11. Jak podobenství o otci a synovi Ježíš uplatnil na modlitbu?

¹¹ Ježíš ve svém podobenství o neodbytném hostiteli klade důraz na postoj věřícího, který se modlí. V dalším podobenství je zdůrazněn postoj toho, který modlitby slyší — Jehovy Boha. Ježíš se zeptal: „Kdo je vskutku mezi vámi takový otec, který, jestliže syn prosí o rybu, mu snad podá hada místo ryby? Nebo jestliže také poprosí o vejce, podá mu štíra?“ Ježíš dále ukázal, jaké poučení si z jeho slov máme vzít. Řekl: „Proto jestliže vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více dá Otec v nebi svatého ducha těm, kdo ho prosí!“ (Lukáš 11:11–13)

12. Jak nám podobenství o otci, který splní prosbu svého syna, ukazuje, že Jehova je ochoten vyslýchat naše modlitby?

¹² Na příkladu otce, který splní prosbu svého syna, Ježíš zjevuje, co Jehova cítí k těm, kdo se k němu obracejí v modlitbě. (Lukáš 10:22) Nejprve si všimněme, v čem se tato dvě podobenství od sebe liší. Na rozdíl od muže, který vystupuje v prvním podobenství a který se na volání o pomoc zdráhá reagovat, je Jehova jako starostlivý lidský rodič, který na prosbu svého dítěte reaguje ochotně. (Žalm 50:15) Jehovovu ochotu Ježíš zdůraznil tím, že na malém příkladu ukázal, co analogicky platí v měřítku větším. Říká, že když lidský otec — ačkoli je v důsledku zděděné hříšnosti ‚ničemný‘ — dá svému synovi dobrý dar, oč více můžeme my očekávat, že náš laskavý nebeský Otec dá rodině svých ctitelů svatého ducha! (Jakub 1:17)

14. (a) Která nesprávná myšlenka někdy sužuje křesťany, když prožívají trápení? (b) Proč bychom se ve zkouškách měli k Jehovovi modlit s důvěrou?

¹⁴ Ježíšovým podobenstvím o starostlivém otci je také zdůrazněna skutečnost, že Jehovova dobrota převyšuje dobrotu kteréhokoliv lidského rodiče. Nikdo z nás by se proto neměl domnívat, že zkoušky, kterými snad procházíme, musí být projevem Boží nelibosti. K takovému názoru by nás chtěl přimět náš úhlavní nepřítel Satan. (Job 4:1, 7, 8; Jan 8:44) V Písmu však pro takové sebeodsuzování nenajdeme žádný podklad. Jehova nás nezkouší „zlými věcmi“. (Jakub 1:13) Nezpůsobí nám žádné trápení, jako kdyby nám podal hada, ani nám nepřivodí žádnou zkoušku, jako kdyby nám podal štíra. Náš nebeský Otec dává „dobré věci těm, kdo jej prosí“. (Matouš 7:11; Lukáš 11:13) Ano, čím víc si vážíme Jehovovy dobroty a jeho ochoty nám pomáhat, tím větší důvěru projevíme ve svých modlitbách. Když to budeme dělat, budeme i my schopni vyjadřovat podobné pocity jako žalmista, který napsal: „Bůh vpravdě slyšel; věnoval pozornost hlasu mé modlitby.“ (Žalm 10:17; 66:19)