Jsou vaše plány v souladu s Božím záměrem?
OŘEŠNÍK americký je šedobílý zpěvný pták, který žije v lesích západní části Severní Ameriky. Každý rok si nasbírá až 33 000 semen. Uloží si je přibližně na 2 500 míst a tak si udělá zásoby na mrazivé zimní měsíce. Tento pták je skutečně ‚instinktivně moudrý‘ v tom, jak se připravuje na budoucnost. (Přísloví 30:24)
Lidé jsou vybaveni ještě pozoruhodnější schopností. Mezi všemi Jehovovými pozemskými tvory vynikají tím, že se dokážou učit z minulých zážitků a na jejich základě dělat plány do budoucnosti. Moudrý král Šalomoun napsal: „Mnoho plánů je v srdci muže.“ (Přísloví 19:21)
Přesto lidé musí při plánování obvykle vycházet jen z předpokladů. Když například plánujete, co budete dělat zítra, předpokládáte, že vyjde slunce a že budete naživu. První předpoklad máte dobře podložený. V případě druhého už takovou jistotu nemáte. Jakub, jeden z pisatelů Bible, realisticky uvedl: „Nevíte, jaký bude váš život zítra.“ (Jakub 4:13, 14)
Jehova Bůh však na pouhé předpoklady odkázaný není. Už „od počátku [zná] ukončení“. Sdělil, jaký má záměr, a ten se rozhodně splní. Bůh prohlásil: „Má vlastní rada obstojí a udělám všechno, co je mým potěšením.“ (Izajáš 46:10) Co se ale stane, když se lidské plány dostanou do rozporu s Božím záměrem?
Když jsou lidské plány v rozporu s Božím záměrem
Asi před 4 000 lety stavitelé babylónské věže plánovali, že zabrání tomu, aby lidé osídlili celou zemi. Řekli: „Pojďme, postavme si město a také věž s vrcholkem v nebesích a učiňme si proslulé jméno, abychom nebyli rozptýleni po celém povrchu země.“ (1. Mojžíšova 11:4)
Boží záměr se zemí však byl úplně jiný. Noemovi a jeho synům Jehova přikázal: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi.“ (1. Mojžíšova 9:1) Jak se Bůh postavil k tomu, čeho chtěli dosáhnout vzpurní lidé v Bábelu? Zmátl jejich jazyky, takže se spolu nemohli domluvit. Jak to dopadlo? „Jehova [je] odtamtud rozptýlil po celém povrchu země.“ (1. Mojžíšova 11:5–8) Stavitelé věže byli nuceni uznat následující skutečnost — když se lidské plány dostanou do rozporu s Božím záměrem, „je to Jehovova rada, co obstojí“. (Přísloví 19:21) Berete taková poučení z minulosti v úvahu ve svých plánech?
Pošetilý boháč
Stavbu věže asi neplánujete. Mnozí lidé však plánují, jak mít v bance tučné konto a jak získat co nejvíc hmotných věcí, aby si zajistili spokojenou budoucnost. Je přirozené, že člověk se chce radovat z výsledků své práce. Šalomoun napsal: „Každý člověk [by] měl jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci. Je to dar od Boha.“ (Kazatel 3:13)
Za to, jak tento dar používáme, jsme však odpovědní Jehovovi. Téměř před 2 000 lety chtěl Ježíš tuto myšlenku zdůraznit svým učedníkům, a proto jim vyprávěl následující podobenství: „Země jednoho bohatého člověka dobře rodila. Začal tedy v sobě uvažovat a říkal: ‚Co udělám, když nemám kam shromáždit svou úrodu?‘ Proto řekl: ‚Udělám toto: Strhnu své zásobárny a vystavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a všechny své dobré věci; a řeknu své duši: „Duše, uložila sis mnoho dobrých věcí na mnoho let; pohov si, jez, pij, těš se.“‘“ (Lukáš 12:16–19) Na první pohled měl tento bohatý muž rozumný cíl. Zdálo se, že podobně jako ořešník, o kterém jsme se zmínili v úvodu, se i tento muž chtěl dobře připravit na budoucnost.
