Jak rozpoznat jediného pravého Boha?

TÉMĚŘ po celou dobu své existence mělo lidstvo mnoho bohů. Bylo jich tolik, že je těžké určit přesný počet bohů a bohyň uctívaných po celé zemi, ale jsou jich miliony.

Konstatovali jsme již, že Bůh existuje, a nyní se ptáme, který z bohů, uctívaných na zemi nyní i v minulosti, je pravý Bůh. To, že existuje pouze jeden pravý Bůh, kterého lze rozpoznat, je jasně řečeno v Bibli u Jana 17:3: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“

Rozpoznávací znak — jméno

Je logické, že každý bůh, který je osobou, by měl mít i své osobní jméno a odlišovat se tak od ostatních bohů majících také své jméno. Nejlepší by bylo, kdyby mu toto jméno nedali jeho ctitelé, ale kdyby si ho dal sám.

V tomto směru se však objevuje velmi záhadná věc. Většina velkých náboženství označuje své bohy jménem, avšak Židé a hlavní církve křesťanstva neoznačili boha, kterého uctívají, žádným konkrétním osobním jménem. Místo toho používají tituly jako Hospodin, Pán, Bůh, Všemohoucí a Otec.

V časopise Theology uvádí David Clines toto: „Někdy mezi pátým a druhým stoletím př. n. l. se Bohu stala tragická nehoda — ztratil své jméno. Přesněji řečeno, Židé přestali užívat Boží osobní jméno Jahve a začali ho nahrazovat opisnými výrazy: Bůh, Pán, Jméno, Svatý, Přítomnost a také Místo. Dokonce i tam, kde bylo v biblickém textu napsáno Jahve, čtenář toto jméno vyslovoval jako Adonai. Po konečném pádu chrámu zanikly nejen vzácné liturgické příležitosti, při nichž se toto jméno používalo, ale dokonce byla zapomenuta i jeho výslovnost.“ Nelze však přesně říci, kdy ortodoxní Židé přestali nahlas vyslovovat Boží jméno a nahradili jej hebrejskými výrazy ‚Bůh‘ a ‚Svrchovaný Pán‘.

Zdá se tudíž, že úplně první a podstatnou věcí k rozpoznání „jediného pravého Boha“ by bylo poznat jeho jméno. Takové hledání není vůbec složité, protože jméno Všemohoucího Boha, Stvořitele, je jasně a jednoduše uvedeno v Žalmu 83:18: „Aby lidé poznali, že ty, jehož jméno jest JEHOVA, jsi nad celou zemí nejvyšší.“ (King James Version)

Jehova, nebo Jahve?

I když se v některých českých překladech v poznámkách pod čarou objevuje jméno Jehova, jiné české překlady dávají přednost tvaru Jahve. Které jméno je správné?

Nejstarší biblické rukopisy byly napsány v hebrejském jazyce. Boží jméno se v Hebrejských písmech objevuje skoro sedmtisíckrát a píše se čtyřmi souhláskami — JHVH. Těmto čtyřem souhláskám se obvykle říká tetragrammaton nebo tetragram, což je odvozeno od dvou řeckých slov, která znamenají „čtyři písmena“. Vzniká tedy otázka přesné výslovnosti, protože rané hebrejské písmo se skládalo jen ze souhlásek a neobsahovalo žádné samohlásky, jež by byly pro čtenáře vodítkem. A tak zda výslovnost tetragrammata bude Jahve, nebo Jehova, záleží na tom, jaké samohlásky čtenář mezi tyto čtyři souhlásky doplní. Za správnou výslovnost dnes mnozí znalci hebrejštiny pokládají tvar Jahve.

Z hlediska důslednosti je však lepší tvar Jehova. Proč? Tvar Jehova se v některých jazycích používá již po staletí. Lidé, kteří mají proti této výslovnosti výhrady, by měli mít výhrady také proti zavedené výslovnosti jména Jeremjáš, a dokonce i jména Ježíš. Podle původní hebrejské výslovnosti by bylo třeba změnit jméno Jeremjáš na Jir·mejahʹ nebo Jir·mejaʹ·hu a Ježíš na Je·šuʹaʽ (hebrejsky) nebo I·e·sousʹ (řecky). Mnoho badatelů Bible, včetně svědků Jehovových, se proto domnívá, že kvůli důslednosti je lepší používat v češtině již známý tvar „Jehova“ a v jiných jazycích formy tomu odpovídající.

Záleží na tom vůbec?

Někteří lidé tvrdí, že v podstatě nezáleží na tom, zda Všemohoucího Boha oslovujeme osobním jménem, či nikoli, a stačí jim, když o něm mluví jako o Otci nebo o Bohu a také jej tak oslovují. Oba tyto výrazy jsou však spíše tituly než jména a nejsou osobní ani charakteristické. V biblických dobách se slovo označující Boha (hebrejsky ʼElo·himʹ) používalo k popisu jakéhokoli boha — dokonce i Dagona, pohanského boha Filištínů. (Soudci 16:23, 24) A tak kdyby Hebrejec nějakému Filištínci řekl, že uctívá „Boha“, a neuvedl by ho jménem, nebylo by z toho patrné, že jde o pravého Boha, kterého Hebrejec uctíval.

