12. a) Čím se liší Ježíšův způsob uvádění odkazů na Hebrejská písma v Kázání na hoře od toho, jak to dělal obvykle, a proč? b) Co se můžeme naučit ze šestého použití výroku „Bylo řečeno“?

¹² Když Ježíš předtím citoval z Hebrejských písem, říkal: „Je psáno.“ (Matouš 4:4, 7, 10) Ale v Kázání na hoře šestkrát uvedl něco, co znělo jako výroky z Hebrejských písem, slovy: „Bylo řečeno.“ (Matouš 5:21, 27, 31, 33, 38, 43) Proč? Protože se odvolával na Písma vykládaná ve světle farizejských ústních podání, která protiřečila Božím přikázáním. (5. Mojžíšova 4:2; Matouš 15:3) To je zjevné z Ježíšova šestého a posledního odkazu v této řadě: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.‘ “ Ale žádný mojžíšský zákon neříkal: „Nenáviď svého nepřítele.“ To říkali znalci Písma a farizeové. To byl jejich výklad zákona o lásce k bližnímu — k židovskému bližnímu a nikomu jinému.

18. a) Jak Židé změnili zákon o lásce k bližnímu, ale jak proti tomu vystoupil Ježíš? b) Jak odpověděl Ježíš jistému zákoníkovi, který chtěl omezit jeho platnost, pokud jde o bližního?

¹⁸ V šestém a závěrečném příkladu Ježíš jasně ukázal, jak byl mojžíšský Zákon oslaben rabínským podáním: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.‘ Ale já vám říkám: Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují.“ (Matouš 5:43, 44) Psaný mojžíšský Zákon nevymezuje lásce žádné hranice: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (3. Mojžíšova 19:18) Právě farizeové se tomu přikázání vzpírali a aby mu unikli, omezili pojem „bližní“ na ty, kteří dodržovali ústní podání. Proto, když Ježíš později jistému zákoníkovi připomněl příkaz ‚milovat bližního jako sebe‘, muž uhýbal: „Kdo je ve skutečnosti můj bližní?“ Ježíš odpověděl znázorněním o milosrdném Samaritánovi — staň se bližním tomu, kdo tě potřebuje. — Lukáš 10:25–37.