Boj se Jehovy, který slyší modlitbu
„K tobě, který slyšíš modlitbu, ano k tobě přijdou lidé všeho těla.“ — ŽALM 65:2; 65:3, KB.
1. Proč bychom měli očekávat, že bude mít Jehova určité požadavky na ty, kteří touží přiblížit se k němu v modlitbě?
JEHOVA BŮH je ‚Král věčnosti‘. On také ‚slyší modlitbu‘ a k němu „přijdou lidé všeho těla“. (Zjevení 15:3; Žalm 65:2; 65:3, KB) Ale jak k němu mají přijít? Pozemští králové určují pravidla například o tom, jak mají být oblečeni ti, kteří smějí být v jejich přítomnosti, a jak se mají tito lidé chovat. Jistě bychom tedy měli očekávat, že bude mít věčný Král požadavky, které bude muset splnit každý, kdo k němu chce přijít s úpěnlivou prosbou a díkůvzdáním. — Filipanům 4:6, 7.
2. Jaké vznikají otázky ohledně modlitby?
2 Co vyžaduje věčný Král od těch, kteří k němu přistupují s modlitbou? Kdo se může modlit a může být vyslyšen? A oč se lidé mohou modlit?
Předstupujeme před věčného Krále
3. Které můžeš uvést příklady modliteb Božích služebníků v raných dobách, a přibližovali se k Bohu skrze nějakého prostředníka?
3 Předtím, než se Adam, „syn Boží“, stal hříšníkem, zřejmě důvěrně rozmlouval s Králem věčnosti. (Lukáš 3:38; 1. Mojžíšova 1:26–28) Když předkládal Adamův syn Abel Bohu „něco z prvotin svého stáda“, bezpochyby doprovázel tuto svou oběť projevy úpěnlivé prosby a chvály. (1. Mojžíšova 4:2–4) Noe, Abraham, Izák a Jákob stavěli oltáře a s modlitbami přinášeli Jehovovi své oběti. (1. Mojžíšova 8:18–22; 12:7, 8; 13:3, 4, 18; 22:9–14; 26:23–25; 33:18–20; 35:1, 3, 7) A z modliteb Šalomounových, Ezrových a z modliteb božsky inspirovaných žalmistů je patrné, že Izraelité předstupovali před Boha bez prostředníka. — 1. Královská 8:22–24; Ezra 9:5, 6; Žalm 6:1, 2; 6:2, 3, KB; 43:1; 55:1; 55:2, KB; 61:1; 61:2, KB; 72:1; 80:1; 80:2; 143:1.
4. a) Jaký nový přístup k Bohu byl zaveden v prvním století? b) Zejména proč je vhodné, aby byly modlitby přinášeny v Ježíšově jménu?
4 V prvním století našeho letopočtu byl ustanoven nový přístup k Bohu v modlitbě. Bylo to prostřednictvím jeho Syna, který pociťoval k lidstvu zvláštní lásku. Za své předlidské existence sloužil Ježíš s radostí jako ‚mistr v díle‘ a měl potěšení z věcí, které měly nějakou spojitost s lidským rodem. (Přísloví 8:30, 31) Jako člověk na zemi pomáhal Ježíš s láskou nedokonalým lidem v duchovním ohledu, uzdravoval jejich nemoci a dokonce i křísil mrtvé. (Matouš 9:35–38; Lukáš 8:1–3, 49–56) A především dal Ježíš ‚svou duši jako výkupné za mnohé‘. (Matouš 20:28) Je tedy opravdu vhodné, aby ti, kteří využívají výkupného, předstupovali k Bohu prostřednictvím toho, který lidstvo tak velice miluje. Je to nyní jediný možný přístup k věčnému Králi. Sám Ježíš totiž řekl: „Žádný nepřichází k Otci, jen skrze mne“ a „jestliže Otce o něco poprosíte, dá vám to v mém jménu“. (Jan 14:6; 16:23) Prosíme-li o něco v Ježíšově jménu, uznáváme tak, že on je tou cestou k přístupu před toho, který slyší modlitbu.
5. Jaký je Boží postoj ke světu lidstva a jak to souvisí s modlitbou?
5 Především bychom měli oceňovat lásku, kterou projevil Jehova tím, že opatřil výkupné. Ježíš řekl: „Bůh. . . tak velice miloval svět [lidstva], že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Hloubka Boží lásky je dobře vyjádřena v žalmistových slovech: „Jako jsou nebesa vyšší než Země, jeho milující laskavost je nadřazená těm, kteří se ho bojí. Jak daleko je východ slunce od západu slunce, tak daleko od nás vzdálil naše přestupky. Jako otec projevuje milosrdenství svým synům, Jehova projevil milosrdenství těm, kteří se ho bojí. Vždyť sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach.“ (Žalm 103:11–14) Je skutečně povzbuzující, že modlitby Jehovových oddaných svědků vystupují k takovému milujícímu Otci prostřednictvím jeho Syna.
