Ježíš Kristus ve svém Kázání na hoře řekl: „Šťastní jsou ti, kteří si uvědomují svou duchovní potřebu, protože jim patří nebeské království.“ (Matouš 5:3) Ježíš také řekl: „Střežte se před jakoukoli chtivostí, protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Lukáš 12:15)

Další lidé se při hledání štěstí zaměřují sami na sebe a snaží se vybudovat si sebeúctu. Knihovny a knihkupectví jsou plné publikací pojednávajících o sebezdokonalování, ale takové knihy lidem trvalé štěstí nepřinesly. Tak tedy, kde můžeme najít pravé štěstí?

Abychom byli skutečně šťastní, musíme si uvědomit svou vrozenou duchovní potřebu. Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kteří si uvědomují svou duchovní potřebu.“ Ovšem příliš by nám nepomohlo, kdybychom si tuto potřebu pouze uvědomili, ale potom neudělali nic pro její uspokojení. Znázorněme si to: jak by dopadl maratónec, kdyby po závodě nevyhověl potřebám svého těla a nenapil by se? Neměl by snad brzy problémy s dehydratací a dalšími vážnými následky? S námi je to podobné — jestliže nereagujeme na svoji potřebu duchovní výživy, nakonec se duchovně vysílíme. To povede ke ztrátě radosti a štěstí.