Jako představitel císaře měl místodržitel nad provincií úplnou moc a mohl nařídit trest smrti. Podle některých znalců mohl rozsudek smrti vynést také Sanhedrin, ale měl-li být rozsudek platný, musel tento židovský soud získat místodržitelovo schválení. (Srovnej Mt 26:65, 66; Jana 18:31.) Oficiálním sídlem římského vládce byla Cesarea (srovnej Sk 23:23, 24), a proto zde byla umístěna většina římských oddílů a v Jeruzalémě byla jen menší posádka. Bylo však zvykem, že v období svátků (jako v době Pasachu) pobýval místodržitel v Jeruzalémě a přivedl si s sebou vojenskou posilu. S Pilátem byla v Judeji také jeho manželka (Mt 27:19), což bylo možné díky tomu, že se římská vládní politika týkající se místodržitelů v nebezpečném pověření již předtím změnila.

Židovští vůdci a lid se znovu shromáždili a Pilát se opět snažil, aby nevinného člověka nemusel odsoudit k smrti. Ptal se davu, zda by chtěli, aby na základě zvyku osvobodit při svátku Pasach nějakého vězně propustil Ježíše. Dav podněcovaný náboženskými vůdci se místo toho dožadoval, aby propustil lupiče, vraha a vzbouřence Barabáše. Pilát se opakovaně pokoušel osvobodit Ježíše, ale jeho pokusy vyvolávaly ještě větší křik, aby byl Ježíš přibit na kůl. Pilát se obával vzbouření a chtěl usmířit dav. Umyl si tedy ruce, jako by je očišťoval od viny krve, a přistoupil na přání Židů. Někdy předtím Pilátovi jeho manželka oznámila, že měla tíživý sen, který se týkal ‚tohoto spravedlivého člověka‘. (Mt 27:19)

Pilát byl částí ‚nadřazených autorit‘, a proto svou moc vykonával s Božím připuštěním. (Ří 13:1) Za své rozhodnutí nesl odpovědnost, kterou nemohla smýt žádná voda. Sen, jejž měla jeho manželka, byl zjevně božského původu, stejně jako události, k nimž ten den došlo — zemětřesení, neobvyklá tma a roztržení chrámové opony. (Mt 27:19, 45, 51–54; Lk 23:44, 45) Piláta měl sen jeho manželky varovat, že nejde o obyčejný soudní proces ani o obyčejného obžalovaného. Ježíš nicméně řekl, že ten, kdo ho Pilátovi vydal, „má větší hřích“. (Jan 19:10, 11) Jidáš, jenž původně Ježíše zradil, byl nazván ‚synem zničení‘. (Jan 17:12) Farizeové, kteří se provinili tím, že Ježíšovi ukládali o život, byli popsáni jako ‚poddaní gehenny‘. (Mt 23:15, 33; srovnej Jana 8:37–44.) Obzvlášť velekněz, který Sanhedrinu předsedal, nesl vinu za to, že tomuto pohanskému vládci předal Božího Syna, aby ho odsoudil k smrti. (Mt 26:63–66) Pilát sice neměl takovou vinu jako oni, nicméně i jeho jednání bylo velmi hanebné.