Můžete získat svého bratra

„Jdi a odhal jeho chybu mezi sebou a jím samotným. Jestliže ti bude naslouchat, získal jsi svého bratra.“ (MATOUŠ 18:15, Reference Bible)

1, 2. Jakou praktickou radu k tomu, jak jednat v případě provinění, dal Ježíš?

JEŽÍŠOVI zbýval už jen asi rok služby, ale svým učedníkům musel ještě předat důležitá poučení. O nich se můžeme dočíst v 18. kapitole Matouše. Jedno z nich souviselo s tím, jak důležité je být pokorní — jako děti. Ježíš dále zdůraznil, že nesmíme být příčinou klopýtání „jednoho z těchto maličkých“ a že zatoulané ‚maličké‘ bychom se měli snažit přivést zpět, aby nezahynuli. Ježíš potom připojil cennou, praktickou radu k tomu, jak by křesťané měli řešit vzájemné neshody.

² Možná si vzpomínáte na jeho slova: „Jestliže zhřeší tvůj bratr, jdi a odhal jeho chybu mezi sebou a jím samotným. Jestliže ti bude naslouchat, získal jsi svého bratra. Jestliže ti však nebude naslouchat, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby každá záležitost byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků. Jestliže jim nebude naslouchat, mluv ke sboru. Jestliže nebude naslouchat ani sboru, ať je pro tebe právě jako člověk z národů a jako výběrčí daní.“ (Matouš 18:15–17, Reference Bible) V jaké situaci bychom měli tuto radu uplatnit a jaký postoj bychom při tom měli mít?

3. Jak bychom se obecně měli stavět k proviněním ostatních křesťanů?

³ Předcházející článek zdůraznil, že musíme rozvíjet ochotu odpouštět, protože jsme všichni nedokonalí a máme sklon dělat chyby. To platí zejména v případě, kdy se cítíme zraněni tím, co některý křesťan řekl nebo udělal. (1. Petra 4:8) Často je nejlepší, když urážku prostě přejdeme — odpustíme a zapomeneme. Takovým jednáním můžeme přispět k pokoji v křesťanském sboru. (Žalm 133:1; Přísloví 19:11) Může však nastat situace, kdy máme pocit, že s bratrem nebo se sestrou, kteří nás zranili, musíme věc vyřešit. V takovém případě jsou pro nás vodítkem výše uvedená Ježíšova slova.

4. Jak můžeme uplatnit slova u Matouše 18:15 v případě, že se někdo něčím proviní?

⁴ Ježíš radil: „Odhal jeho chybu mezi sebou a jím samotným.“ (Matouš 18:15, Reference Bible) To je moudré. Řada českých překladů vyjadřuje tuto myšlenku slovy: Poukaž na jeho chybu „mezi čtyřma očima“, tedy mezi svýma a jeho očima. Jestliže si o problému vlídně promluvíte v soukromí, je obvykle snazší ho vyřešit. Bratr, který řekl nebo udělal něco urážlivého nebo nelaskavého, ochotněji přizná svou chybu tehdy, když s ním budete mluvit jen vy sami. Kdyby váš rozhovor poslouchali další lidé, pak by nedokonalá lidská povaha mohla způsobit, že by bratr svou chybu popíral nebo že by se to, co udělal, snažil ospravedlnit. Když si však o problému promluvíte „mezi čtyřma očima“, možná zjistíte, že šlo spíše o nedorozumění než o hřích nebo úmyslnou křivdu. Jakmile oba pochopíte, že se jedná o nedorozumění, můžete záležitost urovnat a tím nedovolíte, aby malicherný problém rostl a narušil váš vztah. Z toho vyplývá, že zásadu z Matouše 18:15 je možné uplatnit i na menší urážky v každodenním životě.

Co tím myslel?

5, 6. O jakém druhu hříchů se v souladu s kontextem mluví u Matouše 18:15 a co to ukazuje?

