Otázky čtenářů

◼ Proč tak málo svědků Jehovových přijímá chléb a víno při každoroční slavnosti Pánovy večeře?

To proto, že svědkové Jehovovi na rozdíl od církví křesťanstva přijímají biblické učení, že malý počet lidí obdrží nebeský život a ostatní věrní Boží služebníci budou odměněni věčným životem na zemi.

Církve dlouho učily, že nebe je odměnou pro všechny, kteří se líbí Bohu; ostatní jdou do pekelného ohně. Bible říká něco jiného. Písmo jasně ukazuje, že jen někteří lidé, jako třeba apoštolové, budou panovat s Kristem v nebi. Ježíš řekl, že je jich „malé stádo“. Bible říká, že jejich počet je 144 000. (Luk. 12:32; Zjev. 14:3, 4) Mnozí, kteří věrně sloužili Jehovovi a měli jeho schválení, zemřeli předtím, než Ježíš otevřel cestu k nebeskému životu. (Mat. 11:11; Hebr. 10:19 až 21) A po vybrání „malého stáda“ se staly pravými křesťany milióny jiných. Pro všechny tyto věrně oddané lidi, kteří nejsou z „malého stáda“, chová Bible naději na nekonečný život v obnoveném pozemském ráji. (Žalm 37:20, 29; Zjev. 21:4, 5) Ale proč nepřijímají také chléb a víno? Ježíš naznačil, že přijímání symbolů při Pánově večeři bylo jen pro ty, kteří jsou povoláni k nebeskému životu, kteří jsou v nové smlouvě.

Víra v Ježíšovu oběť je ovšem nezbytná pro všechny, kteří chtějí získat Boží odpuštění a věčný život, ať v nebi nebo na rajské zemi. Kristus to ukázal u Jana 6:51–54: „Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe; jestliže někdo jí z tohoto chleba, bude žít navždy; . . . chléb, který já dám, je mé tělo ve prospěch života světa [vykupitelného lidstva]. . . Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život.“

Stojí však za povšimnutí, že Ježíš adresoval tato slova nejen svým učedníkům. Den poté, co zázračně nasytil tisíce, přišel k Ježíšovi v oblasti Kafarnaum zástup. Tento zástup s ním vedl rozmluvu, v níž se ozvala slova z Jana 6:51–54. Ježíš tedy nemluvil především k učedníkům, když řekl, že je obrazný „chléb, který sestoupil z nebe“ a který může dát vyhlídku na trvalejší život než mana, kterou jedli v pustině. — Jan 6:24–34.

Když se zamyslíš nad tou starověkou zkušeností v pustině, vzpomeň si, kdo vyšel z Egypta do pustiny. Byli to ‚izraelští synové v počtu kolem šesti set tisíc zdatných pěších mužů, kromě maličkých, a ohromná smíšená společnost‘. (2. Mojž. 12:37, 38; 16:13–18) Do této „smíšené společnosti“ patřili Egypťané, kteří byli v manželství s Izraelity, a jiní Egypťané, kteří spojili svůj osud s Izraelem. Manu potřebovali k životu jak Izraelité, tak „smíšená společnost“. Měla však „smíšená společnost“ stejné vyhlídky jako Izraelité? Neměla. Přestože mohli uctívat mezi Izraelity a mohli doufat, že vstoupí do Zaslíbené země, nikdy nemohli být pod smlouvou Zákona králi nebo kněžími. Takže to, že v pustině jedli doslovnou manu, nedávalo všem stejné vyhlídky.

Měj ten rozdíl na paměti, když uvažuješ o tom, co řekl Ježíš svým učedníkům asi rok poté, co pronesl slova u Jana 6:51–54. Při této pozdější příležitosti popisoval Ježíš novou zvyklost, kde šlo o skutečný chléb a víno, jež měly symbolizovat jeho tělo a krev. Když ustavoval slavnost Pánovy večeře, Ježíš řekl svým blízkým následovníkům: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ K téže malé skupince apoštolů dodal: „Vy to však jste, kteří jste se mnou vydrželi v mých zkouškách, a já s vámi činím smlouvu, jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, pro království, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království a seděli na trůnech, abyste soudili dvanáct izraelských kmenů.“ — Luk. 22:20, 28–30.

Z těchto slov vidíš, že ti, kdo měli jíst skutečný chléb a pít skutečné víno jako symboly Ježíšova těla a krve, byli učedníci v „nové smlouvě“. Takoví měli být také v jiné smlouvě, kterou s nimi uzavírá Ježíš, aby se mohli podílet na vládě ‚v jeho království‘. Ježíš tu zjevně odkazoval na ty, z nichž měli být ‚učiněni králové a kněží našemu Bohu a měli vládnout jako králové nad zemí‘. (Zjev. 5:10) V prvním století začal Bůh vybírat 144 000 těch, kteří „byli posvěceni ve spojení s Kristem Ježíšem“, kteří byli ‚povoláni za svaté‘. (1. Kor. 1:2; srovnej Římanům 1:7; 8:15–17.) Takoví „svatí“ se měli podílet na Pánově večeři, s oceněním přijímat symbolický chléb a také víno, jež znamená „novou smlouvu mocí [jeho] krve“. — 1. Kor. 11:23–26.

Dnes zbývá naživu na zemi jen malý ostatek lidí vyvolených Bohem k nebeskému životu. Jen takoví, kteří jsou v „nové smlouvě“, jsou oprávněni požívat symboly, chléb a víno při každoroční Památné slavnosti.

Všichni praví křesťané, kteří se dnes těší, že budou navždy žít na zemi pod vládou království, samozřejmě vědí, že je to umožněno vírou v Ježíšovu oběť. Ježíš je, jak řekl zástupu, „živý chléb, který sestoupil z nebe“. (Jan 6:51) To však neznamená, že by lidé s pozemskou nadějí měli přijímat doslovné symboly Památné slavnosti; nejsou totiž v „nové smlouvě“ ani nejsou s Ježíšem ve smlouvě, že budou ‚v jeho království sedět na trůnech‘.

Proto tato velká skupina s pozemskými nadějemi nepřijímá symboly, chléb a víno. Ale to nijak nezrcadlí nedostatek víry nebo ocenění pro Ježíšovo tělo a krev. Vždyť pro své hluboké ocenění jeho oběti a krásné vyhlídky na pozemský život jsou rozhodně každý rok přítomni na slavnosti Pánovy večeře jako uctiví pozorovatelé. Tak zrcadlí svou vlastní víru a radostně dosvědčují, že ostatek „malého stáda“ a početné „jiné ovce“ jsou ve vřelé jednotě. — Jan 10:16.