ŽALÁŘNÍK

Člověk, jenž měl dozor nad lidmi, kteří byli obviněni z přestoupení zákona; věznitel. Jako žalářník jsou v Písmu přeložena dvě řecká slova: ba·sa·ni·stesʹ, které znamená „trýznitel“ nebo „mučitel“, a de·smo·fyʹlax, které je složené ze slov de·smosʹ (provaz, okovy) a fyʹlax (stráž).

Žalářníci často vězně krutě mučili, a proto byli nazýváni ba·sa·ni·stesʹ. Do vězení byli někdy uvrženi například dlužníci, protože nezaplatili to, co dlužili. Žalářník je zde mohl zbičovat a mučit a nebyli propuštěni, dokud — jak řekl Ježíš — ‚nesplatí poslední minci velmi malé hodnoty‘. (Mt 5:25, 26) To byla také klíčová myšlenka Ježíšova podobenství o nemilosrdném otrokovi. Když se pán dověděl o tom, co nevděčný otrok udělal, „vydal [ho] žalářníkům [ba·sa·ni·staisʹ], dokud nesplatí všechno, co dlužil“. (Mt 18:34, 35; srovnej Zj 14:11, kde je slovo ba·sa·ni·smouʹ přeloženo jako ‚trýzeň‘.)

V případě, že vězni utekli, byli žalářníci podle římského zvyku voláni k odpovědnosti a byl na nich vykonán trest vyměřený uprchlým vězňům. Proto čteme, že když anděl osvobodil Petra z vězení, Herodes „vyslechl stráže a přikázal, aby je odvedli k potrestání“. (Sk 12:19)

Pavel a Silas byli ve Filipech odvlečeni před městské magistráty, kteří nařídili, aby byli zbiti pruty, a „potom, co jim zasadili mnoho ran, uvrhli je do vězení a nařídili žalářníkovi [de·smo·fyʹla·ki], aby je bezpečně hlídal. Protože dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a upevnil jim nohy do klády.“ (Sk 16:22–24) Velké zemětřesení potom uprostřed noci otevřelo všechny dveře vězení. Žalářník se domníval, že vězni utekli, a když si představil, jak těžký trest by mu v tom případě byl vyměřen, hodlal se zabít, ale právě tehdy mu Pavel řekl, že tam všichni zůstali. Tyto události spolu s Pavlovým poučováním vedly k tomu, že žalářník projevil víru a on i jeho domácnost se stali pokřtěnými věřícími. (Sk 16:25–36)