Co je Boží Království?

„Tato dobrá zpráva o království . . .“ MATOUŠ 24:14

DO SVÉHO slavného Kázání na hoře Ježíš zahrnul vzorovou modlitbu, která obsahuje tuto prosbu k Bohu: „Ať přijde tvé království.“ Miliony lidí se tuto modlitbu naučily zpaměti a často ji opakují. Podle jedné encyklopedie je to „základní modlitba, kterou všichni křesťané používají při běžném uctívání“. Přesto mnozí z nich mají sotva nějakou představu o tom, co toto Království je nebo co vykoná, až přijde. (Matouš 6:9, 10)

To nikoho nepřekvapuje. Představitelé křesťanstva totiž nabízejí protichůdná, nejasná a složitá vysvětlení. Jeden z nich napsal, že Boží Království je „něco nadpřirozeného, . . . nějaké vnitřní spojení s živým Bohem . . ., zážitek s Bohem, během kterého muži a ženy nacházejí spasení“. Jiný duchovní vůdce definuje evangelium o Království jako „poučení o církvi“. A Katechismus katolické církve uvádí: „Boží království . . . spočívá ve spravedlnosti, pokoji a radosti, jaké dává Duch svatý.“

Na druhé straně tohoto časopisu najdete mnohem jasnější vysvětlení. Je tam napsáno: „Boží Království, což je skutečná vláda se sídlem v nebi, brzy odstraní veškerou špatnost a přetvoří zemi v ráj.“ Podívejme se, jak toto vysvětlení podporuje Bible.

Budoucí vládci nad celou zemí

Království je vláda, v jejímž čele je král. Králem Božího Království je vzkříšený Ježíš Kristus. Jeho dosazení na trůn v nebi bylo vylíčeno ve vidění, které dostal prorok Daniel. Napsal: „Díval jsem se dál v nočních viděních, a tu, pohleďme — někdo podobný synu člověka [Ježíš] přicházel s nebeskými oblaky; a získal přístup k Prastarému na dny [Jehovovi Bohu] a přivedli ho blízko, až před Něho. A bylo mu dáno panství a důstojnost a království, aby dokonce jemu sloužily všechny národy, národnostní skupiny a jazyky. Jeho panství je panství trvající na neurčito, které nepomine, a jeho království je království, které nebude zničeno.“ (Daniel 7:13, 14)

Biblická kniha Daniel také ukazuje, že toto Království bude pevně založeno Bohem, že skoncuje se všemi lidskými vládami a že nebude nikdy svrženo. Druhá kapitola popisuje inspirovaný sen, který se zdál babylónskému králi. Viděl v něm velkou sochu, jež znázorňovala sled světových mocností. Prorok Daniel tento sen vyložil. „V konečné části dnů,“ napsal, „zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“ (Daniel 2:28, 44)

Král Božího Království nevládne sám. Během své služby na zemi Ježíš ujistil věrné apoštoly, že budou spolu s jinými vzkříšeni do nebe a budou sedět na trůnech. (Lukáš 22:28–30) Neměl na mysli doslovné trůny, protože jak ukázal, toto Království bude v nebi. V Bibli je o jeho spoluvládcích napsáno, že budou „z každého kmene a jazyka a lidu a národa“. Budou ‚královstvím a kněžími našemu Bohu a mají kralovat nad zemí‘. (Zjevení 5:9, 10)

Proč je zpráva o Království dobrá

Povšimněte si, že Kristu Ježíši je dána vláda nad všemi ‚národy, národnostními skupinami a jazyky‘ a že jeho spoluvládci budou „kralovat nad zemí“. Ale nad kým bude toto Království vládnout? Poddanými budou ti, kdo pozitivně reagují na dobrou zprávu, která se v dnešní době káže. Budou k nim patřit také lidé, kteří budou vzkříšeni k životu na zemi a budou mít vyhlídku na věčný život.

Bible barvitě popisuje požehnání, z nichž se lidé pod vládou Království budou těšit. Zde jsou některá z nich.

