¹³ Pokud chápeme, že se Boží spravedlnost vyznačuje milosrdenstvím, nebudeme ukvapeně soudit druhé v záležitostech, které se nás netýkají nebo nejsou příliš důležité. Ve svém Kázání na hoře Ježíš varoval: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni.“ (Matouš 7:1) A podle Lukášovy zprávy dodal: „Přestaňte odsuzovat, a nebudete odsuzováni.“a (Lukáš 6:37) Ježíš ukázal, že si je vědom sklonu nedokonalých lidí soudit druhé. Ti jeho posluchači, kteří měli ve zvyku nelítostně odsuzovat druhé, s tím měli přestat.

14. Kvůli čemu musíme přestat soudit druhé?

¹⁴ Proč musíme přestat soudit druhé? Jedním z důvodů je to, že na to nemáme právo. Učedník Jakub nám připomíná: „Zákonodárce a Soudce je … pouze jeden“, tedy Jehova. Jakub se tudíž příhodně ptá: „Kdo jsi ty, že soudíš svého bližního?“ (Jakub 4:12; Římanům 14:1–4) Kvůli své hříšnosti také můžeme být ve svých soudech často nespravedliví. Mnohé postoje a pohnutky, kromě jiného předsudky, uražená ješitnost, žárlivost a samospravedlnost, mohou být příčinou toho, že máme na ostatní zkreslený náhled. Máme ale ještě jiná omezení. To, že je bereme v úvahu, by nám mělo zabránit, abychom hned nehledali u druhých chyby. Nedokážeme číst lidem v srdci ani nemůžeme znát všechny jejich osobní okolnosti. Kdo tedy jsme, abychom spoluvěřícím připisovali špatné pohnutky nebo je kritizovali za to, že ve službě Bohu nedělají dost? Mnohem lepší přece je napodobovat Jehovu tím, že u našich bratrů a sester hledáme to dobré, místo abychom se zaměřovali na jejich chyby.

15. Jaká slova a jaké jednání nemají mezi Božími ctiteli místo a proč?

¹⁵ A co členové naší rodiny? Je opravdu smutné, že v dnešním světě se těch nejtvrdších odsouzení člověk dočká právě v prostředí, které by mělo být pokojným přístavem – doma. Není nijak neobvyklé slyšet zprávy o hrubých manželích, manželkách či rodičích, kteří členy své rodiny soustavně týrají, ať slovně, či tělesně. Ale zlomyslná slova, sžíravý sarkasmus a hrubé zacházení nemají mezi Božími ctiteli místo. (Efezanům 4:29, 31; 5:33; 6:4) Ani v domácím prostředí neztrácí svou platnost Ježíšova rada, abychom přestali soudit a odsuzovat. Vzpomeňme si, že jednat podle práva znamená chovat se k ostatním tak, jak se k nám chová Jehova. A náš Bůh k nám nikdy není drsný ani krutý. Naopak, „je velmi soucitný“ k těm, kdo ho milují. (Jakub 5:11) To je znamenitý příklad, který bychom měli napodobovat.