Ježíš mluví o přivádění druhých k pádu a o hříchu

Ježíš právě ukázal, jaký postoj by měli jeho následovníci mít. Měli by sami sebe vnímat jako děti – nepovažovat se za lepší a důležitější než ostatní. Tím napodobí Ježíšovu pokoru. Řekl: „Kdo přijme jedno takové dítě kvůli mému jménu, přijímá i mě.“ (Matouš 18:5)

Apoštolové se nedávno dohadovali, kdo z nich je nejvýznamnější, takže Ježíšova slova možná berou jako výtku. Teď apoštol Jan přichází s něčím jiným, co se stalo před chvílí. Říká: „Učiteli, viděli jsme, jak někdo vyhání démony tvým jménem, a snažili jsme se mu v tom zabránit, protože tě nenásleduje spolu s námi.“ (Lukáš 9:49)

Myslí si Jan, že jedině apoštolové mají právo uzdravovat lidi a vyhánět démony? Pokud má pravdu, jak to, že ten Žid vyhání zlé duchy úspěšně? Vypadá to, že podle Jana by zázraky dělat neměl, protože nedoprovází Ježíše a apoštoly.

K Janovu překvapení Ježíš odpovídá: „Nebraňte mu, vždyť nikdo nemůže udělat zázrak v mém jménu a hned nato o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. A ujišťuji vás, že kdo vám dá pohár vody proto, že patříte Kristu, rozhodně nepřijde o svou odměnu.“ (Marek 9:39–41)

Ten muž zatím nemusí cestovat s Kristem, aby byl na jeho straně. Křesťanský sbor vznikne až v budoucnosti. Takže samotný fakt, že ten muž netráví čas s Ježíšem, neznamená, že je jeho odpůrce nebo že propaguje falešné náboženství. Očividně v Ježíše věří a z Ježíšových slov vyplývá, že nepřijde o svou odměnu.

Na druhou stranu by bylo hodně špatné, kdyby apoštolové tím, co řeknou nebo udělají, přivedli toho muže k duchovnímu pádu. Ježíš říká: „Kdo však způsobí pád jednoho z těchto maličkých, kteří věří, pro toho by bylo lepší, kdyby mu na krk přivázali velký mlýnský kámen a hodili ho do moře.“ (Marek 9:42) Potom Ježíš mluví o tom, že pokud by jeho následovníky přiváděla k pádu jejich ruka, noha nebo oko, měli by se i něčeho tak cenného zbavit. Je lepší přijít o důležitou část těla a dostat se do Božího království než si ji nechat a skončit v Gehenně (údolí Hinnom). Toto údolí za Jeruzalémem, kde se spalují odpadky, apoštolové nejspíš na vlastní oči viděli, takže můžou pochopit, že symbolizuje věčné zničení.

Potom Ježíš varuje: „Dejte si pozor, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé se v nebi stále dívají na tvář mého nebeského Otce.“ Jak drahocenní jsou pro Ježíšova Otce tito „maličcí“? Ježíš vypráví o muži, který má 100 ovcí, ale jedna z nich se zatoulá. A tak nechá na místě zbylých 99 a vydá se hledat tu jednu. Když ji najde, má z ní větší radost než z těch ostatních. Ježíš dodává: „Právě tak si můj nebeský Otec nepřeje, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“ (Matouš 18:10, 14)

Při tom, co Ježíš říká dál, má možná na mysli, jak se apoštolové dohadovali, kdo bude nejvýznamnější. Vybízí je: „Mějte sůl v sobě a udržujte mezi sebou pokoj.“ (Marek 9:50) Díky soli je jídlo chutnější. Takže mít sůl v sobě znamená, že člověk mluví takovým způsobem, aby to pro druhé bylo snazší přijmout. To pomáhá zachovat pokoj, což se o dohadování určitě říct nedá. (Kolosanům 4:6)

Občas vzniknou mezi bratry závažné problémy a Ježíš vysvětluje, jak se mají řešit. Říká: „Když tvůj bratr proti tobě zhřeší, jdi a upozorni ho na jeho chybu mezi čtyřma očima. Pokud ti bude naslouchat, získal jsi svého bratra.“ Co když naslouchat nebude? „Vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva,“ radí Ježíš, „aby každá věc byla potvrzena slovy dvou nebo tří svědků.“ Když to nepomůže, má to říct „sboru“, to znamená odpovědným starším, kteří můžou v dané věci rozhodnout. A když hříšník nebude naslouchat ani jim? „Ať je pro tebe jako člověk z jiných národů a výběrčí daní“, tedy lidé, se kterými by se Židé nestýkali. (Matouš 18:15–17)

Sboroví starší se musí řídit Božím Slovem. Pokud dojdou k závěru, že je hříšník vinen a je nutné ho pokárat nebo vyloučit, jejich rozhodnutí bude odrážet to, co už bylo „svázáno“ neboli rozhodnuto v nebi. A pokud shledají, že je nevinný, opět bude jejich rozhodnutí odpovídat tomu, co už bylo „rozvázáno“ v nebi. Tyto pokyny budou užitečné, až vznikne křesťanský sbor. Ježíš o řešení takových závažných problémů říká: „Kde se ... sejdou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“ (Matouš 18:18–20)