Plnili Jehovovu vůli

Ježíš věnoval čas dětem

BLÍŽIL se konec Ježíšovy třiapůlleté služby. Brzy měl nastat čas, kdy Ježíš vstoupí do Jeruzaléma a v hrozných mukách zemře. Dobře si uvědomoval, co ho čeká, protože svým učedníkům řekl: „Syn člověka má být vydán do rukou lidí a oni ho zabijí.“ (Marek 9:31)

Ježíš rozhodně chtěl co nejlépe využít každý den, každou hodinu i každý okamžik, jež mu zbývaly. Jeho učedníci dosud potřebovali jeho pozornost. Ježíš viděl, že je stále nutné, aby je důrazně nabádal k pokoře a upozorňoval na trvalé nebezpečí klopýtnutí. (Marek 9:35–37, 42–48) Potřebovali také poučení o manželství, rozvodu a svobodném stavu. (Matouš 19:3–12) Ježíš věděl, že brzy zemře, a nepochybně proto se svými učedníky mluvil stručně a s vědomím naléhavosti. Čas byl nesmírně důležitý — a vzhledem k tomu bylo to, co Ježíš dále dělal, ještě pozoruhodnější.

Ježíš vítá děti

Biblická zpráva říká: „Lidé k němu začali přinášet malé děti.“ Když to viděli učedníci, okamžitě dávali hlasitě najevo svůj nesouhlas. Snad usuzovali, že na to, aby se zajímal o děti, je Ježíš příliš důležitý nebo příliš zaměstnaný. Představte si, jak se učedníci potom divili, když se Ježíš rozhořčil na ně! Řekl jim: „Ať ke mně malé děti přicházejí; nepokoušejte se je zastavit, neboť takovým patří Boží království.“ Potom dodal: „Vpravdě vám říkám: Kdokoli nepřijímá Boží království jako malé dítě, rozhodně do něho nevstoupí.“ (Marek 10:13–15)

Ježíš viděl, že děti mají obdivuhodné vlastnosti. Obvykle jsou zvídavé a důvěřivé. Přijmou slova svých rodičů, a dokonce své rodiče obhajují před jinými dětmi. Dětská vnímavost a učenlivost si zasluhují napodobení, a tyto vlastnosti by měli projevovat všichni, kdo chtějí vstoupit do Božího Království. Jak řekl Ježíš, „takovým patří Boží království“. (Srovnej Matouše 18:1–5.)

Ježíš se však dětem věnoval nejen proto, aby o nich mluvil v podobenství. Z této zprávy jasně vyplývá, že mezi dětmi pobýval velmi rád. Marek píše, že Ježíš „bral děti do náruče a začal jim žehnat a vkládat na ně ruce“. (Marek 10:16) Jedině Marek do své zprávy zahrnuje svěží podrobnost, že Ježíš „bral děti do náruče“.a Ježíš tedy překonal očekávání rodičů, kteří k němu tyto děti přinášeli možná jen proto, aby se jich „dotýkal“.

Co znamenalo, že Ježíš na děti ‚vkládal ruce‘? Rozhodně to není náznak nějakého náboženského obřadu, například křtu. Při některých příležitostech vkládání rukou znamenalo udílet někomu jmenování, jindy to mělo pouze význam někomu žehnat. (1. Mojžíšova 48:14; Skutky 6:6) Je tedy možné, že Ježíš dětem jednoduše udílel požehnání.

Marek každopádně používá pro slovo „žehnat“ silnější výraz (ka·teu·lo·geʹo), kterým poukazuje na intenzitu dané činnosti. To naznačuje, že Ježíš žehnal dětem vroucně, něžně a laskavě. Zcela jistě nepovažoval děti za břemeno, které ho okrádá o čas.

Poučení pro nás

Ježíšovo jednání jak s dospělými, tak i s dětmi nebylo odrazující ani ponižující. Jeden pramen uvádí: „Určitě se vlídně usmíval a radostně smál.“ Není divu, že se v jeho přítomnosti dobře cítili lidé jakéhokoli věku. Když přemýšlíme o Ježíšově příkladu, můžeme si položit otázky: ‚Považují mě jiní lidé za přístupného? Připadám druhým lidem příliš zaměstnaný, takže mě nechtějí obtěžovat svými záležitostmi a starostmi?‘ Vypěstujeme-li si upřímný zájem o lidi, bude nás tento zájem podněcovat, abychom se jim věnovali stejně jako Ježíš. Druzí lidé vycítí, že se o ně doopravdy zajímáme, a bude je to k nám přitahovat. (Přísloví 11:25)

Jak vyplývá z Markovy zprávy, Ježíš byl velmi rád mezi dětmi. Patrně si udělal čas a pozoroval je při hře, protože se o dětských hrách zmiňoval ve svých podobenstvích. (Matouš 11:16–19) Některé z dětí, kterým Ježíš žehnal, možná byly moc malé na to, aby pochopily, kdo to je a co učí. Ježíš si však nemyslel, že tím maří čas. Věnoval se dětem proto, že je miloval. Mnohé z dětí, s nimiž se Ježíš setkal během své služby, pravděpodobně později reagovaly na jeho lásku tím, že se staly jeho učedníky.

Jestliže Ježíš trávil čas s dětmi v těch nejtěžších posledních týdnech svého života, rozhodně si také my na děti můžeme udělat čas i při svém velmi naplněném programu. Zejména bychom měli pamatovat na ty, kdo mají zvláštní potřeby, například na chlapce a děvčata bez otce. Všem dětem prospívá, jestliže se jim věnuje pozornost, a Jehova si přeje, abychom jim pomáhali a projevovali lásku jak nejvíce můžeme. (Žalm 10:14)

[Poznámka pod čarou]