Výsadní přednost
6. Jaký postoj musíme mít k Jehovovi, když se k němu přibližujeme v modlitbě?
6 Lidští králové nedovolují, aby do jejich královského paláce vstoupil kdokoli bez ohlášení. Přijetí u krále je výsadní přednost. Totéž platí o modlitbě ke Králi věčnosti. Ti, kteří k němu předstupují prostřednictvím Ježíše Krista a náležitě si váží Božího slavného majestátu, mohou ovšem očekávat, že budou vyslyšeni. K věčnému Králi musíme přistupovat s postojem, v němž projevujeme úctu a uctívání. A ti, kteří touží být vyslyšeni, musí projevovat „bázeň před Jehovou“. — Přísloví 1:7.
7. Co je „bázeň před Jehovovu“?
7 Co je „bázeň před Jehovou“? Je to hluboká úcta k Bohu spojená se zdravým strachem, abychom se mu neznelíbili. Taková posvátná úcta pramení z hluboké vděčnosti za jeho milující laskavost a dobrotu. (Žalm 106:1) Přitom uznáváme, že je Králem věčnosti, který má právo a moc uvalit trest, včetně smrti, na každého, kdo ho neposlouchá. Lidé, kteří projevují bázeň před Jehovou, se k němu mohou modlit a mohou očekávat, že budou vyslyšeni.
8. Proč Bůh slyší modlitby těch, kteří se ho bojí?
8 Bůh samozřejmě nevyslýchá modlitby ničemných, nevěrných a samospravedlivých lidí. (Přísloví 15:29; Izajáš 1:15; Lukáš 18:9–14) Ale ti, kteří se bojí Jehovy, jsou vyslýcháni, protože se přizpůsobili jeho spravedlivým měřítkům. Vykonali však ještě více. Ti, kteří se bojí Jehovy, se v modlitbě oddali Bohu a symbolizovali to tím, že podstoupili křest ve vodě. Mají proto neomezenou přednost modlitby.
9, 10. Mohou se nepokřtěné osoby modlit s nadějí, že budou vyslyšeny?
9 Myšlenky, které vyjadřujeme v modlitbě, musí odpovídat Boží vůli, jestliže nás má Bůh vyslyšet. Ano, musíme být upřímní, ale vyžaduje se ještě více. „Bez víry je. . . nemožné líbit se [Bohu],“ napsal apoštol Pavel, „neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ (Hebrejcům 11:6) Mohou tedy být nepokřtěné osoby povzbuzovány, aby se modlily s nadějí, že budou vyslyšeny?
10 Král Šalomoun si uvědomoval, že modlitba je výsadní přednost, a proto prosil, aby Jehova vyslýchal jen ty cizince, kteří se modlili směrem k Božímu chrámu v Jeruzalémě. (1. Královská 8:41–43) O staletí později pohanský cizinec Kornélius, jako zbožný muž, „neustále úpěnlivě prosil Boha“. Když Kornélius získal přesné poznání, oddal se Bohu, který mu potom dal svatého ducha. Kornélius i jiní pohané pak byli pokřtěni. (Skutky 10:1–44) Každý, kdo dnes postupuje k oddanosti jako kdysi Kornélius, může být povzbuzován k modlitbě. Ale o člověku, který se upřímně nevěnuje studiu Písma, nezná božské požadavky pro modlitbu a ještě neprojevil postoj, který se líbí Bohu, není možné říci, že má bázeň před Jehovou, že má víru nebo že Boha vážně hledá. Takový člověk nemůže předkládat Bohu přijatelné modlitby.
11. Co se stalo některým, kteří postupovali směrem k oddanosti, a jakou otázku by si měli položit?
11 Někteří kdysi postupovali směrem k oddanosti, ale později jako by se zarazili. Nemají-li v srdci tolik lásky k Bohu, aby se mu bezvýhradně oddali, měli by si klást otázku, zda ještě mají tu podivuhodnou přednost modlitby. Zřejmě ne, protože ti, kteří se přibližují k Bohu, ho musí vážně hledat, a musí také hledat spravedlnost a mírnost. (Sefanjáš 2:3) Každý, kdo se opravdu bojí Jehovy, se jako věřící člověk oddává Bohu a symbolizuje to tím, že se dá pokřtít. (Skutky 8:13; 18:8) A jedině pokřtěný věřící má neomezenou přednost přibližovat se v modlitbě k věčnému Králi.
