Krása, která nepomíjí

„KRÁSA se ztrácí, krása pomíjí,“ podotkl básník Walter De la Mare. Je to tak určitě se skvostnými květy kaktusu, které jsou zde vyobrazeny. Jejich nádhera rychle pomíjí.

Křesťanský učedník Jakub napsal: „[Bohatý člověk] pomine jako květ rostlinstva. Slunce totiž vychází se svým palčivým žárem a působí, že rostlinstvo vadne a jeho květ opadává a krása jeho vnějšího vzhledu zaniká. Tak rovněž bude bohatý chřadnout na svých životních cestách.“ — Jakub 1:10, 11.

V tomto nejistém světě může bohatství zmizet přes noc. A bohatý člověk — jako kdokoli jiný — ‚má život krátký jako květ‘. (Job 14:1, 2) Ježíš vyprávěl podobenství o jednom muži, který se plně zaměstnával hromaděním bohatství, aby mohl složit ruce do klína a nedělat si starosti. Ale když si myslel, že už má všechno potřebné k pohodlnému životu, zemřel. Ježíš varoval: „Tak se vede muži, který si ukládá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ — Lukáš 12:16 až 21.

„Bohatý vůči Bohu.“ Co tím Ježíš myslel? Člověk, který je bohatý v tomto ohledu, má „poklady v nebi“ — má dobré jméno u Boha. Tento poklad nemusí nikdy pominout. (Matouš 6:20; Hebrejcům 6:10) Takový člověk se nepodobá květu, který uvadá, ale Bible ho přirovnává ke stromu, jehož listí neusychá. A dostáváme ujištění, že „všechno, co dělá, se podaří“. — Žalm 1:1–3, 6.