NIKODÉM

[dobyvatel lidu].

Farizeus a učitel Izraele, vládce Židů (to znamená člen Sanhedrinu), o němž se píše pouze v Janově evangeliu. Na Nikodéma zapůsobila znamení, která Ježíš prováděl v Jeruzalémě v době Pasachu roku 30 n. l. Proto jedné noci navštívil Ježíše a uznal, že Ježíš určitě přišel od Boha. (Pravděpodobně ze strachu před Židy se Nikodém rozhodl, že tuto první návštěvu vykoná pod pláštíkem noci.) A právě s Nikodémem mluvil Ježíš o tom, že se člověk musí ‚narodit znovu‘, aby mohl vidět Boží Království; o tom, že žádný člověk nevystoupil do nebe; o Boží lásce, která se projevila tím, že Bůh poslal svého Syna na zemi, a o tom, jak je potřebné projevovat víru. (Jan 2:23; 3:1–21)

Asi o dva a půl roku později, o Svátku chýší, poslali farizeové úředníky, aby se Ježíše zmocnili. Když se úředníci vrátili s prázdnou a podali o Ježíšovi příznivou zprávu, farizeové je kvůli tomu začali ponižovat. Nato Nikodém povstal a řekl: „Odsuzuje snad náš zákon někoho dříve, než ho vyslechl a poznal, co dělá?“ Za tato slova se mu ostatní začali posmívat. (Jan 7:45–52) Po Ježíšově smrti přišel Nikodém společně s Josefem z Arimatie, bojácným učedníkem, připravit Ježíšovo tělo na pohřeb a přinesl nákladnou oběť — těžký svitek myrhy a aloe (asi 100 římských liber [33 kg]). (Jan 19:38–40) Tradice uvádějí, že Nikodém se později stal učedníkem, že byl vyloučen ze Sanhedrinu a vypovězen z Jeruzaléma, že zemřel mučednickou smrtí atd., ale Písmo je ani nepotvrzuje, ani nevyvrací.