⁵ Ježíšova rada se ale přesněji řečeno vztahuje na závažnější problémy. Ježíš řekl: „Jestliže zhřeší tvůj bratr.“ V širším smyslu může být ‚hříchem‘ každá chyba nebo každý přestupek. (Job 2:10; Přísloví 21:4; Jakub 4:17) Z kontextu však můžeme poznat, že hřích, který měl Ježíš na mysli, musel být závažný. Byl natolik závažný, že kvůli němu mohl být provinilec považován za ‚člověka z národů a výběrčího daní‘. Co tento výrok znamená?

⁶ Ježíšovi učedníci, kteří tato slova slyšeli, věděli, že by se jejich krajané nestýkali s pohany. (Jan 4:9; 18:28; Skutky 10:28) A rozhodně se vyhýbali výběrčím daní, lidem, kteří sice byli židovského původu, ale začali národ utlačovat. Přesně řečeno, slova u Matouše 18:15–17 se tedy vztahují na závažné hříchy, ne na osobní urážky nebo citová zranění, které člověk může jednoduše odpustit a na které může zapomenout. (Matouš 18:21, 22)a

7, 8. (a) Jakým druhem hříchů by se měli zabývat starší? (b) Jaký druh hříchů mohou v souladu s Matoušem 18:15–17 mezi sebou vyřešit dva křesťané?

⁷ V době platnosti Zákona nebylo v případě některých hříchů dostačující, že člověk, kterému bylo ublíženo, hřích odpustil. O rouhání, odpadlictví, modlářství a sexuálních hříších — smilstvu, cizoložství a homosexualitě — musela být podána zpráva starším (nebo kněžím) a ti se pak případem zabývali. Stejné je to v křesťanském sboru. (3. Mojžíšova 5:1; 20:10–13; 4. Mojžíšova 5:30; 35:12; Přísloví 29:24) Povšimněme si však, že hříchy, o nichž mluvil Ježíš, mohli spolu dát do pořádku dva lidé. Uveďme si některé příklady. Hněv nebo žárlivost vedou někoho k tomu, že pomluví svého bližního. Křesťan podepíše smlouvu, že provede určitou práci, že přitom použije konkrétní materiály a že práci dokončí ve stanoveném termínu. Jiný křesťan slíbí, že bude podle určitého harmonogramu splácet peníze nebo že peníze splatí do stanoveného data. Jistý křesťan dá své slovo, že pokud ho jeho zaměstnavatel zaškolí, nestane se (i když později změní zaměstnání) jeho konkurentem nebo se po určitou dobu či v určité oblasti nebude snažit pro sebe získat klienty svého zaměstnavatele.b Jestliže by bratr nedodržel své slovo a nelitoval takového přestupku, bylo by to jistě vážné. (Zjevení 21:8) Tyto přestupky by však mezi sebou mohli vyřešit ti dva křesťané, kterých se problém týká.

⁸ Jak byste postupovali, kdybyste takovou záležitost měli řešit? To, co Ježíš řekl, bývá často rozdělováno na tři kroky. Uvažujme nyní o každém z nich. Nepohlížejme na ně jako na pevně daný právní postup, ale snažme se pochopit smysl Ježíšových slov a nikdy neztraťme ze zřetele láskyplný cíl, který přitom sledujeme.

Snažte se získat svého bratra

9. Na co bychom při uplatňování rady zapsané u Matouše 18:15 měli pamatovat?

⁹ Ježíš začal slovy: „Jestliže zhřeší tvůj bratr, jdi a odhal jeho chybu mezi sebou a jím samotným. Jestliže ti bude naslouchat, získal jsi svého bratra.“ Tento krok samozřejmě nevychází z pouhého podezření. Měli byste mít důkaz nebo konkrétní informace, na základě nichž byste svému bratrovi pomohli pochopit, že se dopustil chyby a že by měl záležitost uvést do pořádku. Je dobré jednat pohotově a nedopustit, aby věc přerostla ve vážný problém nebo aby se náš bratr ve svém postoji zatvrdil. A nezapomeňte, že když se v mysli budete problémem stále zabývat, může to ublížit i vám samotným. Rozhovor má proběhnout pouze mezi vámi a vaším bratrem, a proto není vhodné o záležitosti s někým předem mluvit, snad kvůli tomu, abyste si získali jeho sympatie nebo si vylepšili náhled na sebe sama. (Přísloví 12:25; 17:9) Proč? Protože sledujete určitý cíl.

