Boží předsevzetí, aby se člověk těšil ze života v ráji
„A Jehova Bůh vzal člověka a usadil ho v zahradě Eden, aby ji obdělával a pečoval o ni.“ — 1. Mojž. 2:15.
1. Jaké bylo stvořitelovo původní předsevzetí ohledně poslušných lidí?
BYLO původním stvořitelovým předsevzetím, a stále je, aby se poslušní lidé těšili z nehasnoucího života, překypovali mladistvou silou, neznali nudu, vždy měli před sebou hodnotné cíle, dokonale žili v pravé, nesobecké lásce — a to vše v ráji! — 1. Mojž. 2:8; srovnej Lukáše 23:42, 43.
2. (a) Co se muselo stát, když první člověk nabyl vědomí? (b) Kdy, kde a v které roční době byl stvořen první člověk?
2 Uvědomíš si to, jestliže se přeneseš do doby, kdy právě stvořený Adam obdržel vědomí, kdy zkoumal své vlastní tělo a všechno, co viděl a slyšel a cítil okolo sebe, a kdy si s překvapením uvědomil, že žije. To se podle biblického počítání času stalo zhruba před šesti tisíci lety, v roce 4026 před naším letopočtem. Bylo to v zemi, která se dnes jmenuje Turecko, čili v jihozápadní části dnešní Asie, někde v sousedství řek Eufratu a Tigridu, tedy na severní polokouli naší Země. Bylo to někdy kolem 1. října, protože nejstarší lidské kalendáře začínaly počítat čas zhruba od onoho data.
3. (a) V jakém stavu nabyl první člověk života? (b) Jaké jméno dostal první člověk a co znamenalo?
3 První člověk nabyl života zcela dospělý, dokonale utvořený, dokonale zdravý, dokonale mravný. Jméno, kterým je v biblické zprávě opakovaně nazýván, upozorňuje na materiál, z něhož byl utvořen. Jmenoval se Adham.a (Viz poznámku pod čarou na straně 12.) Země neboli půda, z níž byl utvořen, se nazývala adhamah. Lze tedy říci, že jeho jméno znamená „zemský člověk“. To se stalo osobním jménem tohoto prvního člověka — Adama. Jaký pocit to musel být pro Adama, když ožil, stal se vědomou, inteligentní osobou!
4. Jaké zvláštní probuzení k životu prožil první člověk a synem koho nebyl?
4 Když tento první člověk Adam ožil, neshledal, že leží na chlupatých prsou v objetí mohutných dlouhých paží samice nějakého živočicha z rodu opic. Netiskl se k ní, nehleděl jí do očí a neříkal jí něžně ‚Maminko‘. Prvního člověka Adama nepotkalo takové podivné probuzení k životu. Necítil žádný tělesný vztah k opici ani později, když ji poprvé spatřil. V den jeho stvoření nic nenaznačovalo, že je potomkem, vzdáleným synem opice nebo nějakého takového živočicha. Měl však prvnímu člověku, Adamovi, zůstat jeho původ zahalen tajemstvím? Ne.
5. Co určitého věděl Adam o své zahradě podobné parku a o sobě?
5 Zpočátku pochopitelně nevěděl, jak vznikly všechny krásné věci, na něž se díval. Shledal, že je v zahradě podobné parku, v ráji, který sám nevymyslel, neudělal a neuspořádal. Jak to asi vše vzniklo? Jako dokonale inteligentní a myslící člověk to jistě chtěl vědět. Neměl žádné předchozí zkušenosti. Věděl, že se sám neudělal ani nevyvinul. Nedospěl do tohoto stavu vlastním úsilím. — Srovnej Žalm 100:3; 139:14.
6. Jak asi reagoval Adam na to, že žije v dokonalém pozemském domově?
6 První člověk Adam byl možná na počátku tak vzrušen první zkušeností života v dokonalém pozemském domově, že nepřemýšlel o tom, kde se tu vzal. Nejspíš vykřikoval radostí. Zjišťoval, že mu z úst vycházejí slova, slyšel se, jak mluví lidským jazykem a vyjadřuje se o krásných věcech, které vidí a slyší. Bylo dobré žít tady v této rajské zahradě. Ale když se nadšeně sytil poznatky ze všech podívaných, ze zvuků, vůní a doteku věcí, muselo ho to vést k přemýšlení. Kdybychom se octli v jeho podmínkách, bylo by pro nás všechno záhadou — záhadou, kterou bychom sami nemohli rozluštit.
