JEŽÍŠ je na cestě do Filipovy Cesareje. Cestou se zastavuje, aby poučoval své apoštoly a zástupy lidí o Božím slovu. Ve spojení s tím vyjadřuje pozoruhodná slova: „Vpravdě vám říkám, že někteří z těch, kdo zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Syna člověka přicházet v jeho království.“

‚Co tím asi Ježíš míní?‘ ptají se pravděpodobně učedníci. Asi o týden později bere Ježíš Petra, Jakuba a Jana na vysokou horu. Učedníci jsou unavení, je možná noc. Ježíš se modlí a přitom se jim mění před očima. Jeho obličej začíná zářit jako slunce a jeho oděv je jasný jako světlo.

Pro Ježíše i pro jeho učedníky bylo jistě toto vidění velice posilující. Bylo takříkajíc předběžným pohledem na Kristovu slávu v jeho království. Učedníci prakticky viděli „Syna člověka přicházet v jeho království“, jak to slíbil Ježíš o týden dříve. Po Ježíšově smrti napsal Petr, že ‚se stali očitými svědky Kristovy velkoleposti, když s ním byli na svaté hoře‘.