²⁰ Chtěl Jonáše přivést k přemýšlení, a tak mu poukázal na to, že mu je líto pouhé rostliny, která vyrostla přes noc a kterou ani nezasadil, a ani se o ni nestaral. Pak mu řekl: „Já bych se neměl slitovat nad velkým městem Ninive, v němž existuje kromě mnoha domácích zvířat více než sto dvacet tisíc lidí, kteří vůbec neznají rozdíl mezi svou pravicí a svou levicí?“ (Jon. 4:10, 11)c

21. (a) Na co chtěl Jehova Jonášovi poukázat? (b) V čem nám může zpráva o Jonášovi pomoci?

²¹ Chápeš, co tím chtěl Jehova říct? Jonáš pro tu rostlinu vůbec nic neudělal. Jehova dal naproti tomu obyvatelům Ninive život a staral se o ně stejně jako o všechno své stvoření. Jak mohl Jonáš považovat pouhou rostlinu za důležitější než život 120 000 lidí a také mnoha hospodářských zvířat? Nebylo to snad kvůli tomu, že uvažoval sobecky? Rostliny mu bylo líto vlastně jen proto, že z ní měl prospěch. A proč se rozhněval, když Jehova Ninivany nepotrestal? Nemohl to být také důsledek sobectví, v tomto případě nezdravé touhy dokázat svou pravdu a neztratit tvář? Jonášovo vyprávění nám může pomoci, abychom se nad sebou upřímně zamysleli. Kdo z nás se ještě nikdy nezachoval sobecky? Měli bychom být Jehovovi vděční za to, že nás trpělivě učí, abychom ho napodobovali a byli obětavější, soucitnější a milosrdnější.