Lidská existence není žádná záhada
7. Proč nezůstalo pro Adama dlouho tajemstvím, proč žije a je v rajské zahradě?
7 První člověk Adam nezůstal dlouho v nejistotě ohledně situace, v níž se octl — živý a sám, přičemž v rajské zahradě neviděl nikoho, kdo by se mu podobal. Zaslechl však pojednou hlas. Člověk mu rozuměl. Ale kdo to mluvil? Muž neviděl nikoho, kdo by hovořil. Hlas vycházel z neviditelné oblasti a oslovoval jeho. Byl to hlas původce člověka, jeho stvořitele. A člověk mu mohl odpovídat stejnou řečí. Zjistil, že hovoří s Bohem, stvořitelem. Nepotřeboval žádný moderní rozhlasový přijímač, aby slyšel božský hlas. Bůh s ním hovořil přímo jako se svým stvořením.
8, 9. (a) Na jaké otázky mohl dostat Adam odpověď a jaká otcovská péče a zájem mu byly projeveny?
8 Člověk nyní věděl, že není sám, a musel se proto cítit lépe. Jeho mysl byla plná otázek. Mohl je klást tomu Neviditelnému, který s ním hovořil. Kdo udělal jeho a tuto zahradu rozkoše? Proč sem byl postaven a co má dělat se svým životem? Má život nějaký smysl? Tomuto prvnímu člověku byla projevena otcovská péče a zájem, protože na své otázky dostal odpovědi, které uspokojily jeho zvídavou mysl. Jaké potěšení to muselo být pro jeho původce, jeho životodárce, jeho nebeského Otce, když slyšel člověka pronášet první slova! Jaké štěstí pocítil nebeský Otec, když slyšel, jak s ním jeho syn mluví! Přirozená první otázka asi byla: „Kde jsem se tu vzal?“ Nebeský Otec na to rád odpověděl, a tak se přihlásil k tomuto prvnímu člověku jako ke svému synu. Člověk byl „syn Boží“. (Luk. 3:38) Jehova prohlásil sám sebe za Otce tohoto prvního člověka Adama. Zde je podstata odpovědi, kterou dostal Adam od svého nebeského Otce na svou otázku a kterou předal svému potomstvu:
9 „A Jehova Bůh přistoupil k vytvoření člověka z prachu zemské půdy a vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší. Jehova Bůh navíc vysadil zahradu v Edenu, směrem k východu, a tam postavil člověka, kterého vytvořil. Jehova Bůh dal tedy vyrůst z půdy každému stromu žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu a také stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a špatného. A byla tam řeka, která vycházela z Edenu, aby zavlažovala zahradu, a odtamtud se rozdělovala, a tak se stala čtyřmi hlavními toky.“ — 1. Mojž. 2:7–10.b
10, 11. (a) Jaké skutečnosti se Adam jasně dozvěděl, ale na jaké jiné otázky potřeboval odpověď? (b) Jaké odpovědi dal nebeský Otec Adamovi?
10 Adamova bystrá, svěží mysl dychtivě vstřebávala tyto uspokojující informace. Nyní věděl, že nepřišel z té neviditelné říše, odkud s ním mluvil jeho původce a tvůrce. Byl naopak utvořen ze země, na které žil, a byl tedy pozemský. Jeho životodárce a Otec byl Jehova Bůh. On byl „živou duší“. Protože dostal život od Jehovy Boha, byl „synem Božím“. Stromy okolo něho v edenské zahradě rodily ovoce, které bylo dobré k jídlu, aby se tak udržoval naživu jako živá duše. Ale proč se má udržovat naživu a proč byl postaven na zem, do této zahrady Eden? Byl plně utvořený, inteligentní člověk s tělesnými schopnostmi a zasloužil si to vědět. Jak by mohl jinak naplnit smysl svého života, a tak se líbit svému původci a Otci tím, že koná božskou vůli? Odpovědi na tyto náležité otázky dostal v následujícím sdělení:
11 „A Jehova Bůh vzal člověka a usadil ho v zahradě Eden, aby ji obdělával a pečoval o ni. A Jehova Bůh také člověku uložil tento příkaz: ‚Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst; ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.‘“ — 1. Mojž. 2:15–17.
