7., 8. Co Ježíš řekl o ovcích, a jaký závěr o nich proto můžeme udělat?

⁷ O souzení ovcí čteme: „[Ježíš] řekne těm po své pravici: ‚Pojďte vy, kterým požehnal můj Otec, dědičně se ujměte království, připraveného pro vás od založení světa. Dostal jsem totiž hlad, a dali jste mi něco najíst; dostal jsem žízeň, a dali jste mi něco napít. Byl jsem cizí, a přijali jste mě pohostinně; nahý, a oblékli jste mě. Onemocněl jsem, a starali jste se o mne. Byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.‘ Tehdy mu spravedliví odpovědí slovy: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nakrmili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti něco napít? Kdy jsme tě viděli jako cizího, a přijali jsme tě pohostinně, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a šli jsme k tobě?‘ A král jim odpoví a řekne: ‚Vpravdě vám říkám: Do té míry, jak jste to činili jednomu z nejmenších z těchto mých bratrů, činili jste to mně.‘ “ (Matouš 25:34–40)

10., 11. a) Proč je nerozumné domnívat se, že mezi ovce je zahrnut každý, kdo prokáže Ježíšovým bratrům laskavost? b) Koho vhodně představují ovce?

¹⁰ Říká zde Ježíš, že každý, kdo prokáže nějakou drobnou laskavost některému z Ježíšových bratrů — například tím, že mu nabídne kus chleba nebo sklenici vody — se stane členem třídy ovcí? Takové laskavé skutky mohou jistě být projevem přirozené lidské dobrotivosti, ale k tomu, aby mohl někdo patřit k ovcím, o nichž mluví Ježíš v tomto podobenství, je zapotřebí více. Ježíš jistě neměl na mysli například ateisty nebo duchovní, kteří některému z jeho bratrů náhodou prokázali nějakou laskavost. Naopak, Ježíš dvakrát nazval ovce ‚spravedlivými‘. (Matouš 25:37, 46) Musí to tedy být lidé, kteří určitou dobu pomáhali Kristovým bratrům — činně je podporovali — a projevovali víru do té míry, že obdrželi spravedlivé postavení před Bohem.

¹¹ Během staletí se ze spravedlivého postavení před Bohem těšili mnozí lidé, například Abraham. (Jakub 2:21–23) Noe, Abraham i jiní věrní lidé patří k „jiným ovcím“, které zdědí život v ráji pod vládou Božího Království. V nedávné době se miliony dalších lidí chopily pravého uctívání jako jiné ovce a staly se „jedním stádem“ s pomazanými. (Jan 10:16; Zjevení 7:9) Lidé s pozemskou nadějí uznávají Ježíšovy bratry jako vyslance Království, a proto jim po hmotné i duchovní stránce pomáhají. Na to, co jiné ovce dělají pro jeho bratry na zemi, se Ježíš dívá tak, jako by to dělaly jemu. Lidé, kteří takto jednají a kteří budou žít, až Ježíš přijde soudit národy, budou označeni jako ovce.

12. Proč by se mohly ovce ptát, jak Ježíšovi prokazovaly laskavost?

¹² Jestliže jiné ovce nyní káží dobrou zprávu s pomazanými a pomáhají jim, proč by se měly ptát: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nakrmili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti něco napít?“ (Matouš 25:37) Důvodů by mohla být celá řada. Jde však o podobenství. Jeho prostřednictvím Ježíš ukazuje, že má o své duchovní bratry hluboký zájem — cítí s nimi, trpí s nimi. Ježíš již dříve řekl: „Kdo přijímá vás, přijímá také mne, a kdo přijímá mne, přijímá také toho, který mě vyslal.“ (Matouš 10:40) V tomto podobenství Ježíš vyjadřuje tu zásadu, že vše (dobré i zlé), co se stane jeho bratrům, se projeví v samotném nebi; bude to, jako by se to stalo jemu v nebi. Ježíš zde také zdůrazňuje Jehovovo měřítko pro posuzování lidí — jasně ukazuje, že Boží soud, ať příznivý, nebo nepříznivý, je platný a spravedlivý. Kozlové se nemohou vymlouvat a říkat: ‚Kdybychom tě jen byli viděli na vlastní oči.‘