‚Modlit se se svatým duchem‘
12. Kdy je možné říci, že se někdo ‚modlí se svatým duchem‘?
12 Když se někdo oddá Bohu a svou oddanost symbolizuje křtem, může ‚se modlit se svatým duchem‘. Juda o tom napsal: „Ale vy, milovaní, tím, že se budujete ve své nejsvětější víře a modlíte se se svatým duchem, zachovávejte se v Boží lásce a očekávejte přitom milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista s vyhlídkou na věčný život.“ (Juda 20, 21) Se svatým duchem se modlíme tehdy, jestliže se modlíme pod vlivem Božího ducha neboli činné síly a v souladu s tím, co je obsaženo v Božím svatém Slovu. Písmo, napsané pod inspirací Jehovova ducha, nám ukazuje, jak se máme modlit a oč máme v modlitbě žádat. Můžeme se například s důvěrou modlit, aby nám Bůh dal svého svatého ducha. (Lukáš 11:13) Když se modlíme se svatým duchem, projeví se v našich modlitbách stav srdce, jaký se líbí Jehovovi.
13. Čeho se budeme chtít vyvarovat, jestliže se modlíme se svatým duchem, a jakou Ježíšovu radu budeme chtít uplatnit?
13 Když se modlíme se svatým duchem, naše modlitby nejsou plné zvučných, ale prázdných slov. Neskládají se z ustálených výroků, které by se mechanicky opakovaly. Neobsahují chvalozpěvy, které by ve skutečnosti neměly žádný obsah, ani žádné neupřímné pochvalné výroky. Takových modliteb je mnoho v křesťanstvu a ve zbývající části Velkého Babylóna, světové říši falešného náboženství. Praví křesťané se však řídí Ježíšovou radou: „Když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagogách a na nárožích, aby byli lidem na očích. . . Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si [nesprávně] myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni.“ — Matouš 6:5–8, EP.
14. Jak se někteří vyjádřili s pochopením o modlitbě?
14 I jiní lidé kromě Ježíše a pisatelů Bible se vyjadřovali o modlitbě s pochopením. Například anglický spisovatel John Bunyan (1628–88) řekl: „Při modlitbě upřímně, s uvědoměním a láskou vyléváme svou duši Bohu, a to skrze Krista a v síle a s pomocí Ducha, za takové věci, které Bůh slíbil.“ Puritánský kazatel Thomas Brooks (1608–80) poznamenal: „Bůh nehledí na to, jak jsou tvé modlitby výmluvné či uhlazené; nehledí na geometrii tvých modliteb, na to, jak jsou snad dlouhé; nehledí ani na aritmetiku tvých modliteb, kolik jich je; nehledí ani na logiku tvých modliteb, jak jsou metodické; ale dívá se na to, jak jsou upřímné.“ K těmto komentářům můžeme připojit poznámku Johna Bunyana: „Při modlitbě je lépe mít srdce beze slov než slova bez srdce.“ Jsme-li však upřímní a opravdu splňujeme božské požadavky, jak si můžeme být jisti, že Král věčnosti vyslyší naše modlitby?
Nikdy nás neodmítne
15. Jaké je jádro Ježíšových slov u Lukáše 11:5–8?
15 Jehova Bůh nikdy neodmítne modlitby svých oddaných služebníků. To bylo patrné z Ježíšových povzbuzujících slov, když ho učedníci žádali, aby je naučil modlit se. Mimo jiné jim řekl: „Kdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě ke mně přišel můj přítel na cestě a nemám nic, co bych mu předložil‘? A ten zevnitř odpoví a řekne: ‚Přestaň mi dělat těžkosti. Dveře jsou již zamčeny a moje malé děti jsou se mnou v posteli. Nemohu vstát a něco ti dát.‘ Říkám vám: Ačkoli nevstane a nic mu nedá, protože je jeho přítel, jistě vstane a dá mu, co potřebuje, pro jeho smělou vytrvalost.“ (Lukáš 11:1, 5–8) Jaký smysl mělo toto podobenství?.
16. Jak máme podle Ježíšova přání jednat, pokud jde o modlitbu?
16 Ježíš rozhodně nechtěl říci, že nám Jehova není ochoten pomáhat. Kristus naopak chce, abychom Bohu bezvýhradně důvěřovali a abychom ho natolik milovali, že se budeme neustále modlit. Ježíš tedy pokračoval: „Proto vám říkám: Neustále proste, a bude vám dáno; neustále hledejte a naleznete, neustále klepejte a bude vám otevřeno. Každý totiž, kdo prosí, dostává a každý, kdo hledá, nalézá a každému, kdo klepe, bude otevřeno.“ (Lukáš 11:9, 10) Jistě bychom se tedy měli neustále modlit, když prožíváme pronásledování, když jsme sklíčeni pro nějakou hluboko zakořeněnou osobní slabost nebo když jsme v jakékoli jiné zkoušce. Jehova je vždy ochoten pomáhat svým věrným služebníkům. Nikdy nám neřekne: „Přestaň mi dělat těžkosti.“
17, 18. a) Jak nás Ježíš povzbudil, abychom prosili o svatého ducha, a co zvyšuje sílu jeho slov? b) Jak přirovnal Ježíš jednání pozemského rodiče s jednáním Božím?
