Důvěra v Jehovu vede k oddanosti a křtu

„Důvěřuj v Jehovu a čiň dobro; přebývej na zemi a jednej s věrností.“ — ŽALM 37:3.

1. Jaké svědectví světsky moudrých lidí dokazuje, že je pošetilé vkládat důvěru v lidské vůdce?

V KOHO můžeme důvěřovat? V lidské vůdce? Jejich dosavadní skutky dokazují, že je pošetilé důvěřovat v nedokonalé lidi. K tomuto závěru docházejí i ti, kteří jsou ve světě považováni za moudré. Například evropský hospodářský časopis Vision před časem napsal, že „nejhorší na dnešní situaci je, že nikdo nevidí východisko“. A historik a ekonom Robert Heilbroner poznamenal: „Hlodá v nás ještě něco jiného. Je to podezření, že nikdo nestojí v čele a nikdo není vyzbrojen k řešení problémů, které se na nás řítí.“

2. Co lze říci o užitečnosti moderní vědy?

² Je pravda, že lidé dosáhli velkého pokroku v nejrůznějších vědních oborech. Ale přineslo to všechno užitek? Ne. Spisovatel Lewis Mumford poznamenal: „Představa, že technický a vědecký pokrok znamená také pokrok lidský . . . , se stala nyní naprosto neudržitelnou.“ Příkladem toho je kyselý déšť, který znečišťuje jezera a řeky a přispívá k tomu, že hynou milióny stromů. A ubohý stav světa — růst zločinnosti, násilí a terorismu, narkomanie a alkoholismu, sexuálně přenášené nemoci a nejistá ekonomická situace — to vše dosvědčuje, že je zbytečné důvěřovat v lidské vůdce.

3. Jakou radu poskytuje Boží slovo o tom, v koho bychom měli důvěřovat?

³ Boží slovo nám poskytuje velice výstižnou radu: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana. Jeho duch vychází, on se vrací do své půdy; v ten den opravdu mizí jeho myšlenky.“ (Žalm 146:3, 4) Nemáme-li důvěřovat v lidi, v koho tedy máme vložit svou důvěru? Můžeme vložit důvěru ve stvořitele nebe a Země, neboť čteme: „Požehnaný je zdatný muž, který vkládá důvěru v Jehovu a jehož spolehnutím se stal Jehova.“ — Jeremjáš 17:7.

Proč důvěřovat v Jehovu?

4. Které jsou Jehovovy hlavní vlastnosti a jak nám poskytují pádné důvody pro důvěru v něj?

⁴ Máme dobré důvody pro důvěru v Jehovu. Především mu můžeme důvěřovat pro jeho hlavní vlastnosti — lásku, moudrost, smysl pro právo a moc — a jiné podivuhodné vlastnosti. Jeho Slovo nás ujišťuje, že je všemohoucí. Proto jeden z jeho titulů zní „všemohoucí Bůh“. (1. Mojžíšova 28:3) To je skutečně dobrý základ pro důvěru. Nikdo nemůže s úspěchem Jehovovi odporovat a nikdo nemůže zmařit jeho předsevzetí. Je také vševědoucí. Nejenže zná od začátku konec — budoucnost je před ním jako otevřená kniha —, ale přebývá v něm také všechno poznání a moudrost, jak je to patrné z jeho podivuhodných stvořitelských skutků. V žádném ze svých činů se nedopustil ani jediné chyby. (Izajáš 46:10; Římanům 11:33–35) Kromě toho je Jehova dokonale důvěryhodný, je Bohem spravedlnosti a věrnosti. Je nemožné, aby lhal. (5. Mojžíšova 32:4; Titovi 1:2; Hebrejcům 6:18) A protože je jeho převládající vlastností nesobecká láska, je výstižně řečeno: „Bůh je láska.“ — 1. Jana 4:8, 16.

5. Jaké zprávy z Božího slova dosvědčují, že je Jehova hoden důvěry?

⁵ Jehovovo jednání s lidstvem poskytuje další svědectví o tom, že je důvěryhodným Bohem, který má absolutní moc, moudrost, spravedlnost a lásku. Mojžíš ujistil Izraelity, že Jehova zachovává smlouvu a milosrdenství vůči těm, kteří ho milují a zachovávají jeho přikázání. (5. Mojžíšova 7:9) Předtím, když Jehova přivedl na zem potopu, zachránil bohabojného Noema a jeho rodinu. Bůh vysvobodil spravedlivého Lota a jeho dvě dcery, když zničil ohněm Sodomu a Gomoru. Později vyvedl Bůh Izraelity z Egypta a dal jim kananejskou zemi v souladu se svým slibem, který dal Abrahamovi. (1. Mojžíšova 7:23; 17:8; 19:15–26) A nevysvobodil snad Jehova tři Hebrejce, kteří byli uvrženi do ohnivé pece, a také Daniela ze lví jámy? — Daniel 3:27; 6:23.

