ZMIJE

[heb. ʼef·ʽehʹ; cif·ʽo·niʹ; řec. a·spisʹ; eʹchi·dna].

Jedovatý had, který má vysoce specializované jedové zuby, jež mohou být sklopeny k patru, když je had nepoužívá. V Palestině žije několik druhů zmijí, a jejich jed se podle druhů liší. Jednou z nejnebezpečnějších zmijí je zmije růžkatá (Vipera ammodytes), která žije v údolí Jordánu. Dalším druhem je zmije palestinská (Vipera palaestina). Hebrejské slovo ʼef·ʽehʹ se obvykle uvádí do souvislosti s arabským slovem ʼafʽan, které označuje zmiji paví (Echis carinatus), což je jedovatý had žijící na písečných pláních v oblasti Jericha.

Řecké slovo a·spisʹ se vyskytuje ve Svaté Bibli jen jednou, a to v Římanům 3:13, kde apoštol Pavel mluví o hříšnících a říká: „Zmijí jed je za jejich rty.“ Zde apoštol cituje ze Žalmu 140:3: „Jed rohaté zmije mají pod rty.“ Zmije, o nichž je zmínka v Římanům 3:13, tedy musí být zmije rohaté. (Viz heslo ZMIJE ROHATÁ.)

Na silné působení zmijího jedu poukazuje Cofar; jeho slova jsou zaznamenaná u Joba 20:16, kde Cofar říká, že „jazyk zmije“ má moc zabít. Když byl apoštol Pavel trosečníkem na ostrově Malta a když nasbíral otýpku chrastí, kterou přiložil na oheň, vylezla zmije a zakousla se mu do ruky. Pavel však ‚setřásl jedovatého tvora do ohně a neutrpěl žádnou škodu‘, ačkoli lidé, kteří stáli kolem něho, čekali, že Pavel dostane zánět a oteče nebo že náhle zemře. (Sk 28:3–6)

Obrazné použití. Moudrý muž popisuje v Příslovích 23:32 účinky nadměrného pití vína a přirovnává je k nebezpečnému uštknutí od zmije: „Nakonec uštkne právě jako had a vylučuje jed jako zmije [heb. u·khecif·ʽo·niʹ].“ Když prorok Izajáš popisoval ničemnost, které se začal dopouštět Boží lid Izrael, napsal: „Vyseděli vejce jedovatého hada . . . Kdokoli by pojedl z jejich vajec, zemřel by, a z vejce, které by se rozbilo, by se vylíhla zmije.“ (Iz 59:5) Většina hadů klade vejce, ale i když zmije většinou vejcorodé nejsou, některé druhy přece jen vejce kladou.

Jan Křtitel označil farizey a saducey jako „potomstvo zmijí“. (Mt 3:7; Lk 3:7) A jako „potomstvo zmijí“ označil farizey a saducey i Ježíš Kristus, a to kvůli jejich ničemnosti a kvůli tomu, že nic netušícím osobám mohli způsobit duchovní smrt. (Mt 12:34; 23:33)