Prokazujte svým zestárlým rodičům úctu

1. Proč jsme dlužníky svých rodičů a co bychom k nim tedy měli cítit a jak bychom s nimi měli jednat?

„NASLOUCHEJ svému otci, který způsobil tvé narození, a nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla,“ radil moudrý muž před dávnými lety. (Přísloví 23:22) Pravděpodobně řeknete: ‚To bych nikdy neudělal!‘ Většina z nás svou matkou ani svým otcem nepohrdá, ale naopak své rodiče hluboce milujeme. Uznáváme, že jsme jejich velkými dlužníky. Rodiče nám především dali život. Zdrojem života je sice Jehova, ale bez svých rodičů bychom prostě neexistovali. My nic tak vzácného jako život svým rodičům dát nemůžeme. A také, jen si představte, kolik obětavosti, úzkostlivé péče, výdajů a láskyplné pozornosti rodiče musí vynaložit, aby dítěti pomohli projít životem od útlého věku do dospělosti. Boží slovo tedy dává velmi rozumnou radu: „Cti svého otce a svou matku . . . Aby se ti dobře vedlo a abys vytrval dlouho na zemi.“ (Efezanům 6:2, 3)

UVĚDOMUJME SI, ŽE MAJÍ CITOVÉ POTŘEBY

2. Jak mohou dospělé děti splácet svým rodičům „patřičnou náhradu“?

² Apoštol Pavel křesťanům napsal: „Ty [děti nebo vnoučata] ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své vlastní domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je před zrakem Boha přijatelné.“ (1. Timoteovi 5:4) Dospělé děti tuto „patřičnou náhradu“ dávají svým rodičům a prarodičům tak, že jim projevují vděčnost za lásku, práci a péči, kterými je celá ta léta zahrnovali. Mohou jim projevovat vděčnost, jestliže si například uvědomí, že starší lidé stejně jako kdokoli jiný potřebují lásku a pocit jistoty, a to často a velmi naléhavě. Podobně jako my všichni i oni potřebují mít pocit, že jsou cenní. Potřebují vidět, že jejich život má nějaký význam.

3. Jak můžeme rodičům a prarodičům prokazovat úctu?

³ Svým rodičům a prarodičům tedy můžeme prokazovat úctu tím, že jim projevujeme lásku. (1. Korinťanům 16:14) Pokud nebydlí s námi, měli bychom si uvědomit, že pro ně může hodně znamenat, když od nás dostávají zprávy. Můžeme jim udělat velkou radost, jestliže jim napíšeme milý dopis, zatelefonujeme jim nebo je navštívíme. Když bylo Mijo, která žije v Japonsku, dvaaosmdesát let, napsala: „Má dcera [jejíž manžel je cestující služebník] mi říká: ‚Maminko, prosím tě, „jezdi“ s námi.‘ Každý týden mi pošle plán jejich příští cesty a telefonní číslo tamního sboru. Podívám se na mapu a řeknu si: ‚Aha. Teď jsou tady!‘ Pokaždé Jehovovi děkuji za to, že mám takové hodné dítě.“

PODPORUJME JE HMOTNĚ

4. Jak židovská náboženská tradice nabádala lidi k tomu, aby se svými zestárlými rodiči jednali bezcitně?

⁴ Mohl by člověk prokazovat svým rodičům úctu také tím, že jim zajišťuje hmotné potřeby? Ano. Úcta se často projevuje i tímto způsobem. Židovští náboženští vůdci v Ježíšově době udržovali tradici, že pokud člověk prohlásil, že jeho peníze či majetek jsou „dar zasvěcený Bohu“, byl osvobozen od povinnosti použít tyto věci na to, aby se postaral o své rodiče. (Matouš 15:3–6) To bylo velmi bezcitné. Tito náboženští vůdci tím vlastně lidi nabádali, aby svým rodičům neprokazovali úctu, ale aby s nimi jednali opovržlivě a aby sobecky odmítali vidět jejich potřeby. Tak nechceme nikdy jednat. (5. Mojžíšova 27:16)

5. Kdy patří k prokazování úcty rodičům také poskytování finanční pomoci, i když v některých zemích poskytuje sociální podporu stát?

