Život a služba Ježíše

Ježíš středem sporu

KRÁTCE po návštěvě v Šimonově domě se Ježíš vydává na druhou kazatelskou cestu po Galileji. Při minulé pouti ho provázeli jeho první učedníci, Petr, Ondřej, Jakub a Jan. Ale nyní ho provází dvanáct apoštolů a také nějaké ženy. Patří k nim Marie Magdalena, Zuzana a Joana, jejíž manžel je úředníkem krále Heroda.

Jak nabírá na důrazu Ježíšova služba, sílí i spory o jeho činnost. K Ježíšovi je přiveden muž posedlý démonem, který je také slepý a nemůže mluvit. Když ho Ježíš uzdraví, takže se muž zbaví démonské nadvlády a může mluvit i vidět, jsou zástupy prostě uneseny. Začínají říkat: „Nemůže to snad být Syn Davidův?“

Okolo domu, kde Ježíš zůstává, se shlukují takové davy, že se nemůže se svými učedníky ani najíst. Vedle těch, kteří soudí, že by mohl být zaslíbený „Syn Davidův“, jsou znalci Písma a farizeové, kteří přišli až z Jeruzaléma, aby ho znevážili. Když Ježíšovi příbuzní slyší o zmatku okolo Ježíše, přicházejí si pro něho. Proč?

Ježíšovi vlastní bratři totiž zatím nevěří, že je Boží Syn. Také veřejný rozruch a spory, které vyvolal, jsou zcela netypické pro Ježíše, kterého znali, když vyrůstal v Nazaretu. Proto si myslí, že Ježíš má nějakou vážnou duševní poruchu. Dojdou k závěru: „Zbláznil se“ a jdou si pro něho, aby ho odvedli.

Přesto jsou jasné důkazy, že Ježíš uzdravil muže posedlého démonem. Znalci Písma a farizeové vědí, že nemohou popřít ani to, ani jiné Ježíšovy zázraky. Proto se snaží Ježíše znevážit tím, že říkají lidem: „Tento člověk nevyhání démony vyjma prostřednictvím Belzebuba, panovníka démonů.“

Ježíš zná jejich myšlení, povolává znalce Písma a farizeje k sobě a říká: „Každé království rozdělené proti sobě bývá zpustošeno a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí. Stejně jestliže satan vyhání satana, je rozdělený v sobě; jak potom obstojí jeho království?“

To je drtivá logika. Protože farizeové tvrdí, že i lidé z jejich vlastních řad vyháněli démony, ptá se ještě Ježíš: „Jestliže ostatně já vyháním démony s pomocí Belzebuba, s čí pomocí je vyhánějí vaši synové?“ Jinými slovy, jejich obvinění proti Ježíšovi by mělo platit na ně stejně jako na něho. Ježíš pak varuje: „Jestliže však vyháním démony pomocí Božího ducha, pak vás Boží království skutečně překonalo.“

Na znázornění toho, že vyhánění démonů je svědectvím o jeho moci nad satanem, Ježíš říká: „Jak může někdo vniknout do domu silného muže a zmocnit se jeho věcí, jestliže nejdříve toho silného muže nespoutá? A potom vyloupí jeho dům. Kdo není na mé straně, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“ Farizeové jsou jasně proti Ježíšovi a dokazují, že jsou satanovými zmocněnci. Rozptylují Izraelity od Ježíše.

Proto Ježíš varuje tyto satanské odpůrce, že „rouhání proti duchu nebude odpuštěno“. Vysvětluje: „Kdo se například vysloví proti Synovi člověka, bude mu odpuštěno; kdokoli však mluví proti svatému duchu, nebude mu to odpuštěno, nikoli, ani v tomto systému věcí ani v nadcházejícím.“ Toho neodpustitelného hříchu se dopustili znalci Písma a farizeové tím, že zlomyslně připsali satanovi to, co je zjevně zázračné působení svatého ducha. Matouš 12:22–32; Marek 3:19–30; Jan 7:5.

◆ Čím se liší Ježíšova druhá cesta po Galileji od první?

◆ Proč chtějí Ježíšovi příbuzní Ježíše odvést?

◆ Jak se snaží farizeové znevážit Ježíšovy zázraky a jak vyvrátí Ježíš obvinění?

◆ Čím se provinili farizeové a proč?