Jak na vás bude Jehova pamatovat?

„PAMATUJ na mne přece, můj Bože.“ Těmito slovy Nehemjáš mnohokrát Bohu předkládal prosebné žádosti. (Nehemjáš 5:19; 13:14, 31) Je zcela přirozené, že když lidé zažívají úzkost, obracejí se k Bohu s podobnými snažnými prosbami.

Co vlastně mají lidé na mysli, když Boha žádají o to, aby na ně pamatoval? Zjevně doufají, že Bůh udělá více, než si jen připomene jejich jména. Bezpochyby mají stejnou naději jako jeden ze zločinců, kteří viseli vedle Ježíše. Tento zločinec, na rozdíl od toho druhého, úpěnlivě prosil Ježíše: „Vzpomeň si na mne, až se dostaneš do svého království.“ Nechtěl, aby si Ježíš pouze zapamatoval, kdo je, ale chtěl, aby pro něj také něco udělal — aby ho vzkřísil. (Lukáš 23:42)

Ve shodě s tím Bible opakovaně poukazuje na to, že když Bůh na někoho „pamatuje“, jedná v jeho prospěch. Například když byla země zaplavována vodami potopy 150 dní, „Bůh [si] vzpomněl na Noema . . . a Bůh způsobil, aby přes zemi přeletěl vítr, a vody začaly klesat“. (1. Mojžíšova 8:1) O staletí později se oslepený a řetězy spoutaný Samson modlil: „Jehovo, vzpomeň si na mne, prosím, a posilni mě, prosím, jen tentokrát.“ Jehova si na Samsona vzpomněl tak, že mu propůjčil nadlidskou sílu, takže se Samson mohl pomstít Božím nepřátelům. (Soudci 16:28–30) Pokud jde o Nehemjáše, Jehova jeho úsilí požehnal a pravé uctívání v Jeruzalémě bylo obnoveno.

Apoštol Pavel napsal: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo . . . napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Římanům 15:4) Pokud na Jehovu pamatujeme tím, že se snažíme konat jeho vůli, stejně jako to dělali jeho věrní služebníci v minulosti, můžeme se spolehnout, že Jehova na nás bude pamatovat — pomůže nám uspokojit naše každodenní potřeby, podpoří nás v našich zkouškách a osvobodí nás, až vykoná soud nad bezbožnými lidmi. (Matouš 6:33; 2. Petra 2:9)