11. Jaké účtování patřilo ke znamení, jež mělo označit jeho návrat a přítomnost?

¹¹ Protože Kristův příchod k nebeské moci království byl lidským očím neviditelný, musel Ježíš svou přítomnost v nebeském království potvrdit znamením, jež od něho tři dny před mučednickou smrtí žádali apoštolové. Součástí toho přesvědčivého znamení bylo, že muž se vrátí z ciziny a bude účtovat se svými otroky, jimž svěřil velmi hodnotné talenty. Účtování s těmi, jimž bylo dopřáno užívat jeho talenty, mělo tedy nastat po roce 1914.

12. Na koho padl závazek vydávat svědectví o království a na čem závisí jejich konečná záchrana?

¹² Znamenalo to účtovat s těmi, kteří byli dědici „nebeského království“, tedy s ostatkem onoho křesťanského sboru, který byl plozen Božím duchem ode dne letnic roku 33 n. l. (Skutky, 2. kapitola) Během tohoto „závěru systému věcí“ od roku 1914 měl existovat na zemi jejich ostatek. Na ně měl padnout závazek ujmout se vedení při splňování Ježíšova proroctví pro ten čas: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14; Marek 13:10) Na nich spočívá odpovědnost být věrní až do konce, aby byli zachráněni do nebeského království. (Matouš 24:13) S výhledem na jejich konečnou záchranu je všemohoucí Bůh až dosud posiloval, aby vydrželi navzdory světaširému pronásledování. To dokazuje, že je schvaluje.

Kdo si činí falešný nárok na talenty

13. Kdo tvrdí, že obdržel talenty, a k jakému úsudku dospíváme vzhledem k jejich jednání?

¹³ Křesťanstvo tvrdí, že mu byly čestně svěřeny talenty zámožného muže z Ježíšova podobenství. K jakému úsudku však dospějeme, když si všimneme jeho jednání od roku 1914? Dojdeme k tomuto závěru: Nežije podle toho, nač si činí nárok. Je nevěrné muži z podobenství, spojilo se s královstvími tohoto světa; jeho oblíbenci jsou politikové světských vlád. Stále podporuje Spojené národy, nástupce nyní zaniklé Společnosti národů.

14. Kde dnes nalézáme křesťanstvo?

¹⁴ Jestliže odpovídá vůbec něčemu, pak je to obrazu otroka s jedním talentem, který se prokázal jako lenivý a nezvětšil majetek svého pána. A tak bylo křesťanstvo v tomto období od vyvrcholení 1. světové války v roce 1918 vyhozeno z osvětleného domu svého Pána do tmy venku, doprostřed noci. Tam ve světě již obrazně začal jeho pláč a skřípání zubů. Ještě více ho bude, až se proti němu obrátí jeho političtí milenci a obnaží je jako nejhanebnější část Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství.

Vyhození třídy „zlého otroka“

15. Kdo na sobě splnil obraz „lenivého otroka“ a kde se nyní nalézají?

¹⁵ Podobně byli vyhozeni z Pánovy královské služby ti, kteří byli částí duchem pomazaného ostatku, ale přestali zvětšovat úroky vrátivšího se Pána. (Matouš 24:48–51) Už opravdu nevidíme tuto třídu „zlého otroka“ kázat „toto dobré poselství o království“. Soustřeďuje se spíše na vlastní záchranu místo na zájmy Božího království. Nyní se nalézá ‚venku ve tmě‘, kde je svět lidstva. Byl jí vzat její symbolický talent a dán třídě, jež projevila schopnost používat talent ve zbývající části tohoto „závěru systému věcí“.

2. (a) Co znázorňovala cesta zámožného muže v Ježíšově případě a kam odešel? (b) S čím se Pán vrátil?

² Protože zámožný muž v onom podobenství představuje Ježíše Krista, je daleká cesta toho muže znázorněním Ježíše putujícího ke zdroji zvláštní radosti, k níž vzhlížel. Ke komu tedy šel? Říká nám to Hebrejcům 12:2: „Upřeně... hledíme na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonavatele naší víry. Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl pohanou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ Ano, vskutku, zdrojem té radosti je Jehova Bůh. K němu odešel Ježíš a zanechal své věrné učedníky tady na zemi se svěřenými „talenty“. Pán se vrátil s „mnohým“, co neměl, když svěřil osm stříbrných talentů svým třem otrokům. Jedno Ježíšovo dřívější podobenství, o „deseti minách“, výslovně říká, že se vrátil s „královskou mocí“. — Lukáš 19:12–15.

4. Proč měl Ježíš zvláštní důvod, aby po svém dosazení na trůn pozval své věrné „otroky“ do stavu radosti?

⁴ Jestliže tedy bylo radostnou událostí, když se pouze představil obyvatelům Jeruzaléma jako ten, kdo je pomazán Jehovovým duchem ke království, oč větší musela být radost, když byl skutečně dosazen na trůn jako král v závěru časů pohanů roku 1914. Byla to pro něho nanejvýš radostná příležitost. Tehdy vskutku vešel do radosti, jakou ještě nezažil. Proto mohl při účtování říci učedníkům, jež posoudil jako „dobré a věrné“: „Byl jsi věrný nad málem. Ustanovím tě nad mnohým. Vejdi do radosti svého pána.“ (Matouš 25:21) Nyní existovala nová radost, na níž se mohli podílet jeho schválení „otroci“. Jaká odměna to byla!

5. V které fázi byl apoštol Pavel ‚vyslancem‘ pro Krista, ale po jakém vývoji situace jsou „vyslanci“ pro Krista členové pomazaného ostatku?

⁵ V roce 1919 skutečně vstoupili pomazaní učedníci panujícího krále Ježíše Krista do schváleného stavu a to bylo provázeno jejich nesmírnou radostí. Před devatenácti stoletími napsal apoštol Pavel svým spoluvěřícím, aby jim pověděl o jejich vyvýšeném postavení: „Jsme tudíž vyslanci, kteří zastupují Krista.“ (2. Korinťanům 5:20) To bylo napsáno, když byl Ježíš teprve ustanoven dědicem s vyhlídkou na „nebeské království“. (Matouš 25:1) Bylo tedy třeba, aby seděl po Boží pravici a čekal tam na své dosazení. Ale nyní od roku 1919 jsou členové schváleného ostatku „vyslanci“, které vyslal ten, jenž skutečně panuje jako král. (Hebrejcům 10:12, 13) Na to totiž byli Mezinárodní badatelé Bible zvláště upozorněni na sjezdu v Cedar Pointu, Ohio, roku 1922.