Jeden z deseti malomocných dává najevo vděčnost

Ježíš překazí vražedné plány Sanhedrinu tím, že se vydá do města Efrajim ležícího zhruba severovýchodním směrem od Jeruzaléma. Tam zůstává se svými učedníky, v bezpečí před svými nepřáteli. (Jan 11:54) Blíží se ale Pesach roku 33 n. l., a proto je Ježíš brzy zase na cestě. Směřuje na sever a jde přes Samaří do Galileje. Je to jeho poslední návštěva této oblasti, než zemře.

Když Ježíš přechází z jedné vesnice do druhé, potkává deset malomocných mužů. U některých forem této nemoci může docházet k postupnému úbytku tkáně, takže se člověku rozpadají například uši nebo prsty na nohou a na rukou. (4. Mojžíšova 12:10–12) Boží zákon vyžaduje, aby malomocný volal „Nečistý! Nečistý!“ a žil izolovaně od druhých. (3. Mojžíšova 13:45, 46)

Deset malomocných se proto drží v určité vzdálenosti od Ježíše. Hlasitě ale volají: „Ježíši, Učiteli, smiluj se nad námi!“ Když je Ježíš uvidí, řekne jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ (Lukáš 17:13, 14) Tím dává najevo úctu k Božímu zákonu, který stanovuje, že vyléčené malomocné má prohlásit za zdravé právě kněz. Ti pak můžou znovu žít společně s ostatními lidmi. (3. Mojžíšova 13:9–17)

Deset malomocných důvěřuje v Ježíšovu zázračnou moc. Vyrazí za kněžími, dokonce i když ještě nebyli uzdraveni. Během cesty je jejich víra v Ježíše odměněna. Vidí a cítí, že se jim vrátilo zdraví.

Uzdravení malomocní pokračují v cestě, až na jednoho. Je to Samaritán a vrací se, aby našel Ježíše. Proč? Ten muž je Ježíšovi hluboce vděčný za to, co pro něj udělal. Hlasitě oslavuje Boha, protože si uvědomuje, že ve skutečnosti vděčí za svoje uzdravení právě jemu. (Lukáš 17:15) Když Ježíše najde, padne mu k nohám a děkuje mu.

Ježíš říká lidem kolem sebe: „Copak jich nebylo uzdraveno všech deset? Kde je tedy těch devět ostatních? Nikdo jiný se nevrátil, aby vzdal slávu Bohu, jen tento muž z jiného národa?“ Pak říká Samaritánovi: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“ (Lukáš 17:17–19)

Uzdravením deseti malomocných Ježíš ukazuje, že má podporu Boha Jehovy. Jeden z nich si to uvědomuje a díky tomu je teď nejen zdravý, ale pravděpodobně i na cestě k životu. Dnes nežijeme v době, kdy by Bůh skrze Ježíše uzdravoval lidi. Když ale v Ježíše věříme, můžeme být i my na cestě k životu – věčnému životu. Dáváme najevo, že jsme za to vděční, podobně jako ten Samaritán?