⁵ V mnoha zemích jsou některé hmotné potřeby lidí pokročilejšího věku, například jídlo, oblečení a přístřeší, v současné době uspokojovány z prostředků sociálního zabezpečení, které poskytuje stát. Kromě toho si možná tito lidé sami ušetřili nějaké finanční prostředky na stáří. Ale pokud tyto prostředky vyčerpají nebo jim nestačí, děti svým rodičům prokáží úctu tak, že se budou co nejvíce snažit jejich potřeby uspokojit. Jestliže někdo pečuje o své letité rodiče, dosvědčuje tím svou zbožnou oddanost, totiž oddanost Jehovovi Bohu, Původci rodiny.

LÁSKA A OBĚTAVOST

6. Jaká opatření ve svém životě někteří lidé udělali, aby uspokojili potřeby svých rodičů?

⁶ Mnoho dospělých dětí reaguje na potřeby svých nemocných rodičů s láskou a obětavostí. Někteří z nich si berou své rodiče k sobě domů nebo se přestěhují, aby bydleli blízko. Jiní se nastěhují ke svým rodičům. Taková opatření mnohdy velmi prospívají rodičům i dětem.

7. Proč není dobré dělat unáhlená rozhodnutí, která se týkají zestárlých rodičů?

⁷ Někdy však takové přesuny nedopadnou dobře. Proč ne? Možná proto, že se k těmto rozhodnutím dospělo příliš rychle nebo pouze na základě citového rozpoložení. Bible moudře nabádá: „Chytrý uvažuje o svých krocích.“ (Přísloví 14:15) Předpokládejte například, že máte matku v pokročilém věku, pro kterou je obtížné, aby žila sama, a vy se domníváte, že by jí prospělo, kdyby se přestěhovala k vám. Chcete-li o svých krocích uvažovat chytře, měli byste si rozmyslet následující věci: Jaké jsou maminčiny skutečné potřeby? Existují nějaké soukromé nebo státem podporované sociální služby, které poskytují přijatelné alternativní řešení? Chce se maminka přestěhovat? A pokud se přestěhuje, jakým způsobem to ovlivní její život? Bude muset opustit své přátele? Jak to asi na ni citově zapůsobí? Promluvili jste si s ní o všech těchto věcech? Jak by toto přestěhování zapůsobilo na vás a na vaše děti? Kdo bude o maminku pečovat, jestliže to bude potřebovat? Je možné se o tuto povinnost s někým podělit? Projednali jste tuto záležitost se všemi členy rodiny, jichž se to bezprostředně týká?

8. S kým bychom se měli poradit, když uvažujeme, jak pomoci zestárlým rodičům?

⁸ Povinnost pečovat o rodiče mají všechny děti v rodině, a proto je možná moudré uspořádat rodinnou poradu, aby se na rozhodování mohli podílet všichni členové rodiny. Také vám může prospět, když si promluvíte se staršími v křesťanském sboru nebo s přáteli, kteří řešili podobnou situaci. Bible upozorňuje: „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány, ale v množství rádců je uskutečnění.“ (Přísloví 15:22)

VŽIJME SE DO JEJICH POCITŮ A MĚJME PRO NĚ POCHOPENÍ

9., 10. a) Čemu bychom měli u starších lidí věnovat pozornost navzdory jejich pokročilému věku? b) Co by mělo dospělé dítě vždy udělat, ať podnikne jakékoli kroky ve prospěch svých rodičů?

⁹ Máme-li svým zestárlým rodičům prokazovat úctu, potřebujeme se umět vžít do jejich pocitů a mít pro ně pochopení. Přibývající léta přinášejí těžkosti, a tak starší lidé zjišťují, že je pro ně stále obtížnější chodit, jíst a něco si zapamatovat. Možná potřebují pomoc. Děti mnohdy začnou své rodiče přehnaně opatrovat a pokoušejí se řídit jejich život. Lidé pokročilejšího věku však jsou dospělí; starali se o sebe sami, sami se rozhodovali a získali moudrost a životní zkušenosti. Svou samostatnost a sebeúctu možná opírají o svou úlohu rodičů a dospělých lidí. Rodiče, kteří cítí, že musí vládu nad svým životem předat svým dětem, mohou propadnout sklíčenosti nebo hněvu. Někteří nelibě nesou všechno, co snad považují za snahy připravit je o nezávislost, a vzpírají se tomu.

