Mluv o slávě Božího kralování
„O slávě tvého kralování budou hovořit a o tvé moci budou mluvit.“ ŽALM 145:11.
1. Hlavně proč nám dal Jehova dar řeči?
JEHOVA měl určitý záměr, když nás vybavil schopností mluvit. (2. Mojž. 4:11) Učinil to v první řadě proto, aby naše rty ‚překypovaly chválou‘ vůči němu. (Žalm 119:171, 172) Jak řekl žalmista David: „Všechna tvá díla ti budou chvalořečit, Jehovo, a tvoji věrně oddaní ti budou žehnat. O slávě tvého kralování budou hovořit a o tvé moci budou mluvit, aby lidským synům dali na vědomí jeho mocné činy a slávu nádhery jeho kralování. Tvé kralování je kralování na všechny neurčité časy a tvé panství je po všechny po sobě následující generace.“ — Žalm 145:10–13.
2. Jakými způsoby můžeme ‚překypovat‘ chválou vůči Bohu?
2 Pomazaní následovníci Ježíše Krista a jejich druhové z „velkého zástupu“ dychtivě chválí Jehovu, „Krále věčnosti“. (Zjev. 7:9; 15:3) Pilným studiem Bible s pomocí „Strážné věže“ a jiných křesťanských publikací můžeme získat přesné poznání o Bohu, které je jako pramen čisté, osvěžující, životodárné vody. A tak se v našem případě „studna moudrosti“ stane „překypující bystřinou“. (Přísl. 18:4) Podněcuje nás to, abychom ‚překypovali chválou‘ při vydávání svědectví dům od domu a při jiných způsobech kazatelské služby. Máme však také biblický důvod pro příležitostné vydávání svědectví.
BIBLICKÉ PŘÍKLADY
3. Uveď prosím příklad Ježíšova příležitostného vydávání svědectví.
3 Poté, co byl Ježíš pomazán svatým duchem, kázal poprvé v místě, kde byl ubytován, a pozval tam Jana, Ondřeje a pravděpodobně i Petra. Strávili tam den a v tomto nenuceném ovzduší zřejmě dostali důkladné svědectví. (Jan 1:35–42) Za podobných nenucených okolností — „když. . . Ježíš. . . odcházel“ — viděl Matouše v daňové kanceláři a dosáhl kladného výsledku, když mu řekl: „Buď mým následovníkem.“ — Mat. 9:9.
4. Co řekl Ježíš, když vydal svědectví jedné samařské ženě, a k čemu vedlo toto svědectví?
4 Ježíš byl nejlepším příkladem ‚překypující bystřiny moudrosti‘. Ačkoli seděl u Jákobovy studny blízko Sycharu hladový a unavený, vydal svědectví samařské ženě, která tam přišla načerpat vodu. „Kdokoli pije z té vody, kterou já mu dám, nebude vůbec nikdy žíznit,“ řekl Ježíš, „ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem prýštící vody, jež zprostředkuje věčný život.“ Toto příležitostné svědectví vedlo k tomu, že mohl Ježíš kázat celé skupině, která se sešla na podnět té ženy a vyslechla si, co jim chtěl Ježíš říci. — Jan 4:6–42.
5. Jaký příklad dali evangelista Filip a apoštol Pavel v souvislosti s příležitostným vydáváním svědectví?
5 Evangelista Filip zavolal na projíždějící vůz a vydal příležitostné svědectví muži, který na něm jel a četl právě Izajášovo proroctví. Když byl Filip pozván, aby si přisedl, vysvětlil onomu etiopskému eunuchovi „dobré poselství o Ježíšovi“. U eunucha to vyvolalo takové ocenění, že se dal pokřtít. (Sk. 8:26–38) Když byla vězeňská pouta apoštola Pavla uvolněna při velkém zemětřesení ve Filipech, vydal příležitostné svědectví žalářníkovi. K čemu to vedlo? „Všichni do jednoho, on i jeho domácí, byli bez odkladu pokřtěni.“ — Sk. 16:19–34.
