Pomáhat dítěti, aby rostlo v božské moudrosti

MYSLÍCÍ lidé z mnoha národů žijící v nejrůznějším prostředí uznávají, že Ježíš byl podivuhodný učitel mravnosti. Přispěly však k tomu určité stránky jeho výchovy v mládí? Jaké poučení mohou načerpat dnešní rodiče z jeho rodinného života a výchovy?

Bible nám o Ježíšově dětství říká velmi málo. Prvních dvanáct let jeho života je vlastně obsaženo ve dvou verších: „Když tedy [Josef a Marie] vykonali všechno podle Jehovova zákona, vrátili se do Galileje do svého vlastního města Nazaretu. A malé dítě rostlo a sílilo a bylo naplněno moudrostí a spočívala na něm Boží přízeň.“ (Luk. 2:39, 40) Rodiče se zde však mohou něčemu naučit.

Malé dítě „rostlo a sílilo“. Rodiče se tedy o ně starali po tělesné stránce. Neustále také „bylo naplněno moudrostí“.a Kdo byl odpovědný za to, aby ho vyučoval poznání a porozumění, jež budou základem takové moudrosti?

Pod mojžíšským Zákonem měli tu povinnost rodiče. Zákon říkal izraelským rodičům: „A prokáže se, že tato slova, která ti dnes přikazuji, jsou na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po silnici a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ O tom, že Josef a Marie poslouchali tento příkaz, svědčí skutečnost, že Ježíš byl stále „naplněn moudrostí“, a také výrok, že „spočívala na něm Boží přízeň“. (5. Mojž. 6:6, 7)

Někdo se může domnívat, že Ježíšova výchova nemůže být realistickým vzorem pro výchovu jiných dětí, protože Ježíš byl dokonalé dítě. Ale Josef a Marie dokonalí nebyli. Přesto se očividně stále starali o jeho duchovní i tělesné potřeby a dělali to navzdory tlaku rostoucí rodiny. (Mat. 13:55, 56) A také Ježíš, třebaže dokonalý, musel přece k dospělosti vyrůst z kojeneckého věku přes dětství a dospívání. Jeho rodiče museli vykonat mnoho pro jeho utváření a zjevně to udělali dobře.

JEŽÍŠ VE DVANÁCTI LETECH

„Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek pasach.“ (Luk. 2:41) Podle Božího zákona měl o svátcích přijít do Jeruzaléma každý muž. (5. Mojž. 16:16) Zpráva však říká, že „jeho rodiče chodívali“. Josef bral s sebou na více než stokilometrovou pouť do Jeruzaléma k oné radostné příležitosti Marii a pravděpodobně celou rodinu. (5. Mojž. 16:6, 11) Byl to jejich zvyk — pravidelná součást jejich života. Neobjevovali se tam také jen symbolicky; zůstávali tam po všechny dny svátku. — Luk. 2:42, 43.

To je poučné pro dnešní rodiče. Tyto každoroční svátky v Jeruzalémě byly časem slavnostního shromáždění i radování. (3. Mojž. 23:4, 36) Byly pro Josefa, Marii a malého Ježíše duchovně povznášející příležitostí. Je dobře, když dnes rodiče vyhledávají podobné příležitosti, aby jejich malé děti měly vzrušující změnu a zároveň se těšily z duchovního budování. Rodiče, kteří jsou Jehovovými svědky, tedy berou své děti na sjezdy, které se konají v pravidelných intervalech během roku. Tak mohou mít děti vzrušující zážitek z cestování a možnosti sejít se na několik dní se stovkami nebo tisíci spoluvěřících. Jeden otec, který úspěšně vychoval deset dětí, připisuje svůj úspěch z velké části tomu, že od svého křesťanského křtu před 45 lety nevynechal ani jediný sjezd. A povzbuzoval k tomu i svou rodinu.

NEDOPATŘENÍ

Když byl Ježíš mladší, bezpochyby zůstával během každoročních výprav do Jeruzaléma v blízkosti rodičů. Jak ale dospíval, dávali mu asi větší volnost pohybu. Ve dvanácti letech byl právě ve věku, na nějž Židé pohlížejí jako na důležitý milník na cestě k mužnosti. Možná, že pro tuto normální a přirozenou změnu došlo k jakémusi nedopatření, když byl čas, aby Josefova rodina odešla z Jeruzaléma a vrátila se domů. Zpráva zní: „Ale když se vraceli, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě a jeho rodiče si toho nevšimli. Měli za to, že je ve společnosti cestující pohromadě, a ušli vzdálenost dne a sháněli se po něm mezi příbuznými a známými.“ — Luk. 2:43, 44.