¹⁰ Řešení takových problémů není snadné, ale od nás je laskavé, když svým zestárlým rodičům dovolíme, aby se co možná nejvíce sami o sebe starali a sami se rozhodovali. Je moudré, abyste o tom, co je pro vaše rodiče nejlepší, nerozhodli dříve, než si o tom promluvíte s nimi. Kvůli stárnutí možná o hodně přišli. Dovolte jim zachovat si, co jim ještě zbylo. Možná zjistíte, že čím méně se pokoušíte řídit jejich život, tím lepší vztahy s nimi máte. Budou šťastnější oni i vy. I když bude pro jejich dobro nezbytné na určitých věcech trvat, přesto prokazování úcty rodičům vyžaduje, abyste s nimi jednali s takovou důstojností a ohleduplností, jaké si zasluhují. Boží slovo radí: „Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled.“ (3. Mojžíšova 19:32)

ZACHOVEJME SI SPRÁVNÝ POSTOJ

11.–13. Jak může dospělé dítě zvládnout náročný úkol pečovat o své rodiče, kteří jsou v pokročilém věku, i když k nim v minulosti nemělo dobrý vztah?

¹¹ Dospělé děti se někdy potýkají s problémem, že jim prokazování úcty letitým rodičům komplikují jejich předchozí vztahy s nimi. Byl váš otec chladný a nelaskavý nebo vaše matka panovačná a nevlídná? Možná máte dosud pocit zklamání, hněvu nebo ublížení kvůli tomu, že nebyli takovými rodiči, jaké jste chtěli mít. Můžete takové pocity překonat?a

¹² Basse, který vyrostl ve Finsku, vypráví: „Můj nevlastní otec byl důstojníkem SS v nacistickém Německu. Snadno se přestal ovládal a pak byl nebezpečný. Mnohokrát zbil maminku před mýma očima. Na mě se jednou rozzlobil tak, že vzal pásek a přezkou mě uhodil do obličeje. Zasáhla mě tak prudce, že jsem se skácel na postel.“

¹³ Měl však ještě jiné povahové rysy. Basse dodává: „Na druhé straně velmi těžce pracoval a nešetřil silami, aby rodinu hmotně zabezpečil. Nikdy mi neprojevoval otcovskou náklonnost, ale já jsem věděl, že je citově poznamenaný. Jeho matka ho vyhodila z domova, když byl ještě chlapec. Vyrůstal ve rvačkách a jako mladík nastoupil do války. Do určité míry jsem ho uměl pochopit a neobviňoval jsem ho. Když jsem byl starší, chtěl jsem mu až do jeho smrti co nejvíce pomáhat. Nebylo to snadné, ale dělal jsem, co jsem mohl. Až do konce jsem se snažil být mu dobrým synem a myslím, že mě za takového považoval.“

14. Který biblický text se dá uplatnit na všechny situace, i na ty, které vznikají při péči o zestárlé rodiče?

¹⁴ Stejně jako v jiných věcech i v situacích, k nimž dochází v rodině, platí biblická rada: „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost. Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kolosanům 3:12, 13)

I PEČOVATEL POTŘEBUJE PÉČI

15. Proč je pečování o rodiče někdy skličující?

¹⁵ Pečovat o nemocné rodiče je namáhavá práce — skládá se z mnoha úkolů, je to velká odpovědnost a je časově náročná. Nejobtížnější na této práci je však mnohdy citová oblast. Je skličující pozorovat rodiče, jak ztrácejí zdraví, paměť a schopnost postarat se sami o sebe. Sandy, která pochází z Portorika, vypráví: „Kolem maminky se točila celá naše rodina. Pečovat o ni bylo velmi úmorné. Nejprve začala kulhat, potom potřebovala hůl, později chodítko a pak invalidní vozík. Její stav se postupně zhoršoval, až nakonec zemřela. Projevila se u ní rakovina kostí a potřebovala stálou péči — ve dne i v noci. Koupali jsme ji, krmili ji a četli jí. Bylo to velmi náročné — hlavně citově. Když jsem si uvědomila, že maminka umírá, plakala jsem, protože jsem ji velice milovala.“

16., 17. Jaké rady mohou tomu, kdo pečuje o své rodiče, pomáhat, aby jednal vyrovnaně?

