TIBERIUS

Druhý římský císař. Narodil se roku 42 př. n. l. jako syn Tiberia Claudia Nerona a Livie Drusilly. Když mu ale byli tři roky, Octavianus (Augustus) donutil Tiberiova otce, aby se rozvedl se svou manželkou, protože se s ní sám chtěl oženit. Když Tiberiův otec zemřel, Tiberius se svým bratrem začali žít u své matky, jejíž manžel později přijal titul Augustus. Když Tiberius dospěl, oženil se s Vipsanií Agrippinou. Jejich manželství ale trvalo poměrně krátce, protože Augustus trval na tom, aby se Tiberius se svou manželkou rozvedl a oženil se s Augustovou dcerou Julií, která byla vdovou. Augustus Tiberia adoptoval v roce 4 n. l.

Za svého nástupce si Augustus vybral Tiberia jen proto, že všichni ostatní, kterým by dal před Tiberiem přednost, již zemřeli. V roce 14 n. l., 17. srpna (podle gregoriánského kalendáře), Augustus zemřel a 15. září Tiberius dovolil senátu, aby ho jmenoval císařem. Jan začal křtít „v patnáctém roce vlády Tiberia Caesara“. Jestliže se roky počítaly od smrti Augusta, pak 15. rok probíhal od srpna roku 28 n. l. do srpna roku 29 n. l. Pokud se počítaly od chvíle, kdy byl Tiberius formálně prohlášen císařem, pak 15. rok probíhal od září roku 28 n. l. do září roku 29 n. l. (Lk 3:1–3)

Tiberius žil do března roku 37 n. l., a byl tedy císařem po celou dobu Ježíšovy služby. Když Ježíš řekl: „Splácejte tedy césarovy věci césarovi“, nejspíš musel být na minci, kterou se tehdy platila daň a kterou si dal Ježíš ukázat, vyobrazen Tiberius. (Mr 12:14–17; Mt 22:17–21; Lk 20:22–25) Tiberius rozšířil zákon laesa majestas (urážka majestátu), takže se vztahoval nejen na pobuřování, ale i na pouhé hanlivé mluvení proti císaři, a pravděpodobně na základě tohoto zákona Židé naléhali na Pontského Piláta, aby dal Ježíše zabít. (Jan 19:12–16) Tiberius později zavolal Piláta do Říma, protože Samaritáni si na jeho správu stěžovali, ale než se tam Pilát dostal, Tiberius zemřel a jeho nástupcem se stal Caligula.

Jako císař měl Tiberius jak ctnosti, tak nectnosti. Nevydával peníze na přepychové věci, a měl tudíž finanční prostředky, kterými štědře podporoval rozkvět říše, a vybudoval také finanční rezervy, z nichž by bylo možné čerpat při odstraňování následků katastrof a v těžkých časech. Sám sebe Tiberius nepovažoval za boha, ale za člověka, odmítl mnoho čestných titulů, a uctívání císaře zaměřoval spíše na Augusta (Octaviana) než na sebe.

Jeho ctnosti však byly zastíněny jeho nectnostmi. Při jednání s druhými byl neobyčejně podezřívavý a pokrytecký a za své vlády dal příkaz k mnoha vraždám — mezi zavražděnými bylo mnoho jeho bývalých přátel. Radil se s astrology. Ve své vile na Capri, kde strávil posledních deset let svého života, se hanebným způsobem oddával svým zvráceným smyslným žádostem společně s muži vydržovanými pro nepřirozené účely.

Tiberiem pohrdali nejen takoví muži, jako byl jeho učitel Theodóros Gadarský a jeho nevlastní otec Augustus, ale také jeho poddaní všeobecně. Po jeho smrti senát odmítl prohlásit ho za boha. Mimo jiné z těchto důvodů se znalci Bible domnívají, že se na Tiberiovi splnilo proroctví, které říká, že ten, kdo „má být v opovržení“, povstane jako „král severu“. (Da 11:15, 21)