Nenávidět své nepřátele? Ježíšova rada, aby člověk miloval své nepřátele, je v naprostém souladu s Hebrejskými písmy. (Mt 5:44) Věrný Job chápal, že by bylo nesprávné, kdyby pociťoval zlomyslnou radost nad neštěstím člověka, který ho prudce nenávidí. (Job 31:29) Mojžíšský Zákon přikazoval Izraelitům povinnost poskytnout pomoc jiným Izraelitům, které možná považovali za své nepřátele. (2Mo 23:4, 5) Boží služebníci se nemají radovat nad neštěstím nepřítele, ale naopak je jim dán pokyn: „Jestliže ten, kdo tě nenávidí, je hladový, dej mu najíst chléb, a je-li žíznivý, dej mu napít vodu.“ (Př 24:17, 18; 25:21)

Křesťan má naopak povinnost milovat své nepřátele, totiž ty lidi, kteří se sami stali jeho osobními nepřáteli. Tato láska (řec. a·gaʹpe) není sentimentální cit založený na pouhé osobní náklonnosti — za který je obvykle láska považována —, ale je to láska, která má morální a sociální hodnotu; láska, která je založena na svobodné vůli a která vychází ze zásad, z pocitu povinnosti a z vědomí, že je žádoucí, a proto upřímně usiluje o dobro jiného člověka v souladu s tím, co je správné. A·gaʹpe (láska) překonává osobní nepřátelství a nikdy nedovolí, aby člověk kvůli nepřátelství opustil správné zásady a aby druhým lidem oplácel stejnou mincí. Za lidi, kteří se stavějí proti jeho křesťanskému způsobu života a kteří ho z nevědomosti pronásledují, se Boží služebník bude dokonce modlit, aby se jim otevřely oči a aby pochopili pravdu o Bohu a jeho záměrech. (Mt 5:44)