10. Co nám pomůže získat svého bratra?

¹⁰ Vaším cílem by mělo být získat svého bratra, a ne ho potrestat, ponížit nebo zničit. Pokud skutečně udělal něco špatného, je ohrožen jeho vztah k Jehovovi. Jistě chcete, aby byl dál vaším křesťanským bratrem. Pravděpodobnost toho, že se to podaří, bude vyšší, jestliže při vašem soukromém rozhovoru zachováte klid, nebudete používat drsná slova nebo mluvit tónem, který obviňuje. Při tomto láskyplném rozhovoru pamatujte na to, že jste oba nedokonalí, hříšní lidé. (Římanům 3:23, 24) Když váš bratr pochopí, že jste o něm netlachali, a když uvidí, že mu upřímně chcete pomoci, pak řešení může přijít rychle. Z tohoto laskavého, vyrovnaného přístupu bude patrná moudrost, a to zejména tehdy, když se ukáže, že oba máte určitý díl viny nebo že kořenem problému opravdu bylo nedorozumění. (Přísloví 25:9, 10; 26:20; Jakub 3:5, 6)

11. Co bychom mohli udělat, i když nám provinilec nenaslouchá?

¹¹ Když svému bratrovi pomůžete pochopit, že se stalo něco nesprávného a že je to vážné, možná ho to podnítí k pokání. Je však třeba přiznat, že mu v tom může bránit pýcha. (Přísloví 16:18; 17:19) Proto i když svou chybu hned nepřizná a hned nečiní pokání, můžete počkat, než podniknete další krok. Ježíš přece neřekl: ‚Jdi jenom jednou a odhal jeho chybu.‘ Uvažujte tedy o tom, zda byste za svým bratrem mohli v duchu slov Galaťanům 6:1 jít znovu a „mezi čtyřma očima“ si s ním znovu promluvit. Vždyť se jedná o hřích, který můžete řešit vy sami. Je možné, že budete mít úspěch. (Srovnej Judu 22, 23.) Ale co když jste přesvědčeni, že se váš bratr dopustil hříchu, ale on nereaguje?

Požádejte o pomoc zralého křesťana

12, 13. (a) Jaký další krok bychom při řešení určitého provinění měli podle Ježíšových slov podniknout? (b) Na co bychom při tomto kroku měli dát pozor?

¹² Pokud byste se dopustili závažného provinění, chtěli byste, aby se od vás ostatní křesťané rychle odvrátili? Určitě ne. Proto Ježíš ukázal, že byste se neměli vzdávat, když se vám po prvním kroku nepodaří získat svého bratra a pomoci mu, aby společně s vámi a s ostatními křesťany nadále uctíval Boha přijatelným způsobem. Ježíš nastínil, co je druhým krokem: „Jestliže ti však nebude naslouchat, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby každá záležitost byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků.“

¹³ Ježíš radil vzít „ještě jednoho nebo dva“. Neřekl, že potom, co jsme podnikli první krok, můžeme o problému volně mluvit s mnoha dalšími lidmi, spojit se kvůli tomu s krajským dozorcem nebo o tom napsat bratrům. Možná sice jsme přesvědčeni, že se bratr dopustil něčeho nesprávného, ale ve skutečnosti to ještě nebylo plně potvrzeno. Jistě bychom nechtěli šířit negativní informace, které by se mohly prokázat jako pomluvy. (Přísloví 16:28; 18:8) Ježíš však řekl, že bychom s sebou měli vzít ještě jednoho nebo dva. Proč? A kdo by to měl být?