6. V jaké činnosti Ježíšových apoštolů po ukamenování Štěpána hrálo pravděpodobně svou úlohu příležitostné vydávání svědectví?
6 Dnes je příležitostné vydávání svědectví jedním z prostředků, jak je oznamováno dobré poselství v místech, kde je naše křesťanské dílo podrobeno omezením. Ale i když jsme pronásledováni, srdce nás podněcuje, abychom mluvili o slávě Božího kralování. Když byl Štěpán ukamenován, většina pronásledovaných učedníků byla rozptýlena. Ale dále oznamovali dobré poselství a k jejich snahám o kázání království bezpochyby patřilo i příležitostné vydávání svědectví. — Sk. 8:4–8; 11:19–21.
7. Co dělal Pavel, když byl v domácím vězení, a jakou to vyvolává otázku?
7 Příležitostné vydávání svědectví je jedním způsobem, jak můžeme mluvit o slávě Božího kralování, jsme-li ve vězení nebo jsme-li vázáni doma pro nemoc nebo slabost. Pavel byl po dva roky v domácím vězení pod dohledem římské stráže. Ale místo aby tam chřadl, poslal pro posluchače a „laskavě přijímal všechny, kteří k němu přišli. Kázal jim Boží království a vyučoval je o Pánu Ježíši Kristu s největší volností řeči.“ (Sk. 28:16–31) To je opravdu znamenitý příklad. Mohl bys postupovat podobně, jestliže jako svědek nemůžeš opustit dům?
8. Jak účinné bylo Pavlovo příležitostné vydávání svědectví?
8 Pavlovi strážci se čas od času střídali, a tak různí lidé slyšeli, jak mluví k druhým o slávě Božího kralování. Můžeme si však být jisti, že také vydával svědectví přímo těmto strážcům. Toto příležitostné vydávání svědectví bylo tak účinné, že mohl Pavel napsat: „Mé záležitosti dopadly spíše k pokroku dobrého poselství než jinak, takže se má pouta ve spojení s Kristem stala veřejně známá mezi celou pretoriánskou stráží a všemi ostatními. A protože většina bratrů v Pánu pociťuje důvěru pro má vězeňská pouta, tím více se odvažují nebojácně mluvit Boží slovo.“ (Fil. 1:12–14) Kdyby se stalo, že bychom se jako Pavel ocitli ve vězení a neměli bychom příležitost k organizovanému vydávání svědectví, můžeme přesto mluvit o Božím kralování. A našim bratrům to opravdu dodá odvahy.
9, 10. Jaké máme světské důkazy, že první křesťané vydávali příležitostná svědectví?
9 Křesťané v rané době se do té míry věnovali příležitostnému vydávání svědectví, že mohlo být i v pozdějších letech řečeno: „Jeden křesťanský spisovatel, pravděpodobně z Kartága (kolem roku 200), nám poskytuje obraz. . . lidí, kteří patřili k lidem velmi vzdělaným. Tři mladí právníci, kteří se dobře znají, tráví volný den u moře. Dva z nich jsou křesťané a třetí je pohan. Zakrátko se rozmluva stočí na náboženství. . . Zpráva o dlouhé rozpravě končí slovy: ‚Všichni tři jsme šli domů s radostí. Jeden se radoval z toho, že našel křesťanskou víru, a ostatní se radovali, protože ho k tomu přivedli.‘ Ten spis neříká, že jde o skutečný případ; je to Obrana od Minucia Felixe. Ale znázorňuje, co se tehdy dělo mezi privilegovanějšími lidmi.“ („Církevní dějiny l — První pokroky: L. P. 29–500“, od Johna Fostera, str. 46, 48, angl.) Tato zpráva názorně ukazuje, že mezi těmi, kteří se v tehdejší době hlásili ke křesťanství, nevymizelo příležitostné vydávání svědectví.
