Lekce v odpouštění

Na to, co Ježíš říká a dělá, lidé reagují různě – podle toho, jaké je jejich srdce. Je to jasně vidět ze situace, ke které dojde v jednom domě v Galileji. Farizeus Šimon zve Ježíše, aby k němu přišel na jídlo. Možná se chce dozvědět víc o člověku, který dělá tak pozoruhodné věci. Ježíš jeho pozvání přijímá, protože to pravděpodobně bere jako příležitost vyučovat ty, kdo tam budou. Ze stejného důvodu už několikrát přijal pozvání na jídlo s výběrčími daní a hříšníky.

Ježíšovi se ale nedostane laskavé pozornosti, jaká se obvykle věnuje hostům. Na prašných cestách v Palestině má člověk nohy v sandálech zaprášené a pálí ho, a tak je běžným projevem pohostinnosti umýt mu nohy chladnou vodou. To ale pro Ježíše nikdo neudělá. Ani ho nikdo na přivítanou nepolíbí, jak je to zvykem. Hostitel také obvykle vyleje návštěvníkovi na hlavu trochu oleje jako gesto laskavosti a pohostinnosti. Ježíš se ale nedočká ani toho. Je tedy opravdu vítaným hostem?

Pozvaní lidé ležící u stolu začínají jíst. Během jídla do místnosti tiše vchází žena, kterou nikdo nepozval. Je „ve městě známá jako hříšnice“. (Lukáš 7:37) Všichni nedokonalí lidé jsou hříšníci, ale tato žena podle všeho žije nemorálně, možná je prostitutka. Zřejmě slyšela Ježíšovo vyučování, včetně pozvání, aby za ním přišli všichni, kdo nesou těžký náklad, a on je občerství. (Matouš 11:28, 29) Ježíšova slova a skutky na ni nejspíš tak zapůsobily, že ho teď vyhledala.

Přichází k Ježíšovi a klekne si u jeho nohou. Po tvářích jí stékají slzy, dopadají na Ježíšovy nohy a ona je utírá svými vlasy. Navíc jeho nohy něžně líbá a vylévá na ně vonný olej, který si přinesla. Šimon ji s opovržením pozoruje a říká si: „Kdyby to byl opravdu prorok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká. Věděl by, že je hříšnice.“ (Lukáš 7:39)

Ježíš ví, co si Šimon myslí, a povídá mu: „Šimone, rád bych ti něco řekl.“ Farizeus odpoví: „Učiteli, řekni to.“ Ježíš pokračuje: „Jistý věřitel měl dva dlužníky, jeden mu dlužil 500 denárů a druhý 50. Když neměli čím zaplatit, velkoryse jim oběma odpustil. Který z nich ho bude víc milovat?“ Možná s nádechem lhostejnosti Šimon odpoví: „Předpokládám, že ten, komu odpustil víc.“ (Lukáš 7:40–43)

Ježíš s tím souhlasí. Pak se podívá na ženu a říká Šimonovi: „Vidíš tu ženu? Když jsem vešel do tvého domu, nedal jsi mi vodu na nohy, ale ona mi je smáčela slzami a utřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mě, ale ona od chvíle, kdy jsem vešel, nepřestala něžně líbat mé nohy. Nepotřel jsi mi hlavu olejem, ale ona mi vonným olejem potřela nohy.“ Ježíš mohl na jejím jednání vidět, že upřímně lituje svého způsobu života. A tak to uzavírá slovy: „Její hříchy, i když je jich hodně, jsou odpuštěny, protože velmi milovala. Ale komu je málo odpuštěno, málo miluje.“ (Lukáš 7:44–47)

Omlouvá tím snad Ježíš nemravnost? Ne. Ukazuje, že je soucitný a má pochopení pro lidi, kteří se dopouštějí vážných hříchů, ale pak dávají najevo, že jich litují a hledají u Krista úlevu. Té ženě se určitě musí hodně ulevit, když jí Ježíš říká: „Tvé hříchy jsou odpuštěny. ... Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“ (Lukáš 7:48, 50)