Tato situace je známá jak rodičům, tak dospívajícím dětem. Je tu ovšem jeden rozdíl: Ježíš byl dokonalý. Protože se poslušně podřizoval Josefovi a Marii, nemůžeme si představit, že neuposlechl nějakou úmluvu, kterou s ním měli. (Luk. 2:52) Je daleko pravděpodobnější, že došlo k nedorozumění. Rodiče předpokládali, že Ježíš je ve společnosti příbuzných a známých. (Luk. 2:44) Je snadné si představit, že ve spěchu při odchodu z Jeruzaléma věnovali pozornost především mladším dětem a předpokládali, že jejich nejstarší syn Ježíš je dohoní.

Ježíš se však zřejmě domníval, že jeho rodiče budou vědět, kde je. O tom svědčí jeho pozdější odpověď: „Proč jste mě museli jít hledat? Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ Nebyl neuctivý. Jeho slova pouze odhalují jeho překvapení, že rodiče nevěděli, kde ho hledat. Byl to typický příklad nedorozumění, který si snadno dovedou představit mnozí rodiče dospívajících dětí. — Luk. 2:49.

Pomysli, jakou starost měli Josef a Marie na konci toho prvního dne, když zjistili, že Ježíš s nimi není. A představ si, jak byli stále ustaranější v průběhu těch dvou dnů, kdy ho hledali po Jeruzalémě. Ukázalo se však, že v této krizi se vyplatilo to, jak Ježíše vychovali. Ježíš se nedostal do špatné společnosti. Nedělal svým rodičům hanbu. Když Ježíše našli, spatřili ho „v chrámu, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a vyptává se jich. Ale všichni, kteří mu naslouchali, zůstávali ohromeni jeho porozuměním a jeho odpověďmi.“ — Luk. 2:46, 47.

To, že trávil svůj čas tímto způsobem, a jeho zjevně znamenité chápání biblických zásad také vypovídá o tom, že ho Josef a Marie dobře vychovávali. Ovšem Mariina reakce se jeví typická pro ustaranou matku: nejprve úleva, že je syn v bezpečí, pak projev starosti a rozčilení: „Dítě, proč jsi s námi takhle zacházelo? Podívej se, tvůj otec a já tě s úzkostí hledáme.“ (Luk. 2:48) Nepřekvapuje nás, že Marie předešla Josefa ve vyjádření starosti obou rodičů. Mnozí dospívající si asi při čtení té zprávy řeknou: „To je celá moje máma!“

ZÍSKANÉ POUČENÍ

Jaké poučení můžeme načerpat z této zkušenosti? Dospívající děti mají sklon předpokládat, že jejich rodiče vědí, co si myslí. Často říkají: „Ale já myslel, že to budeš vědět.“ Rodiče, jestliže vám vaše dospívající dítě při nějakém nedorozumění řeklo právě toto, nejste první, kdo měl takový problém.

Jak děti dospívají, stávají se méně závislými na rodičích. Je to přirozená změna a je třeba, aby se jí rodiče přizpůsobili. I při nejlepší výchově však bude docházet k nedorozuměním a rodiče budou mít svůj díl starostí. Jestliže se však řídí znamenitým příkladem Josefa a Marie, výchova, kterou svým dětem poskytli, jim dobře poslouží, když opravdu nastane krize.

Ježíšovi rodiče zřejmě nepřestali na Ježíše uplatňovat svůj vliv během let jeho dospívání. Po události, o níž jsme uvažovali, pokorně „šel s nimi“ a „zůstával jim podřízen“. K čemu to vedlo? „Ježíš dělal pokroky v moudrosti a tělesném růstu a v přízni u Boha a lidí.“ Příhoda tedy skončila šťastně. (Luk. 2:51, 52) Rodiče, kteří se řídí příkladem Josefa a Marie, kteří pomáhají svým dětem růst v božské moudrosti, kteří jim doma vytvářejí dobré ovzduší a vystavují je znamenitému vlivu zbožného společenství, zvyšují pravděpodobnost, že se jejich potomstvo bude vyvíjet podobně. Je větší naděje, že se takové děti budou těšit ze šťastného života, až vyrostou v dospělé odpovědné křesťany.

[Poznámka pod čarou]