10 O prvních křesťanech bylo také napsáno: „Počet křesťanských věřících stále vzrůstal; kázali Krista, ať šli kamkoli, při svém běžném zaměstnání i v pronásledování. . . Bylo mnoho takových, kteří používali k rozšiřování své víry svého řemesla, svého povolání, svého každodenního zaměstnání, ať bylo jakékoli.“ („Misionářské podnikání“ od Edwina Munsella Blisse, str. 14, angl.) Ano, ti, kteří zvěstovali království v raných dobách, vydávali svědectví organizovaně i příležitostně.
PŘEDEM UVAŽOVAT A PŘIPRAVIT SE
11. Co se můžeme naučit z toho, jak Ježíš zaměřoval pozornost na Boží pravdu?
11 Měli bychom vydávat svědectví organizovaně i příležitostně podobně jako Ježíš a jeho následovníci v raných dobách. Má-li být naše činnost účinná, musíme o ní předem přemýšlet a připravit se. Ježíš například při příležitostném vydávání svědectví nebo vyučování poukazoval na děti, jídlo, oblečení, ptáky, rostliny, povětrnostní podmínky a povolání. (Mat. 4:18, 19; 6:25–34; 11:16–19; 13:3–8; 16:1–4) Také my můžeme užít téměř každého námětu jako základu k obrácení pozornosti na Boží pravdu.
12. Jak se můžeme připravit na příležitostné vydávání svědectví, když plánujeme nějakou cestu?
12 Můžeme příležitostně vydávat svědectví lidem na lavičce v parku, ve frontě v obchodních střediscích a jinde. Apoštol Pavel v Athénách rozmlouval „každý den na tržišti s těmi, kteří tam právě byli“. (Sk. 17:17) Na příležitostné vydávání svědectví se však musíme připravit. Plánuješ například nějakou cestu letadlem, vlakem nebo autobusem? Vezmi si s sebou Bibli a několik traktátů, časopisů nebo brožur. Čtení křesťanských publikací ve veřejných dopravních prostředcích nebo jinde často podnítí rozhovor.
13. Znázorni, jak můžeš začít vydávat cestou svědectví nějaké starší osobě.
13 Zřejmě začínáme přátelským úvodem. Příručka „Rozmlouvat z Písma“ naznačuje úvody, jichž lze použít v kazatelské službě, ale některé z nich je možné obměnit pro použití při příležitostném vydávání svědectví. Když například cestuješ a sedíš vedle staršího člověka, můžeš říci: „Jmenuji se. . . Hodně přemýšlím o smyslu života. Mnozí lidé jsou tak zaměstnáni výdělečnou činností, že téměř nemají čas přemýšlet o smyslu života. Ale když nám postupují léta, uvědomujeme si, že život je velmi krátký, a položíme si možná otázku: ‚Má tohle být celý smysl života?‘ Myslíte, že dal Bůh nějaký smysl naší existenci?“ Dej posluchači příležitost, aby reagoval. Pak můžeš mluvit o Božím předsevzetí s lidmi a zmínit se o nádherných věcech zaslíbených ve Zjevení 21:3, 4. Při účinném příležitostném vydávání svědectví můžeš také uplatnit jiné znamenité myšlenky, které ses naučil při sborových shromážděních nebo z křesťanských publikací.
JE MOŽNÉ OČEKÁVAT DOBRÉ VÝSLEDKY
14. Jaký úspěch při příležitostném vydávání svědectví měl jeden bratr na cestě?
14 I my můžeme mít úspěch při příležitostném vydávání svědectví, podobně jako Ježíš a jeho učedníci. Stalo se například, že jeden svědek mluvil při cestě letadlem s nějakým důstojníkem, který byl dvacet let ženatý. Manželka toho muže užívala drogy, několikrát se pokusila o sebevraždu a chtěla ho opustit a odejít s nějakým mladším mužem. Když svědek mluvil o biblické pomoci, kterou získává ze „Strážné věže“ a z časopisu „Probuďte se!“, důstojník si tyto časopisy předplatil a chtěl, aby byly zasílány jeho manželce. Jiní cestující slyšeli, co svědek řekl. K čemu to vedlo? Při této příležitosti získal 22 předplatných a rozšířil 45 časopisů a 21 knih.