¹⁶ Co můžete v podobné situaci udělat, abyste to zvládli? Hodně vám pomůže, když budete naslouchat Jehovovi tím, že budete číst Bibli, a když s ním budete rozmlouvat v modlitbě. (Filipanům 4:6, 7) Z praktického hlediska se postarejte o to, abyste jedli vyváženou potravu a měli dostatek spánku. Tak se budete moci citově i tělesně lépe postarat o své drahé. Snad můžete zařídit, abyste občas přerušili každodenní pravidelný režim. I když si nemůžete udělat dovolenou, jistě je moudré naplánovat si nějaký čas na odpočinek. Možná se vám podaří s někým se domluvit, aby vás na tu dobu u nemocného rodiče zastoupil.

¹⁷ Stává se, že dospělí lidé, kteří o někoho pečují, mají na sebe nerozumné nároky. Nemějte však pocit viny za to, co nemůžete dělat. Za některých okolností možná budete muset toho, koho milujete, dát do pečovatelského domova. Pokud o někoho pečujete, mějte na sebe přiměřené nároky. Musíte se vyrovnaně starat nejen o své rodiče, ale také o své děti, o svého manželského partnera a sami o sebe.

SÍLA NAD TO, CO JE NORMÁLNÍ

18., 19. Jakou podporu slíbil Jehova a jaké vyprávění ukazuje, že tento slib plní?

¹⁸ Prostřednictvím svého Slova, Bible, dává Jehova láskyplné rady. Tomu, kdo pečuje o stárnoucí rodiče, mohou velmi pomáhat, ale není to jediná pomoc, kterou Jehova poskytuje. „Jehova je blízko všech, kteří ho vzývají,“ napsal pod inspirací žalmista. „Jejich volání o pomoc uslyší, a zachrání je.“ Jehova zachrání své věrné i v těch nejobtížnějších situacích. (Žalm 145:18, 19)

¹⁹ To zažila Myrna z Filipín, když pečovala o matku, která po mrtvici zůstala bezmocná. Píše: „Nic vás nemůže sklíčit víc, než když vidíte, že váš milovaný trpí a není schopen vám sdělit, kde ho to bolí. Jako by mi chřadla před očima, a já jsem nemohla nic dělat. Mnohokrát jsem si klekla a říkala jsem Jehovovi, jak jsem unavená. Plakala jsem jako David, který úpěnlivě prosil Jehovu, aby vlil jeho slzy do měchu a vzpomněl si na něj. [Žalm 56:8] A Jehova mi dal potřebnou sílu, jak slíbil. ‚Jehova se mi stal oporou.‘“ (Žalm 18:18)

20. Které biblické sliby pomáhají lidem, kteří o někoho pečují, aby si zachovali optimismus, i když ten, o koho pečují, umírá?

²⁰ Říká se, že pečování o stárnoucí rodiče je „příběh, který nekončí šťastně“. Letitý člověk, stejně jako Myrnina matka, zemře, přestože je mu věnována ta nejlepší péče. Ale ti, kdo důvěřují v Jehovu, vědí, že tento příběh nekončí smrtí. Apoštol Pavel řekl: „Mám naději v Boha . . ., že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15) Lidem, kterým zemřeli zestárlí rodiče, přináší útěchu naděje na vzkříšení a slib, že Bůh vytvoří nádherný nový svět, kde „smrt již nebude“. (Zjevení 21:4)

21. Jaké dobré výsledky přináší prokazování úcty zestárlým rodičům?

²¹ Boží služebníci si svých rodičů hluboce váží, i když jejich rodiče možná již zestárli. (Přísloví 23:22–24) Projevují jim úctu. Jestliže tak jednají, osobně prožívají to, co říká inspirované přísloví: „Tvůj otec a tvá matka se budou radovat a ta, která tě zrodila, bude mít radost.“ (Přísloví 23:25) A především, jednání toho, kdo svým zestárlým rodičům projevuje úctu, se líbí Jehovovi Bohu a prokazuje úctu jemu.