14. Koho bychom s sebou mohli vzít, když podnikáme druhý krok?

¹⁴ Vaší snahou je získat svého bratra tím, že ho přesvědčíte o spáchaném hříchu, a tím, že ho podnítíte, aby činil pokání a díky tomu dosáhl pokoje s vámi a s Bohem. Proto by bylo ideální, kdyby tím ‚jedním nebo těmi dvěma‘ byli křesťané, kteří byli svědky nesprávného jednání. Možná byli u toho, když se to stalo, nebo mají ověřené informace o tom, k čemu v případě nějaké obchodní záležitosti došlo (nebo nedošlo). Jestliže takoví svědkové nejsou, pak byste mohli přivést někoho, kdo má zkušenosti se záležitostmi, které jsou předmětem sporu, a proto je schopen potvrdit, zda se skutečně jedná o provinění. Navíc kdyby to později bylo zapotřebí, mohli by tito křesťané dosvědčit, o čem se mluvilo, a tak potvrdit předložená fakta a vynaložené úsilí. (4. Mojžíšova 35:30; 5. Mojžíšova 17:6) Nejsou tedy pouze neutrální stranou, jakýmisi rozhodčími. To, že je s sebou přivedete, má pomoci tomu, aby byl váš a jejich bratr získán.

15. Proč mohou být při podniknutí druhého kroku přínosem křesťanští starší?

¹⁵ Není nutné, aby to byli muži, kteří slouží jako sboroví starší. Na druhou stranu zralí starší mohou být přínosem díky své duchovní způsobilosti. Starší jsou „jako úkryt před větrem a jako skrýš před dešťovou bouří, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi“. (Izajáš 32:1, 2) Mají zkušenosti s tím, jak rozmlouvat s bratry a sestrami a jak je usměrňovat. A provinilec má dobré důvody projevit těmto ‚darům v podobě lidí‘ důvěru.c (Efezanům 4:8, 11, 12) Když se v přítomnosti těchto zralých lidí problém rozebere a když se pronese společná modlitba, může to přispět k navození pokojné atmosféry a k vyřešení toho, co se zdálo neřešitelné. (Srovnej Jakuba 5:14, 15.)

Poslední pokus získat ho

16. Co je třetím krokem, který ukázal Ježíš?

¹⁶ Pokud ani druhý krok nevede k vyřešení problému, jsou dozorci ve sboru určitě zapojeni do třetího kroku. „Jestliže [tomu jednomu nebo těm dvěma] nebude naslouchat, mluv ke sboru. Jestliže nebude naslouchat ani sboru, ať je pro tebe právě jako člověk z národů a jako výběrčí daní.“ Co to znamená?

17, 18. (a) Na základě čeho můžeme pochopit, co znamená slovní spojení ‚mluvit ke sboru‘? (b) Jak tento krok podnikneme dnes?

¹⁷ Tato slova nechápeme jako pokyn, aby se o hříchu nebo nesprávném jednání mluvilo na pravidelném nebo nějakém mimořádném shromáždění celého sboru. To, jak bychom měli správně postupovat, můžeme určit na základě Božího slova. Podívejme se, co se ve starověkém Izraeli muselo udělat tehdy, když se někdo vzbouřil a když se provinil nenasytností nebo opilstvím: „V případě, že má muž syna, který je zatvrzelý a vzpurný, nenaslouchá hlasu svého otce ani hlasu své matky, a oni ho napravovali, ale on jim nebude naslouchat, jeho otec a jeho matka se ho také chopí a vyvedou ho ke starším mužům jeho města a k bráně jeho místa a řeknou starším mužům jeho města: ‚Tento náš syn je zatvrzelý a vzpurný; nenaslouchá našemu hlasu, je nenasyta a pijan.‘ Potom ho všichni muži jeho města uházejí kameny.“ (5. Mojžíšova 21:18–21)

¹⁸ Hříchy takového člověka nevyslýchal a nesoudil celý národ nebo všichni příslušníci jeho kmene. Ne, případem se zabývali uznávaní „starší muži“, kteří byli představiteli sboru. (Srovnej 5. Mojžíšovu 19:16, 17, kde se mluví o případu řešeném ‚kněžími a soudci, kteří v těch dnech působili‘.) Podobně i dnes, jestliže je zapotřebí podniknout třetí krok, projednávají záležitost starší, kteří jsou představiteli sboru. Sledují při tom stejný cíl — pokud je to možné, získat křesťanského bratra. Svou snahu dosáhnout tohoto cíle projeví tím, že jsou spravedliví, nedělají si předčasný úsudek a jsou nestranní.

