Poučení z Písma: Zecharjáš 1:1–14:21

Jehova burcuje ducha svého lidu

KONCEM roku 538 př. n.l. nebo na začátku roku 537 př.n.l. perský král Cýrus vydal výnos, že se Židé mohou vrátit z Babylóna do Jeruzaléma a znovu stavět dům Jehovy. (Ezra 1:3) Do roku 520 př.n.l. však chrám ještě nebyl znovu vystavěn. Jehova tedy vzbudil proroka Zecharjáše, aby ve spolupráci s Ageem burcoval ducha lidu.

Zecharjášova inspirovaná slova opětně posílila věrné Židy, aby viděli, že Jehova je podporuje a že bude žehnat jejich dílu. Tato biblická kniha nadchne i nás, protože obsahuje proroctví o Mesiášovi a rovněž další proroctví, jež se splňují v naší době. Také nám přináší cenná poučení!

Jehova žehná svému lidu

Jehova má starost o svůj lid. Když Židé uznali, že je Bůh právem ukázňuje, Zecharjáš má tři vidění, která ukazují, že se Bůh stále o ně zajímá. V prvním vidí koně a na nich anděly jako jezdce. Jednomu andělu dělá starost to, že národy, jež způsobily Židům neštěstí, „nic nevyrušuje“. Ve druhém vidění se Jehova rozhoduje, že svrhne „čtyři rohy“ — vládní moci, které rozehnaly jeho lid. A třetí vidění živě popisuje Jehovovu milující, ochrannou péči o Jeruzalém. — 1:1–2:13

Nikdo nebude moci překážet Božím věrným služebníkům. Ve čtvrtém vidění je hlavní odpůrce Jehovova lidu, satan, přísně napomenut. (Srovnej Zjevení 12:10. V pátém vidění si Zecharjáš uvědomuje, že Boží lid bude konat Boží vůli i přes obrovské překážky. Jak? „‚Ne vojenskou silou ani mocí, ale mým duchem‘, řekl Jehova vojsk“. — 3:1–4:14.

Boží služebníci „nenávidí, co je špatné“. (Žalm 97:10, 11) V šestém vidění Bůh pronáší kletbu nad zločinnými lidmi, kteří došli tak daleko bez potrestání. V sedmém vidění je symbol ničemnosti odnesen do „země Šinear“, což je prostředí falešného babylonského náboženství. Je to pro něj vhodné místo. Zlo nepatří mezi Boží lid, který ho nenávidí. Zecharjáš dále vidí čtyři dvoukolé vozy tažené koňmi, což jsou andělské duchovní síly, jež byly pověřeny chránit Boží lid na zemi. — 5:1–6:8

Prorocké záblesky

Splnění Jehovova prorockého slova je vzrušující a posiluje víru. Zecharjášovy prorocké záblesky velice přesně odpovídají naší době. Židé ve vyhnanství přispěli stříbrem a zlatem k tomu, že Zecharjáš mohl udělat velkolepou korunu pro velekněze Jozua. Kromě toho „ti, kteří jsou daleko, přijdou a vskutku budou stavět v Jehovově chrámu“. Stejně tak mnozí opustili Velký Babylón, aby pomáhali pracovat v chrámu po roce 1919. Oprava nesprávných názorů na půst vedla k popisu nadcházejících radostných poměrů v Jeruzalémě. Bylo předpověděno, že „deset mužů ze všech národů“ se připojí k duchovním židům v pravém uctívání. (Gal. 6:16, Zjev. 7:4–10) „Vítězoslavně křič, jeruzalémská dcero“, říká Jehova. Její král přichází, jede na oslu, a bude „mluvit mír k národům“. — 6:9-9:11.

