² Když mu Jan ve vší skromnosti vyhověl a Ježíš vystoupil z vody, „náhle se otevřela nebesa a viděl Božího ducha, jak sestupuje jako holubice“. A kromě toho „byl také slyšet hlas z nebes, který řekl: ‚To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.‘ “ (Matouš 3:16, 17; Marek 1:11) To bylo úžasné prohlášení! Všichni se radujeme, když se můžeme zalíbit někomu, koho si vážíme. (Skutky apoštolů 6:3–6; 16:1, 2; Filipanům 2:19–22; Matouš 25:21) Představ si, jak by ti bylo, kdyby ti všemohoucí Bůh oznámil: „Schválil jsem tě“!

Co znamenala jeho slova

4. a) Jaký smysl má v Božím prohlášení řecké slovo pro výraz „schválil“? b) Proč je jeho použití v tomto případě zvlášť zajímavé?

⁴ Ve zprávě evangelia je v Božím výroku „[Ježíše] jsem schválil“ použito řeckého slovesa eudokéo. (Matouš 3:17; Marek 1:11; Lukáš 3:22) Znamená „být potěšen, dívat se příznivě, mít zalíbení v“ a v podobě podstatného jména má význam „dobrá vůle, obliba, přízeň, přání, touha“. Eudokeo se nevztahuje pouze na božské schválení. Například křesťané v Makedonii se „s potěšením“ finančně rozdělili s druhými. (Římanům 10:1; 15:26; 2. Korinťanům 5:8; 1. Tesaloničanům 2:8; 3:1) Ale schválení, které získal Ježíš, vyjádřil Bůh, a ne lidé. Tohoto výrazu je použito ve spojení s Ježíšem teprve po jeho křtu. (Matouš 17:5; 2. Petra 1:17) Je zajímavé, že Lukáš 2:52 používá jiného slova — charis —, když mluví o Ježíšovi jako o nepokřtěném mladém člověku, který měl „přízeň“ u Boha a u lidí.