12. Zač musel Adam děkovat svému stvořiteli a jak mohl člověk takto oslavovat Boha?
12 Adam musel svému stvořiteli děkovat za to, že mu dal něco užitečného na práci v této krásné zahradě Eden. Nyní znal vůli svého stvořitele a mohl pro něho na zemi něco udělat. Spočinula na něm nyní odpovědnost obdělávat zahradu Eden a pečovat o ni, ale to bude příjemná práce. Dokáže tím zahradu Eden udržet v takovém stavu, aby přinášela svému původci, Jehovovi Bohu, slávu a chválu. Kdykoli dostal Adam při práci hlad, mohl se dosyta najíst ze stromů v zahradě. Tak mohl obnovit své síly a pokračovat v tomto šťastném životě naneurčito — donekonečna. — Srovnej Kazatele 3:10–13.
Vyhlídka na věčný život
13. Jakou vyhlídku měl první člověk a proč?
13 Donekonečna? Muselo to být pro dokonalého člověka téměř neuvěřitelné pomyšlení. Ale proč ne? Jeho stvořitele ani nenapadlo ničit tuto mistrovsky rozvrženou zahradu Eden. Proč by měl ničit vlastní dílo, když je tak dobré a je výrazem jeho tvořivého umění? Je logické, že něco takového nezamýšlel. (Iz. 45:18) A jestliže měla zůstat tato nesrovnatelná zahrada obdělávaná, potřebovala někoho, kdo by se jí věnoval a pečoval o ni, někoho jako byl dokonalý člověk Adam. A pokud by člověk, který o ni pečuje, nikdy nepojedl ovoce ze zakázaného „stromu poznání dobrého a špatného“, nikdy by nezemřel. Dokonalý člověk mohl žít navždy!
14. Jak mohl mít Adam věčný život v ráji?
14 Adamovi byl předložen věčný život v rajské zahradě Eden. Mohl se z něj věčně těšit, jestliže zůstane dokonale poslušný vůči svému stvořiteli a nikdy nepojí ovoce, které bylo stvořitelem člověka zakázáno. Stvořitel si přál, aby dokonalý člověk zůstal poslušný a žil věčně. Zákaz jíst ovoce „stromu poznání dobrého a špatného“ nebyl smrtonosný. Byla to jen zkouška dokonalé poslušnosti člověka vůči jeho Otci. Dávala člověku příležitost, aby prokázal svou lásku k Bohu, svému stvořiteli.
15. Proč se mohl Adam těšit na jasnou budoucnost a na dobré z rukou svého stvořitele?
15 S uspokojením v srdci, že není jen výsledkem nezamýšlené nahodilosti, ale že má nebeského Otce, s myslí osvícenou porozuměním o smyslu svého života a s vyhlídkou na věčný život v ráji hleděl dokonalý člověk vstříc jasné budoucnosti. Jedl ze stromů, které byly dobré k jídlu, vyhýbal se „stromu poznání dobrého a špatného“. Chtěl poznávat dobré z rukou svého stvořitele. Práce, ne ničící, ale obdělávající zahradu Eden, byla dobrá, a dokonalý člověk pracoval.
Nebylo nutné si všechno vysvětlit
16–18. Jaké takzvané záhady se Adam necítil povinen řešit a proč?
16 Denní světlo zesláblo, když zapadlo velké denní svítící těleso, jehož pohyb po obloze mohl sledovat. Padla tma, noc, a objevil se měsíc. Nepostrašil ho; bylo to menší svítící těleso, které panovalo nad nocí. (1. Mojž. 1:14–18) Po zahradě nejspíš létaly světlušky a jejich studené světlo blikalo jako lampičky.
17 Když padla noc a zahalila ho tma, pocítil potřebu spát jako zvířata kolem něho. Když se probudil, dostal hlad a s chutí se najedl z neoznačených ovocných stromů. Tak asi vypadala jeho snídaně.
