Rozhovor s bohatým židovským vůdcem

Ježíš stále cestuje přes Pereu do Jeruzaléma. Přiběhne k němu jeden bohatý mladý muž a padne před ním na kolena. Je to „židovský vůdce“, možná představený synagogy nebo člen Sanhedrinu. Říká: „Dobrý učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ (Lukáš 8:41; 18:18; 24:20)

„Proč mě oslovuješ ‚dobrý‘?“ odpovídá Ježíš. „Nikdo není dobrý, jenom jeden – Bůh.“ (Lukáš 18:19) Ten mladý muž zřejmě používá výraz „dobrý“ jako formální titul, jak to běžně dělají rabíni. I když Ježíš rozhodně je dobrým učitelem, upozorňuje toho muže, že titulem „Dobrý“ lze označovat pouze Boha.

„Ale pokud chceš získat život, dodržuj přikázání,“ radí mu Ježíš. Mladý muž se ptá: „Která?“ Ježíš vyjmenovává pět z Deseti přikázání – týkají se vraždy, cizoložství, krádeže, křivého svědectví a úcty k rodičům. Potom doplňuje ještě důležitější přikázání: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 19:17–19)

„To všechno dodržuji,“ odpovídá muž. „Co mi ještě chybí?“ (Matouš 19:20) Možná si myslí, že aby mohl získat věčný život, musí ještě vykonat nějaký dobrý, hrdinský skutek. Ježíš vidí, že se ptá upřímně, a pocítí „k němu lásku“. (Marek 10:21) Ten muž má ale jedno slabé místo.

Upíná se ke svému majetku, a tak mu Ježíš říká: „Jedno ti chybí: Jdi, prodej, co máš, a peníze rozdej chudým. Tak budeš mít poklad v nebi. Potom přijď a staň se mým následovníkem.“ Takže ten muž má možnost rozdat peníze chudým, kteří mu to nemůžou oplatit, a stát se Ježíšovým učedníkem. Ježíšovi musí být určitě líto, když vidí, že se muž zvedá a smutně odchází. To, že miluje svůj „velký majetek“, mu brání rozpoznat, co je tím skutečným pokladem. (Marek 10:21, 22) Ježíš říká: „Jak těžké to bude pro ty, kdo mají peníze, aby vešli do Božího království!“ (Lukáš 18:24)

Ta slova učedníky překvapí a podobně i to, co Ježíš říká dál: „Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království.“ Učedníci se proto ptají: „Může být vůbec někdo zachráněn?“ Je tak náročné dosáhnout záchrany, že to není v lidských silách? Ježíš se na ně zpříma podívá a odpoví: „Co je nemožné u lidí, je možné u Boha.“ (Lukáš 18:25–27)

Petr poukáže na to, že oni se rozhodli jinak než ten bohatý muž. Říká: „My jsme všechno opustili a následovali tě. Co nás tedy čeká?“ Ježíš jim vysvětluje, co nakonec díky svému rozhodnutí získají: „Ujišťuji vás, že při obnově všech věcí, až se Syn člověka posadí na svůj slavný trůn, se i vy, kdo jste mě následovali, posadíte na 12 trůnů a budete soudit 12 izraelských kmenů.“ (Matouš 19:27, 28)

Ježíš má zjevně na mysli dobu, až budou na zemi obnovovány podmínky, jaké byly kdysi v zahradě Eden. Petr a ostatní učedníci budou s Ježíšem za odměnu nad tímto rájem vládnout. A taková odměna rozhodně stojí za jakékoli oběti!

Učedníci ale nebudou odměněni jen v budoucnosti. Některé dobré věci zažívají už teď. Ježíš říká: „Ujišťuji vás, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo manželku nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království a nedostal by v této době mnohonásobně víc a v budoucím systému věčný život.“ (Lukáš 18:29, 30)

A je to opravdu tak. Kamkoli Ježíšovi učedníci jdou, můžou se těšit z hezkých vztahů se svými spoluvěřícími, které jsou bližší a cennější než vztahy se členy rodiny. Je smutné, že bohatý židovský vládce o něco tak krásného zřejmě přijde a stejně tak o život v Božím nebeském království.

Pak Ježíš dodává: „Ale mnozí, kdo jsou první, budou poslední a poslední budou první.“ (Matouš 19:30) Co tím myslí?

Ten bohatý muž patří k „prvním“, protože je jedním z židovských vůdců. Dodržuje Boží zákon, a tak má skvělé předpoklady stát se Ježíšovým následovníkem a udělat pro něj hodně užitečné práce. Ve svém životě ale dává na první místo bohatství a majetek. Naproti tomu obyčejní lidé rozpoznávají, že Ježíšovo učení je pravda a že díky němu můžou získat život. V určitém smyslu jsou „poslední“, alespoň z pohledu náboženských vůdců, ale stanou se „prvními“. Můžou se těšit na to, že budou v nebi spolu s Ježíšem sedět na trůnech a vládnout nad zemí, která se stane rájem.