Byl předchůdcem Mesiáše

ŠIROKÝ kožený pás zdůrazňoval tmavou barvu jeho pokožky opálené sluncem. V oblečení z velbloudí srsti skutečně vypadal jako prorok. Mnozí lidé byli k němu přitahováni, a šli za ním k řece Jordánu. Tam tento nesmírně zajímavý muž odvážně prohlašoval, že ochotně pokřtí kající hříšníky.

Lidé byli překvapeni! Co je to za člověka? Jaké má záměry?

Ježíš Kristus o tomto člověku řekl: „Proč jste tedy vlastně vyšli? Vidět proroka? Ano, povídám vám, a daleko více než proroka . . . Mezi těmi, kteří se narodili z žen, nebyl vzbuzen nikdo větší než Jan Křtitel.“ (Matouš 11:9–11) Proč byl Jan tak neobyčejný člověk? Proto, že byl předchůdcem Mesiáše.

Jeho poslání předpověděno

Více než sedm set let před Janovým narozením Jehova předpověděl, že tento člověk bude v pustině volat: „Vyčistěte Jehovovu cestu! Napřimte pouštní plání silnici pro našeho Boha.“ (Izajáš 40:3; Matouš 3:3) A více než 400 let před tím, než se Jan narodil, Všemohoucí Bůh prohlásil: „Pohleďte, posílám vám proroka Elijáše před příchodem toho velikého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne.“ (Malachiáš 4:5) To, že se Jan Křtitel narodil přibližně šest měsíců před narozením Ježíše, nebyla pouhá náhoda, ani k tomu nedošlo obvyklým způsobem. Stejně jako narození slíbeného dítěte Izáka bylo i narození Jana zázračné, protože oba jeho rodiče — Zecharjáš a Alžběta — již překročili věk, kdy lidé normálně plodí děti. (Lukáš 1:18)

Janovo pověření, jeho činnost a způsob života odhalil anděl Gabriel ještě předtím, než byl Jan počat. S Elijášovým duchem a silou měl Jan obrátit neposlušné lidi zpátky od cesty smrti a měl je připravit na to, aby přijali Ježíše jako Mesiáše. Jan měl být od narození Nazarejec, výlučně oddaný Bohu, a neměl se ani dotknout vína ani silného nápoje. V pustině se dokonce živil stravou, která se skládala z ‚kobylek a divokého medu‘. (Marek 1:6; 4. Mojžíšova 6:2, 3; Lukáš 1:13–17) Stejně jako Samuel byl i Jan od dětství určen výhradně pro slavnou službu Nejvyššímu Bohu. (1. Samuelova 1:11, 24–28)

I jméno Jan bylo vybráno Bohem. Hebrejské jméno, které se překládá jako „Jan“, znamená „Jehova projevil přízeň; Jehova byl milostivý“.

Když toto dítě bylo osmý den obřezáno, jeho otec Zecharjáš byl inspirován Bohem, aby oznámil: „Ty, malé dítě, budeš nazýváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Jehovou, abys přichystal jeho cesty, abys dal jeho lidu poznání o záchraně skrze odpuštění jejich hříchů kvůli něžnému soucitu našeho Boha. S tímto soucitem nás z výše navštíví rozbřesk.“ (Lukáš 1:76–78) Janova veřejná služba měla být tím nejdůležitějším v jeho životě. Ve srovnání s ní bylo všechno ostatní bezvýznamné. Prvních třicet let Janova života tedy Písma popisují v jediném verši: „Malé dítě rostlo a sílilo na duchu. A býval na pouštích až do dne, kdy se otevřeně ukázal Izraeli.“ (Lukáš 1:80)

Hlas v pustině

V patnáctém roce vlády césara Tiberia, když byl místodržitelem Judeje Pontský Pilát, se v pustině objevil Jan Křtitel s tímto překvapivým poselstvím: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Matouš 3:2; Marek 1:4; Lukáš 3:1, 2) Janovým poselstvím bylo zburcováno obyvatelstvo celé oblasti. Toto smělé prohlášení zapůsobilo na srdce lidí, kteří toužili po pevné naději. Janovo oznámení také vyžadovalo od lidí pokoru, protože vybízelo k upřímnému pokání. Svou upřímností a svým přesvědčením přiměl Jan spousty poctivých a upřímných lidí k tomu, aby ho považovali za muže, kterého poslal Bůh.

Zvěsti o Janovi se šířily tak rychle, jako když nastává nový den. Podle oblečení a zbožného chování bylo snadné poznat, že to je Jehovův prorok. (Marek 1:6) Dokonce kněží a Levité se k němu vydali z Jeruzaléma, aby zjistili, co vyvolává všechen ten zájem. Činit pokání? Proč a z čeho? Co je to za člověka? To všechno se chtěli dozvědět. Jan vysvětloval: „ ‚Nejsem Kristus.‘ A zeptali se ho: ‚Co tedy? Jsi Elijáš?‘ A řekl: ‚Nejsem.‘ ‚Jsi Ten Prorok?‘ A odpověděl: ‚Ne!‘ Proto mu řekli: ‚Kdo jsi, ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co o sobě říkáš?‘ Řekl: ‚Jsem hlas někoho, kdo volá v pustině: „Napřimte Jehovovu cestu“, právě jak řekl prorok Izajáš.‘ Ti vyslaní byli z farizeů. Proto se ho vyptávali a řekli mu: ‚Proč tedy křtíš, když sám nejsi Kristus ani Elijáš ani Ten Prorok?‘ “ (Jan 1:20–25)

Pokání a křest byly nezbytné kroky, které museli udělat ti, kdo by chtěli vstoupit do Království. Proto Jan odpověděl: ‚Já křtím kající hříšníky vodou, ale po mně někdo silnější vás bude křtít svatým duchem a ohněm. Jemu nejsem hoden rozvázat řemínky u sandálů. A dávejte pozor! Má svou lopatu k převívání v ruce a pšenici shromáždí do zásobárny, ale plevy spálí a zničí.‘ (Lukáš 3:15–17; Skutky 1:5) Ano, Mesiášovi následovníci měli obdržet svatého ducha, ale jeho nepřátelé měli zakusit zničení ohněm.

