„Pohleďte, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, kterého má duše schválila! Vložím na něj svého ducha a bude objasňovat národům, co je právo. Nebude se přít ani nebude nahlas křičet ani nebude jeho hlas slyšet na širokých cestách. Žádný potlučený rákos nezlomí a neuhasí doutnající lněný knot, dokud s úspěchem nevyšle právo. Národy budou vskutku doufat v jeho jméno.“

Co to znamená, že se ‚nebude přít ani nebude nahlas křičet ani nebude jeho hlas slyšet na širokých cestách‘? Když Ježíš uzdravuje lidi, ‚vážně jim přikazuje, aby o něm nic nedávali najevo‘. Nechce, aby mu dělali hlučnou reklamu na ulicích nebo aby o něm od úst k ústům kolovaly vzrušené a zkreslené zprávy.