18 S obnovenou silou a občerstven nočním odpočinkem obrátil pozornost k denní práci. Když viděl kolem sebe všechnu tu zeleň, necítil, že se musí ponořit do záhady toho, čemu budou lidé po tisíciletích říkat fotosyntéza — do záhady onoho tajemného pochodu, jímž chlorofyl, zelené barvivo v rostlinách využívá energii slunečního světla, aby vyrobil potravu pro člověka i pro zvířata, a přitom odebíral kysličník uhličitý, který člověk a zvířata vydechují, a vydával jim k dýchání kyslík. Člověk by to mohl nazvat záhadou, ale nebylo třeba, aby ji Adam řešil. Byl to zázrak stvořitele člověka. Ten mu rozuměl a uplatňoval jej ve prospěch života tvorů na Zemi. Dokonalé inteligenci prvního člověka tedy stačilo, že Bůh, stvořitel, způsobil růst a že má člověk od Boha přidělen úkol pečovat o tyto formy rostlinného života, které rostou v zahradě Eden. — Viz 1. Mojžíšovu 1:12.
Sám — ale ne bez radosti
19. Co Adam neudělal, i když si uvědomoval, že je sám a nemá na Zemi sobě podobného?
19 Výchova člověka jeho nebeským Otcem neskončila. Člověk se staral o zahradu Eden a na Zemi nebyl nikdo, kdo by se mu podobal, kdo by se k němu připojil nebo mu pomáhal. Ve svém druhu, lidském druhu, byl sám. Nevydal se hledat někoho sobě podobného, aby měl pozemskou společnost. Neprosil Boha, svého nebeského Otce, aby mu dal bratra nebo sestru. To, že byl jako člověk sám, ho nedohnalo k šílenství a nepřipravilo ho to o radost ze života a z práce. Měl společenství s Bohem. — Srovnej Žalm 27:4.
20. (a) Co bylo největší Adamovou radostí a potěšením? (b) Proč by nebylo pro Adama úmornou těžkostí, kdyby tak žil dál? (c) O čem bude hovořit následující článek?
20 Adam věděl, že nebeský Otec dohlíží na něho i na jeho práci. Vrcholem potěšení pro něho bylo líbit se svému Bohu a stvořiteli, jehož podivuhodnost zjevovala všechna krásná stvořitelská díla kolem člověka. (Srovnej Zjevení 15:3.) Pokračovat v takovém způsobu života by nebylo žádnou úmornou těžkostí ani nudnou povinností pro tohoto dokonale vyrovnaného člověka, který mohl rozmlouvat se svým Bohem. A Bůh předložil Adamovi zajímavou práci, strhující práci, která mu dávala velké uspokojení a potěšení. Následující článek poví více o požehnáních a vyhlídkách, z nichž se těšil Adam v ráji z rukou svého milujícího stvořitele.
[Poznámky pod čarou]
a Poznámka ke straně 11. Tak zní toto slovo v původním jazyce zprávy o stvoření ve Svaté bibli. — 1. Mojž. 1:26, „Překlad nového světa s odkazy“, poznámka pod čarou.
b Prorok Mojžíš, který zaznamenal tuto informaci v 1. Mojžíšově v 16. století před naším letopočtem, dodal o této edenské řece následující informace podle poznání své doby:
„První se jmenuje Pišon; ten obtéká celou zemi Chavilu, kde je zlato. A zlato té země je dobré. Je tam také klejopryskyřice a onyxový kámen. A druhá řeka se jmenuje Gichon; ta obtéká celou zemi Kuš. A třetí řeka se jmenuje Chidekel; ta teče na východ do Asýrie. A čtvrtá je řeka Eufrat.“ — 1. Mojž. 2:11–14.
Jak odpovíš?
◻ Proč nebyla pro Adama jeho existence dlouho tajemstvím?
◻ Jakou práci dal Bůh Adamovi? Jak na to jistě reagoval?
◻ Z jaké vyhlídky se těšil dokonalý člověk a proč?
◻ Proč si Adam nestanovil za životní úkol luštit záhady?
◻ Proč Adama nezbavovala samota radosti ze života?