrdně vzal manželku zpátky. Podobně se Izrael choval k Jehovovi jako nevěrná manželka, protože neprávem připisoval požehnání falešnému bohu Baalovi. Jehova však byl ochoten jim projevit milosrdenství, kdyby činili pokání ze svého duchovního cizoložství. — 1:1–3:5.

Hříšníci, kteří touží po božském milosrdenství, se musí odvrátit od hříšného jednání a řídit se podle poznání Boha. (Žalm 119:59, 66, 67) Jehova měl právní při s obyvateli Izraele, protože v jejich zemi byl nedostatek pravdy, milující laskavosti a poznání Boha. Zavrhli poznání, proto Jehova zavrhl je. Bude účtovat s modlářským Izraelem a Judou. Předpověděl však, že budou hledat Boha, až „budou v úzkých“. — 4:1–5:15.

Sklízejí vichr

Mají-li provinilci pocítit Boží milosrdenství, musejí činit skutky, jež dokazují pokání. (Sk. 26:20) „Vraťme se přece k Jehovovi,“ úpěnlivě prosil Ozeáš. Milující laskavost Izraele (nazvaného Efraim kvůli hlavnímu kmeni) a Judy byla „jako rosa, která brzy sejde“. Lid přestupoval smlouvu s Bohem a nenesl ovoce, které dokazuje pokání. „Jako prostomyslná holubice bez srdce“ hledali pomoc u Egypta a Asýrie. Tyto politické kroky jim však nepřinesly o nic víc dobrého, než by přinesl uvolněný luk, který je neschopný střílet šípy na cíl. — 6:1–7:16.

Ti, kteří hledají Jehovu, musejí zasévat to, co je dobré, aby také mohli to, co je dobré, sklízet. (Gal. 6:7, 8) Izraelité odvrhli to, co je dobré, a proto sklízeli to, co je špatné. ‚Stále seli vítr a to, co měli sklidit, byl vichr.‘ Bůh věnoval „pozornost jejich hříchům“, a tak nesklízeli milosrdenství, ale nepříznivý soud. Stali se „uprchlíky mezi národy“. Dobytí Asyřany pravděpodobně přispělo k této situaci. — 8:1–9:17; 5. Mojž. 28:64, 65; 2. Král. 15:29; 17:1–6, 22, 23; 18:9–12; 1. Par. 5:16.

Budeme-li si nadále vážit svatých věcí, budeme mít stále užitek z Božího milosrdenství. (Hebr. 12:14–16) Izraelitům chybělo toto ocenění. Nezasévali semeno ve spravedlnosti, aby sklízeli ve shodě s milující laskavostí, ale orali ničemnost, a proto sklidili nespravedlnost. Bůh povolal Izrael z Egypta jako syna, ale oni mu splatili jeho lásku podvodem. „Ty by ses měl vrátit k svému Bohu, dodržovat milující laskavost a právo,“ radil Jehova. Efraim se však zapletl do neomluvitelného provinění, a tak místo milosrdenství zasloužil kárání. — 10:1–12:14.

Vrátit se k Jehovovi

I ti, kteří vážně zhřešili, se mohou vrátit k Jehovovi, a on jim projeví milosrdenství. (Žalm 144:8, 9) Ozeáš znovu připomněl, jak Jehova něžně pečoval o Izraelity. Přestože se národ obrátil proti Jehovovi, Jehova mu slíbil obnovu: „Vykoupím je z ruky šeolu; získám je zpět ze smrti.“ Samařsko (Izrael) by mělo zaplatit cenu za vzpurnost. Izraelité však byli vyzváni k návratu k Jehovovi zdravými slovy, aby obětovali „mladé býky svých rtů“. Proroctví je zakončeno povzbuzující myšlenkou, že moudrý a spravedlivý, jenž chodí po Jehovových přímých cestách, se bude těšit z jeho milosrdenství a lásky. — 13:1–14:9.

Poučení pro zapamatování: Jehova prokazuje milosrdenství na podkladě provinilcova upřímného pokání. Hříšníci, kteří touží po tomto milosrdenství, musí své jednání upravit podle poznání Boha a přinášet skutky, které dokazují pokání. Musí zasévat to, co je dobré, a nadále si vážit svatých věcí. A mohou získat útěchu z poznání, že i ti, kteří vážně zhřešili, se mohou s nadějí vrátit k Nejvyššímu, neboť Jehova, náš Bůh, je milosrdný.

[Rámeček na straně 34 a 35]

ZKOUMANÉ BIBLICKÉ TEXTY

○ 2:21–23 — Jezreel znamená „Bůh zaseje semeno“. Jehova chtěl sebrat věrný ostatek a zasít ho jako semeno v Judě, kde mělo být obilí, sladké víno a olej. O tyto dobré věci bude požádáno ve prospěch nuzného ostatku země, aby vydala nerosty pro obilné klasy, vinnou révu a olivovníky. Země se měla obrátit k nebesům o déšť, a ta měla požádat Boha, aby vytvořil oblaka, jež by dala potřebné spršky.

○ 5:1 — Odpadlí kněží a izraelští králové se stali pastí a sítí, která lákala lid, aby se zapletl do falešného uctívání. Hora Tábor (západně od Jordánu) a Micpa (město na východ od řeky) byly pravděpodobně středisky falešného uctívání. Lid po celém Izraeli provozoval modlářství, protože měl špatný příklad ve svých vůdcích, kteří měli zakusit Boží nepříznivý soud.

○ 7:4–8 — Dospělí Izraelité se podobali pekařově peci neboli ohništi, protože v nich zřejmě planuly špatné žádosti. Efraim (Izrael) se směšoval s národy, protože přijímal jejich způsoby jednání a usiloval o spojenectví s nimi, a proto byl podobný kulatému koláči upečenému jen po jedné straně.

○ 9:10 — Izraelité „se zasvětili té hanebné věci“, když přilnuli k Baalovi z Peoru na moabských planinách. (4. Mojž. 25:1–5) Ozeáš použil hebrejské slovo, jehož význam je: „stahovat se k čemu“ nebo „udržovat se odděleni pro“. Izraelité byli zasvěceni Bohu, ale oddělili se k Baalovi z Peoru. Tato událost byla připomenuta možná proto, že uctívání Baala bylo hlavním hříchem desetikmenného království. (Oz. 2:8, 13) Kéž dbáme na toto varování a nikdy neporušíme svou oddanost Jehovovi. — 1. Kor. 10:8, 11.

○ 10:5 — Bet-aven (znamená „dům škodlivosti“) bylo používáno v hanlivém významu pro Betel, což znamená „dům Boží“. Betel byl Boží dům, ale stal se domem škodlivosti, protože se tam uctívalo tele. (1. Král. 12:28–30) Když byla tato modla telete odnesena do vyhnanství, lid se kvůli ní zděsil. Modla bez života nemohla ochránit ani sama sebe, a tím méně ty, kteří ji uctívali. — Žalm 115:4–8.

○ 13:14 — Jehova nechtěl ušetřit neposlušné Izraelity tím, že by je v té době vytrhoval z moci šeolu nebo je vyprošťoval ze smrti. Nechtěl jim projevovat soucit, protože si nezasluhovali milosrdenství. Apoštol Pavel však ukázal, že Bůh nakonec vždy pohltí smrt a její vítězství zruší. Jehova projevil nad smrtí svou moc tím, že vzkřísil Ježíše Krista ze smrti a šeolu. Tak dává záruku, že lidé, kteří jsou v Boží paměti, budou vzkříšeni pod panstvím království jeho Syna. — Jan 5:28, 29.