6. Jaké máme novodobé důkazy toho, že důvěra v Jehovu je opodstatněná?

⁶ Také zkušenosti dnešních svědků dokazují, že můžeme v Jehovu vložit svou důvěru. Adolf Hitler se například vychloubal, že vyhladí z Německa tu „havěť “, svědky Jehovovy. Místo toho však byl vyhlazen Hitler a jeho nacistická strana, a tehdejší skupina svědků Jehovových se mnohonásobně rozmnožila, na více než 119 000. A kromě toho doslova stovky životních příběhů svědků Jehovových, jež byly uveřejněny ve Strážné věži a jejím sesterském časopise Probuďte se!, jsou výmluvným svědectvím toho, že Jehova je skutečně Bůh, v něhož můžeme důvěřovat.

Proč někteří nedůvěřují v Jehovu

7. Proč řekl jeden člověk, že ‚sympatizuje s Jehovou‘?

⁷ Jak málo lidí však dnes důvěřuje v Jehovu! I mnozí, kteří se dověděli o jeho vlastnostech a velkých činech, v něj nedůvěřují. Článek, který vyšel v časopise U.S. Catholic v lednu 1979 říká o jedné osobě: „Když se pracovnící průzkumu veřejného mínění zeptali jednoho muže, kterému náboženství dává přednost, odpověděl: ‚Myslím, že sympatizuji s Jehovou.‘ Když byl vyzván, aby to podrobněji vysvětlil, řekl: ‚Věřím většině toho, čemu věří svědkové Jehovovi — ale nechci se angažovat.‘ “ Časopis k tomu poznamenal: „Oddaný svědek Jehovův nemůže dělat nic jiného, než se silně angažovat.“

8. Které základní vlastnosti vedou k tomu, že se chce někdo angažovat ve službě Jehovovi?

⁸ Proč se někteří nechtějí vázat? Protože nemají správný stav srdce. Člověk musí být ‚správně nakloněn k věčnému životu‘. (Skutky apoštolů 13:48) Ježíš poznamenal ve svém podobenství o rozsévači, že ti, kteří přinášejí ovoce, přijali slovo pravdy do „znamenitého a dobrého srdce“. (Lukáš 8:15) Ano, neupřímným lidem se pravda nelíbí. Základním požadavkem je poctivé srdce. Pravda Božího slova se nelíbí také pyšným. Je zapotřebí mít pokorný postoj. (Jakub 4:6) A pravda se rovněž nelíbí lidem, kteří jsou spokojeni sami se sebou, jsou samospravedliví. Pravdu však přijímají s radostí lidé, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb, hladovějí a žízní po spravedlnosti a vzdychají a naříkají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí v dnešním světě. — Matouš 5:3, 6; Ezekiel 9:4.

Důvěra v Jehovu vede k oddanosti

9, 10. a) Co je nutné k tomu, aby někdo mohl důvěřovat v Jehovu? Jak reagují lidé, kteří mají správný stav srdce? b) V koho projevují víru takoví lidé?

⁹ Než může někdo vložit důvěru v Jehovu, musí o něm slyšet. Ale „jak . . . budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak potom uvěří v toho, o němž neslyšeli? A jak potom uslyší, nebude-li někdo kázat?“ (Římanům 10:14) Jehovovi služebníci káží a ti, kteří mají správný stav srdce, reagují podobně, jako kdysi mnozí ve starověké Tesalonice. O těch napsal Pavel: „Když jste obdrželi Boží slovo, které jste slyšeli od nás, přijali jste je ne jako lidské slovo, ale jako to, čím opravdu je, jako Boží slovo, které také působí ve vás věřících.“ — 1. Tesaloničanům 2:13.

¹⁰ Když se takoví lidé s dobrým srdcem dovědí o Jehovovi, projeví v něj víru. To je nezbytně nutné, protože „bez víry je . . . nemožné líbit se mu, neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“. (Hebrejcům 11:6) Je také nezbytně nutné projevovat víru v Božího Syna. „V žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, kterým máme být zachráněni“ — ano, žádné jiné jméno kromě jména Ježíše Krista. — Skutky apoštolů 4:12.