15, 16. a) Uveď příklady úspěšného neformálního vydávání svědectví spolupracovníkům. b) K čemu tě podněcují tyto výsledky?
15 A co příležitostné vydávání svědectví spolupracovníkům? Jeden bratr zanechal výtisky našich časopisů v umývárně na svém pracovišti. Jeden spolupracovník si časopisy přečetl, vyhledal bratra a časopisy si předplatil. Tento muž také přijal nabídku biblického studia, zanechal svého prostopášného života, ale jeho manželka odcházela z domova, kdykoli byla pronesena zmínka o Božím jménu. Když chtěl ten muž vystoupit z místní církve, přišel si s ním o tom pohovořit kazatel, ale našel doma jen jeho manželku. Ta byla velmi nemile překvapena tím, že kazatel sám měl nedostatek víry a lhal o svědcích Jehovových. Viděla totiž změny k lepšímu, které podnikl její manžel. Řekla kazateli: „Můžete napsat doklad o výstupu i pro mne a pro děti.“ Potom se stali muž i jeho manželka pokřtěnými svědky.
16 Před lety vydal bratr, který nyní žije ve Spojených státech, příležitostné svědectví jednomu spolupracovníkovi v Anglii a vzal toho mladého muže na filmové představení, které organizovali svědkové Jehovovi. Po jedenatřiceti letech dostal tento bratr dopis: „Chtěl bych ti nyní říci, že svědectví, které jsi vydal [mladému muži], se vyplatilo, protože s ním asi po dvou letech mluvil jiný bratr, nechal u něho časopisy a vzal ho do místního sálu království. . . Ten muž se stal svědkem, byl v roce 1959 pokřtěn a nyní je starším ve svém sboru. . . Asi po 14 letech se stala svědkem jeho manželka a byla také pokřtěna. O dva roky později byla pokřtěna jeho dcera a nyní je pravidelnou průkopnicí v North Derbyshire. . . Na základě toho krátkého svědectví, které jsi tehdy vydal v Ashfordu, stal se svědkem ten muž, jeho manželka a dcera, jedna sestřenice a její dcera, manžel a pět dětí a jedno dítě druhé dcery této sestřenice. . . Chtěl bych ti, Tede, velmi vřele poděkovat, protože tím dělníkem jsem já, a příběh, který jsem ti vyprávěl, je můj vlastní příběh o tom, jak jsi mi ty vydal svědectví a k čemu to všechno vedlo.“
17. Jaké možnosti příležitostného vydávání svědectví mají mladší Jehovovi služebníci?
17 Také vy, mladší Jehovovi služebníci, máte znamenité pole k vydávání svědectví — své spolužáky a učitele. Vydáváš příležitostné svědectví ve slohových cvičeních, při ústních referátech a při podobných příležitostech? Jedna ekvádorská středoškolačka, se kterou bylo vedeno biblické studium, použila jako materiálu pro slohové cvičení časopis „Probuďte se!“ z 22. srpna 1985 (angl.), kde byl článek ze série „Hirošima — vzpomínky vybledly?“. Její práce získala příznivé ohodnocení poroty při mezinárodní soutěži, a ona za to mohla podniknout zdarma cestu do Japonska. Účelem křesťanských publikací samozřejmě není vyhrávat v soutěžích. Je to však příkladem ceny takové literatury a účinnosti vydávání svědectví k Boží chvále ve škole.