„Působí, aby války ustaly až do nejzazšího konce země. Láme luk, a kopí opravdu seká na kusy; vozy pálí v ohni.“ (Žalm 46:9)

„Jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst.“ (Izajáš 65:21, 22)

„[Bůh jim] setře . . . každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:3, 4)

„V tom čase se otevřou oči slepých, a uši hluchých, ty budou zprůchodněny. V tom čase bude chromý šplhat jako jelen a jazyk oněmělého bude volat radostí.“ (Izajáš 35:5, 6)

„Přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho [Ježíšův] hlas a vyjdou, ti, kdo činili dobré věci, ke vzkříšení života.“ (Jan 5:28, 29)

„Mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:11)

To je rozhodně dobrá zpráva! Ze splněných biblických proroctví je navíc vidět, že doba, kdy toto Království bude spravedlivě vládnout nad celou zemí, přijde brzy.

Co je dobrá zpráva?

„Tato dobrá zpráva . . .“ MATOUŠ 24:14

KŘESŤANÉ mají kázat ‚dobrou zprávu o království‘ tak, že o ní mají mluvit s druhými a vysvětlovat, že Království je budoucí světová vláda, která bude spravedlivě vládnout nad zemí. V Bibli je však výraz „dobrá zpráva“ uveden také v jiných souvislostech. Například je v ní zmínka o ‚dobré zprávě o záchraně‘ (Žalm 96:2), o ‚Boží dobré zprávě‘ (Římanům 15:16) a o ‚dobré zprávě o Ježíši Kristu‘ (Marek 1:1).

Jednoduše řečeno, dobrá zpráva zahrnuje všechny pravdy, o kterých mluvil Ježíš a které zapsali jeho učedníci. Než Ježíš vystoupil do nebe, řekl svým následovníkům: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Úkolem pravých křesťanů tedy není pouze mluvit s lidmi o Království, ale musí se také snažit činit učedníky.

Jak si v tomto ohledu vedou církve? Ti, kdo nevědí, co je Království — a je jich mnoho —, o něm nemohou přesně učit druhé. Místo toho kážou o příjemných námětech, jako je odpuštění hříchů a víra v Ježíše. Také se snaží získávat konvertity tím, že se věnují sociální práci nebo stavějí nemocnice, školy a domovy pro chudé. Díky tomuto úsilí možná roste počet členů jejich církve, ale z takových lidí se nestávají praví křesťané, kteří se upřímně snaží žít v souladu s Ježíšovým učením.

Jeden teolog napsal: „V křesťanských kruzích se najde jen málo badatelů nebo vůdčích osobností, kteří by popírali, že máme činit následovníky nebo učedníky Ježíše a vyučovat je, aby dělali všechno, co Ježíš říkal . . . Ježíšovy pokyny jsou přece v této věci naprosto jasné. To, co řekl, zkrátka neděláme. Ani se o to doopravdy nepokoušíme. A zjevně nevíme, jak to dělat.“

Něco podobného vyšlo najevo z jednoho průzkumu mezi katolíky ve Spojených státech — 95 procent dotázaných souhlasí s tím, že kázání dobré zprávy patří k požadavkům jejich víry. Avšak téměř všichni si myslí, že nejlepší způsob, jak to dělat, není o dobré zprávě mluvit, ale žít tak, aby byl člověk příkladem pro druhé. Jedna respondentka řekla: „Evangelizovat je něco jiného než jen mluvit, mluvit, mluvit. Dobrou zprávou musíme být.“ V časopise U.S. Catholic, který tento průzkum vedl, bylo řečeno, že mnozí se nechtějí o své víře vyjadřovat, protože „církev má špatnou pověst v souvislosti s nedávnými sexuálními skandály a problematickými církevními naukami“.

Jeden metodistický biskup si stěžoval, že jeho církve jsou rozdělené a zmatené, nemají odvahu vykonávat své poslání a zastávají stejné hodnoty jako společnost všeobecně. Frustrovaně se zeptal: „Kdo tedy jsou ti zodpovědní nositelé evangelia o Království?“

Tento biskup na svou otázku neodpověděl. Odpověď však existuje. Najdete ji v dalším článku.

[Praporek na straně 6]

Dobrá zpráva se týká jak Božího Království, tak záchrany prostřednictvím víry v Ježíše Krista.