11. Jakou radou apoštola Petra se bude řídit ten, kdo důvěřuje v Jehovu?

¹¹ Důvěra v Boží slovo, v Jehovu a v jeho Syna Ježíše Krista podnítí člověka k tomu, aby se řídil radou apoštola Petra, kterou dal ve své době Židům: „Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vaše hříchy vymazány, aby přišla období osvěžení od Jehovovy osoby.“ (Skutky apoštolů 3:19) Kdo přijme poznání o Jehovovi a o jeho požadavcích, dozví se, že Boží vůle s ním je, aby se stal následovníkem Ježíše Krista. Petr to vyjádřil slovy: „Byli jste vskutku k tomu povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ (1. Petra 2:21) Ježíš jasně ukázal, oč jde, když řekl: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe a vezme svůj mučednický kůl a následuje mne.“ (Matouš 16:24) To znamená oddat se Jehovovi Bohu k činění jeho vůle a následovat šlépěje Ježíše Krista.

Oddanost — ne jen další závazek

12. Jak se v křesťanstvu často užívá slova „závazek“?

¹² V křesťanstvu se výrazu „závazek“ často užívá v souvislosti s tím, že se někdo stane křesťanem. Například evangelíci ve Spojených státech „zdůrazňují osobní závazek vůči Ježíšovi“. Jeden římskokatolický duchovní mluvil o „katolickém náboženském závazku“. Jiný katolický kněz kdysi v obhajobě své politické činnosti řekl: „Politická činnost byla rozšířením mého (kněžského) závazku.“ A obchodní firmy předkládají reklamy „Náš závazek vůči zákazníkům“. Člověk tedy může mít ve skutečnosti velmi mnoho závazků současně: závazky obchodní, sociální, politické i náboženské.

13. Co znamená oddanost Jehovovi?

¹³ Ale oddanost Jehovovi Bohu není nějakým dalším závazkem. Závazek je prostě „souhlas nebo příslib, že něco v budoucnosti uděláme“. Ale učinit krok oddanosti znamená ‚oddat se výlučně službě a uctívání božské bytosti se svatým cílem‘. Většina lidí se spokojí s pouhým závazkem místo oddanosti. Bezpochyby právě proto je jejich náboženství jen jako hudební kulisa. Je příjemné mu naslouchat, ale nezasahuje do ničeho, co chce člověk ve skutečnosti dělat.

14. Proč není Jehovovi Bohu přijatelný pouhý závazek?

¹⁴ Oddanost Bohu působí, že se konání jeho vůle stává tím nejdůležitějším v životě. Oddanost Bohu vyžaduje zachovávání prvního a největšího přikázání, které citoval Ježíš: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, svým celým srdcem, svou celou duší, svou celou myslí a svou celou silou.“ Ježíš zdůraznil výlučnou povahu služby Bohu, když řekl: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (Marek 12:30; Matouš 6:24) Je tedy zřejmé, že pouhý závazek není Jehovovi přijatelný.

Proč křest ponořením ve vodě?

15. Jaký příklad dal Ježíš, pokud jde o veřejný projev víry v Boha?

¹⁵ Proč má být oddanost Bohu symbolizována křtem? Chce-li být někdo svědkem Jehovovým, nemá jinou možnost. Totéž platí, přeje-li si takový člověk, aby o něm bylo známo, že je křesťan, následovník Ježíše Krista. Jehovův „věrný svědek“, Ježíš, dal v té věci příklad, protože se dal pokřtít v Jordánu. Jan křtil kajícné hříšníky, a proto nemohl pochopit, proč chce být Ježíš pokřtěn. Ježíš mu však řekl: „Nech to tentokrát tak, neboť to se sluší, abychom vykonali vše, co je spravedlivé.“ (Zjevení 1:5; Matouš 3:13–17) Boží Syn tak veřejně vyjádřil svou víru, když se dal Jehovovi k dispozici, a dal tak příklad všem, kteří si přejí plnit božskou vůli.

16. Jaký příkaz dal Ježíš svým následovníkům ohledně křtu? Co ukazuje, že učedníci poslouchali tento příkaz?

¹⁶ Kromě toho dal Ježíš krátce před svým návratem ke svému Otci v nebesích příkaz svým následovníkům: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Zpráva v knize Skutků ukazuje, že Ježíšovi učedníci horlivě plnili tento příkaz. — Skutky apoštolů 2:40, 41; 8:12; 9:17, 18; 19:5.

17. Proč nemůže být pouhé pokropení platným křtem?

¹⁷ Jak byli tito lidé pokřtěni? Pouze tím, že by byli pokropeni vodou, jak se to děje ve většině církví křesťanstva? Rozhodně ne. Když byl Ježíš pokřtěn, „vystoupil z vody“. Z toho je jasně patrné, že byl ponořen ve vodě. (Marek 1:9, 10) Nic jiného by ve skutečnosti nebylo křtem, protože řecké slovo překládané výrazem „pokřtít“ znamená „ponořit, potopit“. — Skutky apoštolů 8:36–39.

