Farizeové tvrdili, že Mojžíš zavedl opatření pro rozvod, když určil, že má být vystaveno „potvrzení o propuštění“. Ježíš jim odpověděl: „S ohledem na tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš učinil ústupek, abyste se mohli rozvádět se svými manželkami, ale od počátku to tak nebylo. Říkám vám, že každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva, a žení se s jinou, cizoloží.“ — Matouš 19:3–9.

Opatření v mojžíšském Zákoně

Dříve než byl dán mojžíšský Zákon, upadly manželské vztahy natolik, že Jehova Bůh s ohledem na tvrdé srdce Izraelitů učinil opatření pro rozvod. (5. Mojžíšova 24:1) Božím předsevzetím nebylo, aby Izraelité tento zákon zneužívali a aby se rozváděli se svými manželkami kvůli drobným chybám. To je patrné z toho, že jim bylo přikázáno milovat svého bližního jako sami sebe. (3. Mojžíšova 19:18) Od rozvodu je odrazovalo i to, že o něm muselo být vydáno potvrzení. K sepsání takového potvrzení musel totiž manžel, který si rozvod přál, jednat s příslušnými oprávněnými muži, a ti se pak jistě snažili vyjednat smírné řešení. Ne, Bůh nevydal tento zákon proto, aby dal mužům právo rozvádět se se svými manželkami „z jakéhokoli důvodu“. — Matouš 19:3.

Izraelité však časem začali přehlížet ducha tohoto zákona a zmíněnou zákonnou podmínku zneužívali, aby se mohli rozvádět na základě čehokoli, co se jim zlíbilo. V pátém století př. n. l. již s manželkami svého mládí jednali zrádně a rozváděli se s nimi z nejrůznějších důvodů. Jehova jim pevně řekl, že nenávidí rozvádění. (Malachiáš 2:14–16) A právě vzhledem k uvedeným souvislostem Ježíš odsoudil rozvody, které Izraelité v jeho době prováděli.