„Lidé všeho druhu“ varováni

Na mnoho upřímných Židů Janova slova hluboce zapůsobila, a otevřeně se vyznávali ze svých hříchů a z nevěrnosti ke smlouvě Zákona. Své pokání dali veřejně najevo tím, že svolili, aby je Jan pokřtil v řece Jordánu. (Matouš 3:5, 6) Výsledkem toho bylo, že se jejich srdce dostalo do správného stavu, a oni mohli přijmout Mesiáše. Jan chtěl uhasit jejich žízeň po poznání Božích spravedlivých požadavků, a tak je s radostí poučoval jako své učedníky, a dokonce je učil, jak se modlit. (Lukáš 11:1)

Apoštol Jan o tomto předchůdci Mesiáše napsal: „Ten přišel na svědectví, aby vydával svědectví o světle, aby lidé všeho druhu skrze něj uvěřili.“ (Jan 1:7) A tak tedy lidé všeho druhu přicházeli k Janu Křtiteli, aby slyšeli, jak „veřejně kázal všemu izraelskému lidu křest symbolizující pokání“. (Skutky 13:24) Výběrčím daní dával výstrahu před vydíráním lidí. Vojáky varoval, aby nikoho netýrali ani nikoho falešně neobviňovali. A pobožnůstkářským, pokryteckým farizeům a saduceům řekl: „Vy potomstvo zmijí, kdo vám naznačil, abyste uprchli před přicházející zlobou? Neste tedy ovoce, které přísluší pokání; a neopovažujte se říkat si: ‚Máme za otce Abrahama.‘ Říkám vám totiž, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů.“ (Matouš 3:7–9; Lukáš 3:7–14)

Náboženští vůdci jako celek v Janově době odmítali Janovi uvěřit a falešně ho obvinili z toho, že je ovládán démonem. Odmítali jít cestou spravedlnosti, která vede k věčnému životu. A naopak hříšní výběrčí daní a prostitutky, kteří Janovu svědectví uvěřili, činili pokání a byli pokřtěni. V pravý čas přijali Ježíše Krista jako Mesiáše. (Matouš 21:25–32; Lukáš 7:31–33)

Mesiáš představen

Šest měsíců — od jara do podzimu roku 29 n. l. — zaměřoval věrný Boží služebník Jan pozornost Židů na příchod Mesiáše. V té době se měl objevit mesiášský Král. Když však tento Král přišel, sestoupil ke stejným vodám Jordánu a požádal Jana, aby ho pokřtil. Jan nejprve protestoval, ale pak mu vyhověl. Představte si, jakou měl radost, když na Ježíše sestoupil svatý duch a bylo slyšet Jehovu, jak říká, že svého Syna schvaluje. (Matouš 3:13–17; Marek 1:9–11)

Jan byl první, kdo poznal, že Ježíš je Mesiáš, a seznámil s tímto Pomazaným své učedníky. „Podívejte se,“ řekl, „Boží Beránek, který snímá hřích světa!“ Také oznámil: „To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází muž, který mě předešel, protože existoval přede mnou. Ani já jsem ho neznal, ale přišel jsem křtít ve vodě proto, aby byl učiněn zjevným Izraeli.“ (Jan 1:29–37)

Janova činnost pokračovala souběžně s Ježíšovou službou asi šest měsíců. Každý z nich chápal, jaké dílo vykonává ten druhý. Jan považoval sám sebe za přítele Ženicha a radoval se z toho, že Kristus roste, zatímco on sám a jeho dílo se zmenšují. (Jan 3:22–30)

Ježíš označil Jana jako svého předchůdce znázorněného Elijášem. (Matouš 11:12–15; 17:12) Při jedné příležitosti řekl: „Zákon a Proroci byli až do Jana. Od té doby je oznamováno Boží království jako dobrá zpráva a lidé všeho druhu se do něho tlačí.“ (Lukáš 16:16)

Věrný až do konce

Jan byl zatčen a uvězněn kvůli tomu, že neohroženě oznamoval pravdu. Dokonce se ani nevyhýbal odpovědnosti odhalit hřích krále Heroda. Tento král porušovaI Boží zákon tím, že žil v cizoložství s manželkou svého vlastního bratra, s Herodiadou. Jan mluvil tak otevřeně proto, aby král Herodes mohl učinit pokání a získat Boží milosrdenství.

Jan byl opravdu vynikajícím příkladem víry a lásky! Za cenu osobní svobody prokazoval Jehovovi Bohu věrnost a svým bližním lásku. Po roce věznění byl Jan sťat v důsledku Ďáblem inspirovaného úkladného plánu, který vymyslela ničemná Herodiada, protože k Janovi ‚chovala zášť ‘. (Marek 6:16–19; Matouš 14:3–12) Ale tento předchůdce Mesiáše zůstal ryzí a brzy bude vzkříšen k životu v Božím spravedlivém novém světě. (Jan 5:28, 29; 2. Petra 3:13)