Zajímavý komentář je v díle The Imperial Bible-Dictionary z roku 1874: „[Jehova je] všude . . . vlastní jméno označující výslovně osobního Boha, zatímco označení Elohim má spíše charakter podstatného jména obecného a označuje sice zpravidla, ale nikoli nevyhnutelně a nikoli jednotně Nejvyššího. . . . Hebrejec může použít slovo Elohim s určitým členem, tedy ve významu ‚pravý Bůh‘, na rozdíl od bohů falešných. Označení Jehova však nikdy s určitým členem nepoužije, protože Jehova je jméno, jímž je označován jedině pravý Bůh. Hebrejec často mluví o svém Bohu . . ., ale nikdy o svém Jehovovi; když totiž říká můj Bůh, míní tím Jehovu. Mluví o Bohu Izraele, ale nikdy o Jehovovi Izraele, protože jiný Jehova neexistuje. Mluví o živém Bohu, ale nikdy o živém Jehovovi, protože by mu ani na mysl nepřišlo, že by Jehova byl jiný než živý.“

Vlastnosti pravého Boha

Znát někoho jménem samozřejmě neznamená, že jej známe důvěrně. Většina z nás zná jména předních politiků. Dobře známe rovněž jména význačných mužů i žen v jiných zemích. Znát však pouze jejich jméno — a dokonce ho umět i správně vyslovit — samo o sobě neznamená, že tyto lidi známe osobně nebo že víme, jací ti lidé jsou. Podobně k tomu, abychom znali jediného pravého Boha, musíme znát a obdivovat jeho vlastnosti.

Je sice pravda, že pravého Boha nemůže žádný člověk vidět, ale Bůh pro nás laskavě nechal zaznamenat v Bibli mnoho podrobností o své osobnosti. (2. Mojžíšova 33:20; Jan 1:18) Určití hebrejští proroci dostali vidění nebeských nádvoří Všemohoucího Boha. Z toho, co popisují, je patrná nejen úžasná důstojnost, bázeň vzbuzující majestátnost a moc, ale také klid, pořádek, krása a příjemnost. (2. Mojžíšova 24:9–11; Izajáš 6:1; Ezekiel 1:26–28; Daniel 7:9; Zjevení 4:1–3)

Jehova Bůh ukázal některé ze svých přitažlivých vlastností Mojžíšovi, jak je zapsáno ve 2. Mojžíšově 34:6, 7: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích.“ Souhlasíte s tím, že když poznáváme Boží vlastnosti, přitahuje nás to k němu a chceme jej jako osobu poznat ještě lépe?

Jehovu Boha v jeho zářivé slávě nemůže žádný člověk vidět. Je však zaznamenáno, že když byl Ježíš Kristus jako člověk na zemi, zrcadlil to, jakou osobou je jeho nebeský Otec, Jehova Bůh. Při jedné příležitosti Ježíš řekl: „Syn nemůže dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy, ale jenom to, co vidí dělat Otce. Vždyť cokoli On dělá, to dělá podobně i Syn.“ (Jan 5:19)

Z toho můžeme vyvodit, že Ježíšova laskavost, soucit, mírnost a vřelost, stejně jako silná láska ke spravedlnosti a nenávist k tomu, co je ničemné, jsou vlastnosti, které Ježíš pozoroval u svého Otce, Jehovy Boha, když s ním byl v nebeských nádvořích předtím, než přišel jako člověk na zemi. Jestliže tedy opravdu s porozuměním budeme chápat plný význam Jehovova jména, určitě budeme mít všechny důvody k tomu, abychom toto posvátné jméno milovali, žehnali mu, chválili ho, vyvyšovali ho a důvěřovali mu.

Poznávat jediného pravého Boha tímto způsobem je proces, který nikdy nekončí, jak jasně vyplývá ze znění Jana 17:3 ve Svatém Písmu — Překladu nového světa. Velkou pomocí je zde to, v jakém tvaru je v řečtině sloveso „poznat“. Na základě toho je v češtině použito slovní spojení, které je v nedokonavém vidu a označuje děj pokračující. Čteme zde: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ Ano, pokračovat v přijímání poznání o jediném pravém Bohu, Jehovovi, a jeho Synu, Ježíši Kristu, je proces, který by nikdy neměl skončit.

Pravý Bůh je objeven

Pravého Boha je tedy snadné odlišit od mnoha falešných bohů. Je to všemohoucí Stvořitel vesmíru včetně planety Země a lidstva. Má jedinečné osobní jméno — Jehova neboli Jahve. Není částí záhadného trojjediného boha neboli Trojice. Je to Bůh lásky a pro své lidské tvory si přeje to nejlepší. Je to ale také Bůh práva a nebude věčně snášet ty, kdo tvrdošíjně ničí zemi a rozdmýchávají války a násilí.

Jehova Bůh odhaluje své rozhodnutí nejen zbavit zemi ničemnosti a utrpení, ale také učinit z ní ráj, kde lidé s upřímným srdcem mohou věčně žít ve štěstí. (Žalm 37:10, 11, 29, 34) Všemohoucí Bůh nyní ustanovil svého Syna, Ježíše, jako Krále nebeského Království a Ježíš brzy nastolí nový svět spravedlnosti a na naší zemi obnoví rajské podmínky. (Daniel 2:44; Matouš 6:9, 10)

Doufáme, že nyní je pro vás snazší odpovědět na otázky, zda Bůh skutečně existuje a jak pravého Boha rozpoznat.

[Obrázek na straně 9]

Ježíš Kristus označil Jehovu jako jediného pravého Boha