19. O co se budou snažit starší, kteří jsou pověřeni vyslechnout určitou záležitost?

¹⁹ Starší budou chtít zvážit fakta a vyslechnout svědky, aby bylo možné zjistit, zda byl skutečně spáchán nějaký hřích (nebo zda hříšné jednání stále pokračuje). Starší totiž chtějí chránit sbor před zkažeností a zajistit, aby do něj nepronikal duch světa. (1. Korinťanům 2:12; 5:7) Ve shodě s biblickými požadavky, které splňují, se budou snažit „jak vybízet učením, které je zdravé, tak kárat ty, kdo odporují“. (Titovi 1:9) Můžeme doufat, že provinilec nebude jako Izraelité, o kterých Jehovův prorok napsal: „Volal [jsem], ale neodpovídali jste; mluvil jsem, ale nenaslouchali jste; a stále jste dělali, co je v mých očích špatné, a zvolili jste si to, v čem nemám potěšení.“ (Izajáš 65:12)

20. Co se podle Ježíšových slov musí stát, jestliže hříšník odmítne naslouchat a nechce činit pokání?

²⁰ Takový postoj projevuje hříšník v relativně málo případech. Jestliže se to stane, pak Ježíš dává jasný pokyn: „Ať je pro tebe právě jako člověk z národů a jako výběrčí daní.“ Pán nedoporučoval, abychom byli krutí nebo abychom toužili ubližovat. Nicméně pokyn, který dal Pavel, totiž vyloučit nekajícné hříšníky ze sboru, je zcela jednoznačný. (1. Korinťanům 5:11–13) I takový krok může nakonec vést k cíli, který sledujeme, totiž získat hříšníka.

21. Jakou možnost stále má ten, kdo byl vyloučen ze sboru?

²¹ Skutečnost, že se to může podařit, je patrná z Ježíšova podobenství o marnotratném synovi. Vysvětluje se v něm, že po určité době strávené mimo láskyplné společenství otcova domu se hříšník nakonec „vzpamatoval“. (Lukáš 15:11–18) Pavel napsal Timoteovi, že někteří provinilci budou časem činit pokání a ‚vystřízliví z Ďáblovy léčky‘. (2. Timoteovi 2:24–26) Jistě budeme doufat, že všichni ti, kdo jsou nekajícnými hříšníky a musí být vyloučeni ze sboru, si uvědomí, co vlastně ztratili — že přišli o Boží schválení a o vřelé přátelství a společenství s věrnými křesťany —, a pak se vzpamatují.

22. Jak můžeme přesto získat svého bratra?

²² Ježíš netvrdil, že pro lidi z národů a výběrčí daní není vyplacení. Jeden z výběrčích daní, Matouš Levi, činil pokání, upřímně ‚následoval Ježíše‘, a byl dokonce vybrán jako apoštol. (Marek 2:15; Lukáš 15:1) Proto jestliže v dnešní době hříšník ‚nenaslouchá ani sboru‘ a je z něho vyloučen, můžeme čekat, zda za čas nebude činit pokání a zda neučiní svou stezku přímou. Když to udělá a stane se opět členem sboru, budeme šťastní, protože jsme svého bratra získali zpět do stáda pravého uctívání.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáte si?

◻ Zejména na jaký druh hříchu se vztahují slova u Matouše 18:15–17?

◻ Na co bychom měli pamatovat, když máme podniknout první krok?

◻ Kdo by nám mohl pomoci, jestliže musíme podniknout druhý krok?

◻ Kdo je zapojen do třetího kroku, a jak přesto můžeme získat svého bratra?

[Obrázek na straně 18]

Židé se vyhýbali výběrčím daní. Matouš se změnil a následoval Ježíše

[Obrázek na straně 20]

Určitý problém můžeme často vyřešit „mezi čtyřma očima“