Bůh a pastýři

Dozorci mají vážnou odpovědnost a měli by sloužit s horlivostí. Jehova zaslibuje záchranu svému lidu, a pak dává najevo hněv proti nevěrným pastýřům. „Tři pastýři“ kazí stádo tak dalece, že Jehova ruší svou smlouvu se svým lidem. Jeruzalém se stane „tíživým kamenem“. Všichni, kdo ho napadnou, se „krutě poškrábou“. Ale „judští šejkové“ — ti, kteří mají dozor nad Božím vyvoleným lidem — budou „podobni ohnivé pochodni“ pro svou vynikající horlivost. — 9:12–12:14

Jehova nenávidí podvodníky. Kdokoli by v Božím sboru stále „mluvil faleš“, je „probodnut“ neboli zavržen jako odpadlík. „Dvě části“ v zemi budou odříznuty, ale třetí část bude přečištěna ohněm. Obdobně je i velká většina těch, kteří tvrdí, že jsou křesťané — křesťanstvo — Jehovou odříznuta. Od roku 1919 jen malá menšina věrných pomazaných křesťanů vzývá Jehovovo jméno a podrobuje se Božímu přečišťovacímu procesu. — 13:1–9.

Jehovův lid může důvěřovat v Boží ochranu. Až se nepřátelé pokusí zničit pravé ctitele, Bůh bude svůj lid ochránit a setře satanův zástup. Rozpolcení Olivové hory vede k symbolickému údolí, v němž pomazaní budou ochráněni pod Jehovovým univerzálním královstvím a mesiášskou vládou, jeho Syna. Pro Boží věrné služebníky nastane světlo, a pro národy tma. Lidstvo si musí vybrat: Buď bude uctívat Jehovu společně s jeho lidem, nebo utrpí věčné zničení. — 14:1–21.

[Rámeček na straně 28]

ZKOUMAVÉ BIBLICKÉ TEXTY

○ 1:3 — I když se Židé vrátili z Babylóna, byli vybízeni k tomu, aby se vrátili k Jehovovi, z celého srdce ho poslouchali a uctívali. Měli podat viditelný důkaz o tomto návratu tím, že se zapojí do práce na znovuvybudování chrámu, dokud nebude dokončen.

○ 2:1–5 — Mladý muž pravděpodobně měřil Jeruzalém proto, aby se kolem něj vystavěla ochranná zeď. Boží anděl však naznačil, že růst města nemá být omezen zdí. Žádný člověk nemohl zabránit, aby Jeruzalém rostl. Jehova chtěl chránit, stejně jako dnes chrání pomazaný ostatek, jenž se stane částí nebeského nového Jeruzaléma. — Zjev. 21:2

○ 6:11–15 — Korunovace velekněze Jozua z něho neudělala kněze i krále, protože nebyl z Davidovy královské linie. Jozue spíše prorocky znázorňoval Mesiáše, na němž je plně uplatněno proroctví o „Výhonku“. (Zach. 3:8, Jer. 23:5) Jozua pomáhal dokončit znovuvýstavbu jeruzalémského chrámu. Nebeský kněz i král Ježíš Kristus dokončuje stavbu duchovního chrámu.

○ 11:4–11 — Lidé podobní ovcím byli „stádo bravu určené k zabití“, protože je vládní pastýři vykořisťovali. Zecharjáš si vzal hůl nazvanou „Příjemnost“ a druhou nazvanou „Svazek“ a jednal jako pastýř, který má v ruce hůl pro vedení stáda a prut k zahánění zvěře. (Žalm 23:4) Předstiňoval Ježíše, který byl poslán jako duchovní pastýř, ale jehož Židé odmítli. Zecharjáš rozsekal na kusy hůl Příjemnost, protože Bůh přestal jednat se Židy příjemně a zrušil s nimi svou smlouvu. Potom Zecharjáš rozsekal na kusy hůl Svazek, protože Bůh prohlásil smlouvu Zákona s Izraelem za neplatnou, a tak Židé zůstali bez teokratického svazku jednoty. Tato náboženská nejednota se pro ně ukázala jako katastrofální, protože Jeruzalém byl v roce 70 n.l. zničen Římany.

○ 12:11 — „Bědování Hadadrimonovo“ se snad vztahuje na truchlení nad smrtí judského krále Josiáše. Hadadrimon bylo zřejmě místo v údolí Megido, kde byl král Josiáš zabit v bitvě s faraónem Nechem. Nad Josiášem lidé truchlili, Jeremjáš nad ním zpíval a zpěváci se o něm zmiňovali v žalozpěvech. — 2. Par. 35:20–25.