17 Máme-li se těšit z důvěrného vztahu k Bohu, potřebujeme jeho svatého ducha neboli jeho činnou sílu. Proto Ježíš pokračoval: „Kdo je vskutku mezi vámi takový otec, kterého když syn poprosí o rybu, podá mu snad hada místo ryby? Nebo jestliže také poprosí o vejce, podá mu štíra? Proto jestliže vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více dá Otec v nebi svatého ducha těm, kteří ho prosí!“ (Lukáš 11:11–13) Matouš 7:9–11 mluví o podání kamene místo chleba. Síla Ježíšových slov vynikne, když si uvědomíme, že ve starověku se chléb v biblických zemích podobal velikostí i tvarem plochému kulatému kameni. Některé druhy hadů se podobají určitým druhům ryb a existuje malý bílý štír, který se trochu podobá vajíčku. Ale když dítě požádá o chléb, o rybu nebo o vejce, jaký by to byl otec, který by mu podal kámen, hada nebo štíra?
18 Ježíš pak srovnal jednání pozemského rodiče s tím, jak jedná Bůh s členy své rodiny ctitelů. Ačkoli jsme více méně ničemní, protože jsme zdědili hříšnost, přece dáváme svým dětem dobré dary. Oč více bychom měli očekávat, že náš nebeský Otec dá nádherný dar svého svatého ducha svým věrně oddaným služebníkům, kteří o něj pokorně prosí.
19. a) Co naznačil Ježíš svými slovy u Lukáše 11:11–13 a u Matouše 7:9–11? b) Jak se budeme dívat na své zkoušky, jsme-li vedeni svatým duchem?
19 Ježíšova slova naznačují, že bychom měli prosit Boha o větší míru jeho svatého ducha. Jsme-li jím vedeni, nebudeme si ‚stěžovat na svůj životní úděl‘ a nebudeme považovat zkoušky a zklamání za něco, co by nám nějak škodilo. (Juda 16) Je pravda, že „člověk zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem“ a mnozí se nedožili vyřešení svých problémů a starostí. (Job 14:1) Své zkoušky však nikdy nepovažujme za kameny, hady a štíry, které by nám nějakým způsobem podal ten, který slyší modlitbu. Je zosobněním lásky a nikoho nezkouší zlými věcmi. Dává nám naopak „vše dobré, co dostáváme, a každý dokonalý dar“. Pro ty, kteří ho milují a bojí se ho, dá nakonec všechno do pořádku. (Jakub 1:12–17; 1. Jana 4:8) Ti, kteří chodí již léta v pravdě, vědí z vlastní zkušenosti, že některé z jejich nejtěžších zkoušek, pokud je snášeli s vírou a modlitbami, působily k jejich užitku a v jejich životě se pak projevuje více ovoce Božího ducha. (3. Jana 4) Existuje vůbec nějaký lepší způsob, jak bychom se naučili spoléhat se na našeho nebeského Otce? Může nám něco lépe pomoci pěstovat ovoce ducha, totiž lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání? — Galaťanům 5:22, 23.
20. Jak by na nás měla působit Ježíšova slova zaznamenaná u Lukáše 11:5–13?
20 Ježíšova slova zaznamenaná u Lukáše 11:5–13 nám tedy poskytují požehnané ujištění o Jehovově lásce a něžné péči. To by mělo naplnit naše srdce nejhlubší vděčností a láskou. Mělo by to posílit naši víru a prohloubit naši touhu často přicházet k podnoži našeho věčného Krále a pobývat v jeho láskyplné přítomnosti. Ježíšova slova nás také ujišťují, že nebudeme nikdy odmítnuti a nikdy neodejdeme s prázdnou. Náš nebeský Otec je velice potěšen, když vidí, jak na něho vkládáme svá břemena. (Žalm 55:22; 55:23, KB; 121:1–3) A když ho jako jeho věrně oddaní služebníci prosíme o jeho svatého ducha, dává nám ho bez omezení. Takový je náš milující Bůh, a můžeme plně věřit, že vyslýchá naše modlitby.
Vzpomínáš si?
◻ Prostřednictvím koho se musíme přibližovat k Bohu v modlitbě a proč?
◻ V jakém směru je modlitba výsadní přednost?
◻ Co znamená ‚modlit se se svatým duchem‘?
◻ Jak můžeš biblicky dokázat, že jsou modlitby Jehovových věrných, pokřtěných svědků vyslýchány?
[Obrázek na straně 14]
Jako dávají lidští otcové dobré dary svým dětem, tak dává Jehova svatého ducha těm, kteří ho prosí