Jak urovnávat vážné spory

„Dále, jestliže zhřeší tvůj bratr, jdi a odhal jeho chybu mezi čtyřma očima. Jestliže ti bude naslouchat, získal jsi svého bratra. Jestliže ti však nebude naslouchat, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby každá záležitost byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků. Jestliže jim nebude naslouchat, mluv ke sboru. Jestliže nebude naslouchat ani sboru, ať je pro tebe právě jako člověk z národů a jako výběrčí daní.“ — Matouš 18:15–17.

Co měl dělat Žid (či později křesťan), když se dostal do vážných těžkostí s některým jiným ctitelem Jehovy? První krok měl podniknout ten, kdo se domníval, že byl proti němu spáchán hřích. Měl si o té záležitosti soukromě s provinilcem promluvit. Jestliže se nesnažil získat na svou stranu jiné lidi, mohl s větší jistotou očekávat, že si bratra usmíří, zvláště pokud šlo o pouhé nedorozumění, které se dalo snadno vysvětlit. Pokud tedy o celé záležitosti věděli jen dva přímo zúčastnění lidé, dalo se vše řešit mnohem snáz.

Z toho, že nekajícnému provinilci mohla být odňata pospolitost, plyne, že Matouš 18:15–17 se nevztahuje na drobné neshody. Ježíš zde mluvil o závažných přestupcích — nicméně se jednalo o přestupky, které mohou být urovnány pouze mezi dvěma jednotlivci. Takovým přestupkem mohla být například pomluva, která vážně poškozuje něčí pověst. Mohlo také jít o finanční záležitosti, protože v následujících verších je uvedeno Ježíšovo podobenství o nemilosrdném otroku, kterému byl prominut velký dluh. (Matouš 18:23–35) Včas nezaplacená půjčka může být jen dočasným problémem, který je možné snadno vyřešit mezi čtyřma očima. Kdyby však dlužník tvrdošíjně odmítal půjčku splatit, mohl by se z toho stát závažný hřích — totiž krádež.