Nechá za sebou osm apoštolů — snad blízko vchodu do zahrady — a dá jim pokyn: „Posaďte se zde a já poodejdu a budu se modlit.“ Pak vezme zbylé tři — Petra, Jakuba a Jana — a jde hlouběji do zahrady. Začne být zarmoucený a bolestně znepokojený. „Má duše je hluboce zarmoucena, až k smrti,“ říká jim. „Zůstaňte zde a bděte se mnou.“

Vůbec ne! Ježíš neprosí, aby byl ušetřen smrti. I myšlenka na to, že by se vyhnul obětní smrti, jak mu jednou navrhoval Petr, je mu odporná. Spíše ho mučí obava, že způsob, jímž brzy zemře — jako opovrženíhodný zločinec — uvalí pohanu na jméno jeho Otce. Nyní si uvědomuje, že za několik hodin bude přibit na kůl jako člověk nejhoršího druhu — rouhač proti Bohu! Právě to ho bolestně trápí.