18. K čemu vedlo krátké svědectví ženě, jež si chtěla pronajmout pokoj?
18 Jedna sestra musela z finančních důvodů pronajmout pokoj. Když jí telefonovala jedna žena, aby se na věc zeptala, sestra jí řekla, že je svědkem Jehovovým a že ve svém domě nedovolí promiskuitu. Návštěvníci musí opustit dům brzy večer a muži, kteří by přišli na návštěvu, nesmějí být za zavřenými dveřmi. Žena, která telefonovala, se poněkud zarazila a pak řekla: „Ve svém mládí jsem studovala, ale nezanechalo to ve mně hluboký dojem. Pak jsem navštěvovala vysokou školu.“ Na otázku, zda by chtěla znovu začít studovat Bibli, odpověděla: „Ano.“ Během doby se tato žena, která telefonovala, stala oddanou služebnicí Jehovy, a stejně i její matka a sestra — to vše v důsledku příležitostného svědectví jedné sestry.
19. K čemu vedlo příležitostné vydání svědectví v případě jedné ženy na Bahamách?
19 Na Bahamách měla jedna katolička výčitky svědomí, protože nebyla již pět let v kostele. Jedné deštivé neděle se tedy vydala do kostela. Cestou potkala tři svědky, kteří ji svezli autem a vydali jí svědectví. Když se dostali ke kostelu, chtěla tato žena slyšet více a zůstala s nimi v autě, zatímco jeli dál pro někoho, kdo studoval Bibli. Pak se opět vraceli kolem toho kostela, ale ona stále chtěla slyšet více a jela s nimi do sálu království. Veřejná přednáška byla na stejný námět, o jakém se mluvilo ve voze. S tou ženou bylo zavedeno biblické studium, nakonec se rozešla s mužem, s nimž neoddána žila (s otcem svých čtyř dětí), a byla pokřtěna v roce 1986 při sjezdu v Nassau. Jak byla šťastná, že jí někdo vydal příležitostné svědectví!
NEUSTÁLE MLUV O BOŽÍM KRALOVÁNÍ
20. a) Jak bychom se měli dívat na příležitostné vydávání svědectví ve vztahu ke kazatelské službě? b) Co může pomoci tomu, kdo váhá s vydáváním příležitostného svědectví?
20 Příležitostné vydávání svědectví není náhradou za organizovanou kazatelskou službu svědků Jehovových. Kázání dům od domu je zjevně biblické a účinné. (Sk. 5:42; 20:20, 21) Ale příležitostné vydávání svědectví je plodné a Jehovovi služebníci by se ho měli účastnit. Kdekoli jsou lidé — příbuzní, spolužáci, spolupracovníci i jiní —, tam jsou příležitosti, abychom mluvili o slávě Božího kralování. Ať ti tedy nebrání strach ani ostych. (Přísl. 29:25; 2. Tim. 1:6–8) Pokud váháš s příležitostným vydáváním svědectví, proč by ses nemodlil jako Ježíšovi pronásledovaní učedníci? Usilovně prosili: „Jehovo. . . dej, ať tvoji otroci stále mluví tvé slovo se vší smělostí.“ Byla jejich modlitba vyslyšena? Ano, protože ‚místo, na kterém byli shromážděni, se zatřáslo, a všichni do jednoho byli naplněni svatým duchem a směle mluvili Boží slovo‘. — Sk. 4:23–31.
21. Co nás bude podněcovat k vydávání svědectví za všech okolností?
21 Pěstuj proto kladný postoj k příležitostnému vydávání svědectví. Kéž tě láska k Bohu podněcuje, abys vydával svědectví za všech okolností. Buď nadšený a skutečně překypuj pravdou při každé příležitosti. Ano, stále mluv o slávě Božího kralování.
Jak odpovíš?
◆ Jaký biblický podklad má příležitostné vydávání svědectví?
◆ Jakými způsoby se můžeme připravit na příležitostné vydávání svědectví?
◆ Jaké výsledky můžeme očekávat, vydáváme-li příležitostná svědectví?
◆ Jak bychom se měli dívat na příležitostné vydávání svědectví ve vztahu k pravidelné kazatelské službě?
[Obrázek na straně 23]
Nemůžeš-li vycházet ven, vydáváš svědectví jako Pavel, když byl vězněn?
[Obrázek na straně 25]
Připravíme-li se předem, budeme moci vydávat účinné příležitostné svědectví