18. Proč je ponoření tak výstižným symbolem oddanosti člověka Bohu?

¹⁸ Takový křest je velice výstižným symbolem oddanosti. Ponoření pod vodu dobře znázorňuje, že člověk umírá svému dřívějšímu způsobu jednání. Vyzdvižení z vody zobrazuje jeho probuzení k novému způsobu žitova. Stejně jako svatební obřad pomáhá nevěstě a ženichovi, aby si hluboce uvědomili, že vstoupili do manželství, tak i křest ve vodě, který probíhá před svědky, zanechá pravděpodobně v tom, kdo se křtí, trvalý dojem. Nelze pochybovat, že aktem křtu se má oddanost Jehovovi vrýt člověku nesmazatelně do mysli a do paměti jako nejdůležitější událost v životě. Křest označuje obrat v životě, od služby vlastnímu já ke službě Jehovovi Bohu.

19. Co je dalším důvodem ke křtu?

¹⁹ Nepřehlédněme skutečnost, že křest ve vodě je nezbytnou podmínkou k získání dobrého svědomí před Jehovou. To je jasně ukázáno v 1. Petra 3:21: „To, co tomu odpovídá, vás také nyní zachraňuje, totiž křest (ne odstranění tělesné špíny, ale žádost k Bohu o dobré svědomí) skrze vzkříšení Ježíše Krista.“

V jakém věku se dát pokřtít?

20. Proč nemohou kojenci přicházet v úvahu pro křest?

²⁰ Ježíšova slova u Matouše 28:19, 20 ukazují, že ti, kteří byli učiněni jeho učedníky, by měli být pokřtěni. Vyplývá z toho tedy, že biblický požadavek pro křest nemůže splňovat kojenec ani malé děcko. Malé děcko nemůže projevovat víru v Boží slovo, v Boha Stvořitele a v jeho Syna Ježíše Krista. Malé děcko také nemůže chápat, že svatý duch je Boží činná síla, a také nemůže činit pokání za své dřívější hříchy a učinit slavnostní slib, že bude konat Boží vůli.

21. Je vhodné, aby se dávali pokřtít mladiství?

²¹ Zdá se však, že někteří z Jehovova lidu se dostali do opačného extrému. Mnozí křesťanští rodiče nechávají své děti čekat až téměř do dospělosti, a teprve potom začínají hovořit o křtu. Občas se dovídáme o tom, že mladiství projevují přesvědčivou oddanost výlučně z vlastního podnětu. Například syn jednoho staršího si upřímně přál být pokřtěn, když mu ještě nebylo ani třináct let. Jeho otec proto požádal tři jiné starší, aby s chlapcem prohovořili otázky určené pro ty, kteří se ucházejí o křest.a Došli k závěru, že je ten chlapec i přes své mládí způsobilý, aby byl pokřtěn a aby byl ordinovaným služebníkem Jehovy Boha. A nedávno se Školy průkopnické služby na Bahamách účastnila jedna desetiletá pokřtěná dívenka, dcerka dvou kazatelů plným časem.

22. Co mohou očekávat rodiče od svých dětí, pokud v nich budují křesťanskou osobnost?

²² V tomto směru se zřejmě někteří rodiče dopouštějí chyby. Do jaké míry staví z ‚nehořlavého materiálu‘, aby ve svých dětech vybudovali křesťanskou osobnost? (1. Korinťanům 3:10–15) Především je k tomu nutné, aby bylo čisté uctívání Jehovy nejdůležitější věcí v životě rodičů. Rodiče se také musí řídit znamenitými radami z 5. Mojžíšovy 6:6, 7 a Efezanům 6:4. Pak se může stát, že musí rodiče spíše děti odrazovat, aby se nedávaly pokřtít příliš brzy, než aby jim k tomu museli pomáhat později.

23. Co je zapotřebí po kroku oddanosti a křtu?

²³ Kdo projevil důvěru v Jehovu krokem oddanosti a křtem ve vodě, musí tuto důvěru projevovat i nadále. Následující článek „S plnou důvěrou sloužit jako Jehovovi spolupracovníci“ nám pomůže pochopit, co to znamená.

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◼ Z čeho je patrné, že je pošetilé důvěřovat v lidi?

◼ Proč nám poskytují Jehovovy vlastnosti a způsoby jednání pádné důvody, abychom v něj důvěřovali?

◼ Proč vyžaduje důvěra v Jehovu oddanost, a ne jen pouhé převzetí závazku?

◼ Jak mohou rodiče vštěpovat svým dětem touhu oddat se Jehovovi v mládí?

[Obrázek na straně 10]

Můžeme důvěřovat v Jehovu jako ve velkého osvoboditele