MLÝNEK

Jednoduché zařízení, kkteré se obvykle skládalo ze dvou kamenů (jeden byl umístěn na druhém), mezi nimiž se z různého vymláceného obilí, které sloužilo jako potravina, mlela mouka. Obilí se mohlo paličkou roztlouci v hmoždíři, mohlo se drtit vrchním kamenem na kamenné desce nebo na otočném či pákovém ručním mlýnku. Takové prostředky se používaly v rané patriarchální době, o čemž svědčí i to, že Abrahamova manželka Sára udělala kulaté koláče z „jemné mouky“. (1Mo 18:6) V pustině Izraelité mleli božsky opatřenou mannu „v ručních mlýncích nebo ji roztloukali v hmoždíři“. (4Mo 11:7, 8; viz heslo HMOŽDÍŘ.)

Chléb se většinou pekl každý den, a každá rodina obvykle vlastnila svůj vlastní ruční mlýnek. Mlít z obilí mouku byla běžná každodenní práce žen v domácnosti. (Mt 24:41; Job 31:10; 2Mo 11:5; Iz 47:1, 2) Vstávaly brzy ráno, aby připravily mouku potřebnou na chléb pro ten den. V Bibli zvuk ručního mlýnku označuje normální, pokojné podmínky. A naopak to, že „zvuk ručního mlýnku“ nebude znít, znázorňovalo opuštěnost a zničení. (Jer 25:10, 11; Zj 18:21, 22; srovnej Ka 12:3, 4.)

Ruční mlýnek, obecně používaný v Hebrejských dobách, svým tvarem připomínal sedlo. Skládal se ze dvou vyhloubených kamenů; větší kámen byl dole a menší nahoře. (5Mo 24:6; Job 41:24) Ten, kdo na něm pracoval, za mlýnkem klečel, oběma rukama držel vrchní kámen a pohyboval s ním dopředu a dozadu. Tím drtil zrna, která byla mezi kameny. Někdy se spodní kámen svažoval od toho, kdo na něm pracoval, a ten díky tomu mohl k mletí použít větší energii. Později se začaly používat otočné a pákové ruční mlýnky. U obou byla uprostřed vrchního kamene díra, kam se sypala zrna. Pákový ruční mlýnek měl tvar obdélníku nebo čtverce. Na spodním, větším kameni byl menší kámen, se kterým se pohybovalo dopředu a dozadu pomocí páky, která byla upevněná ve žlábku na vrchním kameni. Občas byl mlýnek na vyvýšeném podstavci, aby pracovník mohl u mletí stát. Otočný ruční mlýnek se skládal ze dvou kulatých kamenů. Spodní kámen byl vypouklý, zatímco vrchní kámen byl vyhloubený, a díky tomu k sobě kameny dobře pasovaly. Horní kámen byl na čepu a otáčel se pomocí kolíku, a tak rozdrcená zrna vypadávala po stranách. Tento způsob mletí se používá až dodnes. V současnosti se ale spodní kámen vyrábí většinou z čediče, měří v průměru kolem 46 cm a je široký od 5 do 10 cm.

Tento typ ručního mlýnku obsluhovaly většinou dvě ženy. (Lk 17:35) Seděly proti sobě a každá měla jednu ruku na rukojeti, kterou se otáčelo vrchním kamenem. Jedna žena dávala volnou rukou nepomleté zrní po troškách do trychtýřovité díry v horním kamenu, zatímco druhá žena sbírala mouku, která se z okrajů mlýnku sypala na misku nebo na látku pod ním.

Chléb se obvykle pekl denně a obilí se mlelo velmi často, a proto Boží zákon, který dostali Izraelité, milosrdně zakazoval vzít do zástavy něčí ruční mlýnek nebo něčí vrchní žernov. Na tom, zda má rodina ruční mlýnek, záviselo, zda bude mít každý den chléb. A tak zmocnit se mlýnku nebo vrchního žernovu znamenalo zmocnit se „duše“ neboli „prostředků k životu“. (5Mo 24:6, Rbi8, ppč)

V Bibli je zmínka také o větších mlýnech. Ježíš Kristus se odvolává na „mlýnský kámen, jakým otáčí osel“. (Mt 18:6) Tento kámen mohl být podobný tomu, kterým musel otáčet slepý Samson, když „mlel ve věznici“ pro Filištíny. Jiní ale tvrdí, že šlo o mlýnek, který svým tvarem připomínal sedlo. (Sd 16:21)

V knize Zjevení je přirovnáno náhlé a konečné zničení Velkého Babylóna k „velkému mlýnskému kameni“, který je svržen do moře. (Zj 18:21)