Boháčova úvaha však měla jeden velký nedostatek. Ježíš pokračoval: „Ale Bůh mu řekl: ‚Ty nerozumný, tuto noc si od tebe vyžádají tvou duši. Kdo má pak mít věci, které jsi nastřádal?‘“ (Lukáš 12:20) Chtěl snad Ježíš popřít Šalomounův výrok, že práce a dobré věci, které z ní vyplývají, jsou darem od Boha? Ne. Co měl tedy na mysli? Vysvětlil: „Tak se vede muži, který si ukládá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ (Lukáš 12:21)
Ježíš své posluchače učil, že Jehova chce, abychom na něj ve svých plánech pamatovali. Muž z Ježíšova podobenství mohl být bohatý vůči Bohu, kdyby hledal způsoby, jak prohloubit svou zbožnou oddanost, moudrost a lásku. Z jeho slov je však patrné, že takové věci ho nezajímaly. Nezmínil se ani o tom, že něco z úrody nechá k paběrkování chudým nebo že bude předkládat obětní dary Jehovovi. Takové duchovní cíle a nesobecké činy k jeho životu nepatřily. Jeho plány se točily jen kolem jeho vlastních přání a pohodlí.
Všimli jste si, že mnozí lidé mají na prvním místě v životě podobné věci jako boháč, o kterém mluvil Ježíš? Ať už jsme chudí nebo se nám po hmotné stránce daří dobře, je velmi snadné začít smýšlet hmotařsky a dovolit, aby každodenní potřeby a přání vytlačily z našeho života duchovní zájmy. Co můžete udělat, abyste se do takové pasti nechytili?
„Normální“ způsob života
Na rozdíl od boháče z Ježíšova podobenství se vám po finanční stránce možná nedaří tak dobře. Určitě je však vaším cílem starat se o svou rodinu a jestliže je to možné, zajistit svým dětem kvalitní základní vzdělání. Pokud jste svobodní, k vašim plánům pravděpodobně patří to, že si najdete práci nebo že si udržíte tu, kterou už máte, abyste nebyli pro druhé břemenem. To všechno jsou hodnotné cíle. (2. Tesaloničanům 3:10–12; 1. Timoteovi 5:8)
Přesto když člověk pracuje, jí a pije — tedy vede normální způsob života —, může se dostat do rozporu s Boží vůlí. Jak je to možné? Ježíš řekl: „Právě jako byly Noemovy dny, taková bude přítomnost Syna člověka. Jako totiž byli v těch dnech před potopou, kdy jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Matouš 24:37–39)
Většina lidí před potopou žila způsobem, který asi považovali za normální. Jejich problémem však bylo, že si „nepovšimli“ Božího záměru odstranit ničemné celosvětovou potopou. Bezpochyby si mysleli, že Noemův způsob života normální není. Ale když přišla potopa, ukázalo se, že skutečně moudré bylo to, jak žil Noe a jeho rodina.
Dnes všechny dostupné důkazy svědčí o tom, že žijeme v čase konce. (Matouš 24:3–12; 2. Timoteovi 3:1–5) Boží Království brzy „rozdrtí a ukončí“ současný systém věcí. (Daniel 2:44) Pod vládou tohoto Království bude země přeměněna v ráj. Budou odstraněny nemoci a smrt. (Izajáš 33:24; Zjevení 21:3–5) Všichni pozemští tvorové budou žít v jednotě a nebudou trpět hladem. (Žalm 72:16; Izajáš 11:6–9)
Než ale Jehova zasáhne, je jeho záměrem, aby se dobrá zpráva o Království ‚kázala po celé obydlené zemi na svědectví všem národům‘. (Matouš 24:14) V souladu s tímto záměrem jedná přibližně sedm milionů svědků Jehovových. Kážou dobrou zprávu ve 236 zemích, a to ve více než čtyřech stech jazycích.
Životní styl svědků Jehovových se světu může v určitých ohledech zdát zvláštní, nebo dokonce směšný. (2. Petra 3:3, 4) Podobně jako před potopou, i dnes se většina lidí plně věnuje běžným záležitostem života. O každém, kdo odmítá žít tak, jak se to považuje za normální, si asi myslí, že je nevyrovnaný. Z hlediska těch, kdo věří Božím slibům, je však skutečně vyrovnaný takový způsob života, který je zaměřený na službu Bohu.
Ať už jste tedy bohatí nebo chudí, je moudré se čas od času zamyslet nad tím, jaké máte plány do blízké budoucnosti. Položte si při tom otázku: ‚Jsou mé plány v souladu s Božím záměrem?‘
[Obrázek na straně 11]
Když se lidské plány dostanou do rozporu s Božím záměrem, „je to Jehovova rada, co obstojí“
[Obrázek na straně 12]
Boháč z Ježíšova podobenství nevzal ve svých plánech v úvahu Boží záměr