Přijímal Boží vedení

DEJME tomu, že vám bylo do péče svěřeno dokonalé dítě a nyní se od vás očekává, že ho dobře vychováte. To nebude snadné, řeknete. Cožpak se něco takového může nedokonalému člověku vůbec podařit? Může se mu to podařit, ale jedině tehdy, bude-li v každodenním životě přijímat Boží vedení a řídit se jím.

Přesně tak jednal Josef, adoptivní otec Ježíše. Apokryfní legendy o Josefově životě zacházejí do velkých podrobností, ale Bible se o tom, jakou úlohu sehrál tento pokorný muž v raných letech Ježíšova života, příliš nerozepisuje. Víme o něm, že se svou manželkou Marií vychovával Ježíše, čtyři další syny a také dcery. (Marek 6:3)

Josef byl potomkem izraelského krále Davida. Pocházel z rodové linie Šalomouna. Byl synem Jákoba a zetěm Heliho. (Matouš 1:16; Lukáš 3:23) Žil v galilejském městě Nazaretu, a jelikož byl tesařem, neměl mnoho peněz. (Matouš 13:55; Lukáš 2:4, 24; srovnej 3. Mojžíšovu 12:8.) Z duchovního hlediska to však byl bohatý člověk. (Přísloví 10:22) Za to mohl jistě vděčit tomu, že se řídil Božím vedením.

Nelze pochybovat o tom, že Josef byl člověk mírný a pokorný. Byl Žid, věřil v Boha a přál si dělat to, co je správné. V Bibli je sice zaznamenáno jen několik událostí jeho života, ale i z nich vyplývá, že vždy poslouchal Jehovovy příkazy. Řídil se tím, co bylo obsaženo v Zákoně, i tím, co mu přímo předali andělé.

Spravedlivý člověk, který měl problémy

Co by měl zbožný člověk dělat, když se dostane do vážného problému? Měl by ‚uvrhnout své břemeno na Jehovu‘ a jednat podle jeho pokynů. (Žalm 55:22) Josef to dělal. Když byl zasnouben s Marií, zjistilo se, že Marie „je těhotná ze svatého ducha předtím, než se vzali“. Josef, jelikož „byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit veřejně na odiv, zamýšlel se s ní tajně rozvést“. Všechno si promyslel, ale potom se mu ve snu zjevil Jehovův anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si domů Marii, svou manželku, neboť co je v ní zplozeno, je ze svatého ducha. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“ Když se probudil, „učinil, jak mu nakázal Jehovův anděl, a vzal svou manželku domů. Ale neměl s ní žádný styk, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.“ (Matouš 1:18–25) Josef přijímal Boží vedení.

César Augustus vydal nařízení, aby se lidé dali zapsat ve svých rodných městech. Josef s Marií se tedy poslušně vydali na cestu do Betléma v Judeji. Tam Marie porodila Ježíše, ale musela ho položit do jeslí, protože jiný nocleh se pro ně nenašel. Té noci se stalo, že za novorozeným dítětem přišli pastýři. O tom zvláštním narození totiž slyšeli od anděla. Přibližně po čtyřiceti dnech, v souladu s tím, co předepisoval Zákon, Josef a Marie přinesli Ježíše do jeruzalémského chrámu a předložili tam oběť. Slyšeli starého muže Simeona prorokovat o tom, jaké velké činy Ježíš v budoucnosti vykoná, a oba nad tím užasli. (Lukáš 2:1–33; srovnej 3. Mojžíšovu 12:2–4, 6–8.)

Ze zprávy zapsané u Lukáše 2:39 by mohl vzniknout dojem, že Josef a Marie odešli ihned po návštěvě chrámu do Nazareta. Tento úsek Písma je však částí zhuštěné zprávy. Zdá se, že od návštěvy chrámu uplynula poměrně dlouhá doba, než do jednoho betlémského domu přišli za Marií a Josefem astrologové (mudrcové) z Orientu. Bůh zajistil, aby tato návštěva neznamenala pro Ježíše smrt. Po odchodu „mudrců“ se Josefovi ve snu zjevil Jehovův anděl a řekl mu: „Herodes se . . . chystá pátrat po malém dítěti, aby je zahubil.“ Josef znovu uposlechl Boží pokyn a odvedl svou rodinu do Egypta. (Matouš 2:1–14)

Když Herodes zemřel, Josefovi v Egyptě se opět ve snu zjevil anděl a řekl: „Vstaň, vezmi malé dítě a jeho matku a vydej se do izraelské země.“ Josef se bál vrátit se do Judeje, protože slyšel, že Herodovo postavení tam zaujal Archelaos, Herodův syn. V souladu s božskou výstrahou, která mu byla dána ve snu, se tedy vydal do území Galileje a usadil se tam ve městě Nazaretu. (Matouš 2:15–23)

Člověk s duchovním smýšlením

Josef dbal na to, aby jeho rodina jednala v souladu s Božím zákonem a byla duchovně živena. Každý rok bral celou rodinu do Jeruzaléma na svátek Pasach. Když se jednou Josef s Marií vraceli z oslavy Pasach do Nazareta a měli za sebou již celodenní cestu, náhle zjistili, že dvanáctiletý Ježíš se ztratil. Vrátili se a začali ho hledat. Konečně ho objevili v chrámu, jak naslouchá učitelům a dává jim otázky. (Lukáš 2:41–50)

Zdá se, že Josef své manželce umožňoval, aby se v některých věcech ujímala iniciativy. Když se například vrátili do Jeruzaléma a našli Ježíše v chrámu, byla to Marie, kdo mluvil se svým synem. (Lukáš 2:48, 49) Zatímco „tesařův syn“ Ježíš vyrůstal, byl poučován o duchovních věcech. Z toho, že byl znám jako „tesař, syn Marie“, je vidět, že Josef ho naučil i tesařskému řemeslu. (Matouš 13:55; Marek 6:3) Dnes by zbožní rodiče měli také plně využívat příležitosti k poučování svých dětí — zvláště by je měli poučovat o duchovních věcech. (Efezanům 6:4; 2. Timoteovi 1:5; 3:14–16)

Josefova naděje

Písma nám nic neříkají o Josefově smrti. Stojí však za zmínku, že u Marka 6:3 není Ježíš nazván synem Josefa, ale ‚synem Marie‘. Z toho plyne, že v té době již Josef nežil. A bylo by také nepravděpodobné, že by Ježíš, přibitý na kůlu, svěřil Marii do péče apoštolu Janovi, kdyby tehdy, v roce 33 n. l., ještě žil Josef. (Jan 19:26, 27)

Josef bude tedy patřit k lidem, kteří uslyší hlas Syna člověka a budou vzkříšeni. (Jan 5:28, 29) Až se Josef dozví o tom, že Jehova lidem umožňuje získat věčný život, jistě této možnosti s radostí využije. Bude poddaným velkého nebeského Krále, Ježíše Krista, a bude se poslušně řídit jeho vedením — stejně jako se před devatenácti sty lety poslušně řídil Božím vedením.

[Obrázek na straně 31]

Josef poskytl Ježíšovi duchovní výchovu a také ho naučil tesařskému řemeslu