VĚRNÝ A ROZVÁŽNÝ OTROK

Když Ježíš odpovídal na otázku svých učedníků o své budoucí přítomnosti a závěru existujícího systému věcí, použil podobenství, které pojednávalo o ‚věrném a rozvážném otroku‘. Pán ustanovil věrného otroka nad domácími sluhy, aby jim zajišťoval pokrm. Jestliže ho jeho pán při svém návratu (zjevně z nějaké cesty) schválí, odmění otroka tím, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. (Mt 24:3, 45–51)

V paralelním podobenství u Lukáše 12:42–48 je otrok nazván správcem, to znamená tím, kdo řídí nebo dohlíží na domácnost a stojí nad ostatními sluhy, přestože i on sám je sluhou. Takové postavení ve starověku často zastával věrný otrok. (Srovnej 1Mo 24:2; také případ Josefa v 1Mo 39:1–6.) Správce v Ježíšově podobenství je nejdříve pověřen pouze dohledem a dočasným rozdělováním pokrmu služebníkům svého pána neboli sluhům a později, pro jeho věrné a rozvážné jednání ve službě, se jeho pověření rozšiřuje a má dohled nad celým vlastnictvím svého pána. Pokud jde o totožnost „pána“ (řec. kyʹri·os), Ježíš již ukázal, že on sám je v tomto postavení vzhledem ke svým učedníkům, a oni ho tak někdy nazývali. (Mt 10:24, 25; 18:21; 24:42; Jan 13:6, 13) Zbývá otázka, koho představuje věrný a rozvážný otrok neboli správce, a co znamená rozdělování pokrmu čeledi.

„Otrok“ je v jednotném čísle. To však neznamená, že musí představovat pouze jednu určitou osobu, která by byla takto poctěna. Písmo obsahuje různé příklady, kdy podstatné jméno v jednotném čísle je použito tak, že poukazuje na skupinu. Například Jehova oslovuje izraelský národ jako skupinu a říká jim: „Jste moji svědkové [mn. č.], ... ano můj sluha [j. č.], kterého jsem vyvolil.“ (Iz 43:10) Nebo z Bible vyplývá, že „antikrist“ je skupina, kterou tvoří jednotliví antikristé. (1Ja 2:18; 2Ja 7) Podobně i „otrok“ není jen jeden člověk, ale skupina. Ježíš řekl, že bude ustanoven v čase konce a jeho úkolem bude rozdávat duchovní „pokrm v pravý čas“. (Mt 24:3, 45; Lk 12:42) Sám Ježíš v prvním století ukázal, jak bude rozdávání duchovního jídla v křesťanském sboru fungovat. Stejně jako on rozdal zástupům lidí doslovné jídlo prostřednictvím několika učedníků, i duchovní jídlo má zajišťovat malá skupina lidí. (Mt 14:19; Mr 6:41; Lk 9:16) Úkolu rozdávat duchovní jídlo se měli apoštolové ujmout po Letnicích roku 33 n. l. a Ježíš je na to školil. Později se k nim připojili další starší a společně vytvořili vedoucí sbor, který řešil sporné otázky a řídil kázání a vyučování dobré zprávy o Království. (Sk 2:42; 8:14; 15:1, 2, 6–29) Po smrti apoštolů sbory zaplavila velká vlna odpadlictví. Ale v čase konce Ježíš vybral malou skupinu pomazaných mužů, aby během jeho přítomnosti sloužili jako „věrný a rozvážný otrok“, aby připravovali a rozdávali duchovní jídlo. Přidržel se tak vzoru, který dal v prvním století – mnoho lidí je syceno prostřednictvím malé skupiny.

Čeleď jsou všichni ti, kdo patří do křesťanského sboru a dostávají duchovní jídlo, ať už jsou to pomazaní, nebo „jiné ovce“. (Jan 10:16) Zahrnuje to i jednotlivce, kteří dohromady tvoří „věrného a rozvážného otroka“, protože i pro ně je duchovní jídlo určené. Pokud ti, kdo tvoří věrného otroka, zůstanou věrní až do pánova slíbeného příchodu, dostanou ještě větší odpovědnost. Až obdrží nebeskou odměnu a stanou se spoluvládci Krista, ten je ustanoví nad „vším svým majetkem“. Oni a ostatní ze 144 000 budou sdílet obrovskou pravomoc, jakou Kristus má jako nebeský vládce. (Mt 24:46, 47; Lk 12:43, 44)