Ježíš se obrací ke svým učedníkům a začíná: „Šťastní jste vy, chudí, protože Boží království je vaše. Šťastní jste vy, kteří nyní hladovíte, protože budete nasyceni. Šťastní jste vy, kteří nyní pláčete, protože se budete smát. Šťastní jste, kdykoli vás lidé nenávidí. . . Veselte se v ten den a poskakujte, neboť hleďte, vaše velká odměna je v nebi.“

Ježíš však štěstím nemyslí jen dobrou náladu nebo veselost, jako když se někdo baví. Pravé štěstí je hlubší, nese v sobě myšlenku spokojenosti, pocit uspokojení a naplnění v životě.

Co tím Ježíš myslí? Proč má bohatství, smích a požitkářství a lidská chvála přinášet bědu? Proto, že z života člověka, který tyto věci má a upíná se k nim, je vyloučena služba Bohu, která jako jediná přináší pravé štěstí. Ježíš přitom nemyslel, že být chudý, hladový a smutný samo o sobě dává štěstí. Často však takto postižení lidé reagují na Ježíšovo učení a tím dosahují požehnání pravého štěstí.