Co říká Bible

Cizoložství — Odpustit, či neodpustit?

„ODPUSŤTE, cokoli máte proti někomu; aby váš Otec, který je v nebesích, odpustil také vám vaše přečiny.“ (Marek 11:25) Tato Ježíšova slova navozují některé obtížné otázky v tom případě, kdy je manželství narušeno cizoložstvím — musí nevinný křesťan svému manželskému druhovi odpustit a zachovat manželství? Jestliže se rozhodne pro rozvod, ohrozí tím svůj vztah k Bohu? Podívejme se, jak nám Bible pomáhá odpovědět na tyto otázky.

Musíte odpustit vždy?

Znamenají Ježíšova slova „odpusťte, cokoli máte proti někomu“, že ve všech případech — včetně toho, kdy se manželský partner dopustil cizoložství — je křesťan povinen odpustit? Tato Ježíšova slova musíme chápat ve světle jeho dalších výroků o odpouštění.

Důležitou zásadu ohledně odpouštění poznáváme například z Ježíšových slov zapsaných u Lukáše 17:3, 4: „Jestliže tvůj bratr zhřeší, přísně ho napomeň, a jestliže činí pokání, odpusť mu. I když proti tobě zhřeší sedmkrát denně a sedmkrát se k tobě vrátí a řekne: ‚Činím pokání‘, odpustíš mu.“ Určitě i v případě vážného hříchu je ten, komu bylo ublíženo, povzbuzován, aby se snažil odpustit, jestliže vidí upřímné pokání. Tak se na to dívá Jehova; abychom získali Boží odpuštění, musíme upřímně litovat. (Lukáš 3:3; Skutky 2:38; 8:22)

Z toho také plyne, že pokud se partner dopustil cizoložství, ale nelituje toho a odmítá přijmout odpovědnost za svůj hřích, je pochopitelné, že nevinný manželský druh se možná rozhodne neodpustit mu. (Srovnej 1. Jana 1:8, 9.)

Odpuštění — A co následky?

A co v případě, že toho cizoložník lituje? Jestliže cítí lítost, je to určitý základ pro odpuštění. Znamená však odpuštění, že provinilec je osvobozen od všech následků své špatné cesty? Uvažujme o některých příkladech Jehovova odpouštění.

Když se Izraelité vzbouřili, protože naslouchali deseti zvědům, kteří podali špatnou zprávu o kananejské zemi, Mojžíš prosil Jehovu: „Odpusť, prosím, provinění tohoto lidu.“ Jehova odpověděl: „Opravdu odpouštím podle tvého slova.“ Znamenalo to, že na provinilce nedolehly žádné důsledky jejich jednání? Jehova pokračoval: „Ale všichni muži, kteří . . . nenaslouchali mému hlasu, nikdy neuvidí zemi, o níž jsem přísahal jejich otcům.“ (4. Mojžíšova 14:19–23) Jehova splnil to, co řekl; starší generace — s výjimkou Jozua a Kaleba — neuviděla Zaslíbenou zemi. (4. Mojžíšova 26:64, 65)

Podobně když prorok Natan pokáral krále Davida za jeho hřích s Bat-Šebou, kajícný David doznal: „Zhřešil jsem proti Jehovovi.“ Natan potom řekl Davidovi: „Jehova zase opravdu nechává tvůj hřích projít.“ (2. Samuelova 12:13) Ačkoliv Jehova Davidovi odpustil, po celý zbytek života na Davida doléhaly důsledky jeho hříchu. (2. Samuelova 12:9–14; viz také 2. Samuelovu, 24. kapitolu.)

Z těchto příkladů Božího odpuštění vyplývá důležité poučení — nemůžeme hřešit beztrestně. (Galaťanům 6:7, 8) I když kajícný hříšník získá odpuštění, nemusí být nezbytně ušetřen následků svého špatného jednání. Znamená to, že nevinný manželský druh sice provinilci odpustí — přinejmenším v tom smyslu, že upustí od trpké zášti —, a přesto se rozhodne k rozvodu?

Odpuštění a rozvod

Ježíš o rozvodu mluvil během své služby při třech příležitostech. (Matouš 5:32; 19:3–9; Lukáš 16:18) Je zajímavé, že ani jednou se při tom nezmínil o odpuštění. Například podle Matouše 19:9 Ježíš řekl: „Každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva, a žení se s jinou, cizoloží.“ Když řekl „vyjma z důvodu smilstva“, uznával, že sexuální nemravnost by mohla nevinnému manželskému druhovi poskytnout právo neboli biblický „důvod“ k rozvodu. Ježíš přesto neřekl, že by se nevinný partner měl rozvést. Nicméně jasně uznával, že by to nevinný partner udělat mohl.

Manželství je svazek, který spojuje dva lidi. (Římanům 7:2) Jestliže je však jeden z nich nevěrný, může být pouto přetrženo. V takovém případě stojí nevinný manželský druh v podstatě před dvěma rozhodnutími. Za prvé, měl by odpustit? Jak jsme viděli, je důležité, zda cizoložník upřímně lituje, nebo ne. Jestliže ano, pak mu nevinný manželský partner během nějaké doby snad odpustí — přinejmenším v tom smyslu, že upustí od zášti.

To druhé rozhodnutí se týká toho, zda by měl nevinný partner žádat o rozvod. Proč tato otázka vzniká, jestliže vše odpustil?a Nuže, co když má oprávněné obavy o svou bezpečnost a o bezpečnost dětí, zvláště pokud byl provinilý partner například v minulosti hrubý? Nebo co když má obavy z nákazy pohlavně přenášenými chorobami? Nebo co když je nevinný partner hluboce přesvědčen, že vzhledem k tomu, jak byl podveden, již nemá k tomu druhému takovou důvěru, jakou by měli manželé k sobě navzájem mít? Za takové situace je snadno představitelné, že nevinný manželský partner by mohl svému chybujícímu partnerovi odpustit (v tom smyslu, že upustí od zášti), a přesto se rozhodne, že se s ním rozvede, protože s ním již nechce dál žít. Upustí-li od zášti, pomůže to nevinnému partnerovi, aby byl schopen normálně žít. Usnadní to také, aby každé budoucí jednání s cizoložným partnerem probíhalo mnohem civilněji.

To, zda se nevinný manželský partner rozvede, nebo ne, je věcí osobního rozhodnutí, je však třeba, aby pečlivě a s modlitbou zvážil všechny faktory. (Žalm 55:22) Jiní lidé nemají právo ovlivňovat nevinného partnera nebo naléhat na něj, aby se rozhodl tak či onak. (Srovnej Galaťanům 6:5.) Pamatujte, že Ježíš neřekl, co má nevinný partner udělat. Je tedy jasné, že ani ti, kdo se rozhodnou pro rozvod, Jehovovu přízeň neztratí.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 10]

Life