Život a služba Ježíše

„Pohleďte, člověk!“

NA Piláta zapůsobilo Ježíšovo chování, a protože rozeznal jeho nevinu, zkouší jinou cestu, jak jej osvobodit. „Máte zvyk,“ říká zástupům, „že vám mám jednoho o pasach propustit.“

Ve vězení je také pověstný vrah Barabáš. Proto se Pilát zeptá: „Koho chcete, abych vám propustil, Barabáše, nebo Ježíše, takzvaného Krista?“

Lidé na podnět předních kněží, kteří je pobouřili, žádají, aby byl propuštěn Barabáš a Ježíš aby byl zabit. Pilát se nevzdává a odpovídá novou otázkou: „Kterého z těch dvou chcete, abych vám propustil?“

„Barabáše,“ křičí lidé.

„Co tedy mám udělat s Ježíšem, takzvaným Kristem?“ ptá se zaraženě Pilát.

Odpovídají ohlušujícím řevem: „Na kůl s ním!“ „Na kůl! Na kůl s ním!“

Pilát ví, že žádají o smrt nevinného člověka, a proto jim domlouvá: „Což tento člověk udělal něco špatného? Neshledávám na něm nic, co zasluhuje smrt. Ztrestám ho tedy a propustím.“

Přes jeho pokusy rozlícený dav popichovaný svými náboženskými vůdci dále ječí: „Na kůl s ním!“ Dav je kněžími rozvášněn k šílenství a volá po krvi. Přitom byli někteří z nich před pouhými pěti dny nejspíš mezi těmi, kteří Ježíše vítali v Jeruzalémě jako krále! Ježíšovi učedníci mezitím — pokud jsou přítomni — zůstávají zticha a nenápadní.

Když Pilát vidí, že jeho domluvy ničemu neprospívají, ale spíše se zvedá vřava, bere vodu a před zástupem si myje ruce se slovy: „Nenesu vinu za krev tohoto člověka. Je to vaše vlastní věc.“ Na to lid odpovídá: „Jeho krev ať přijde na nás a na naše děti.“

A tak jim Pilát podle jejich požadavku — a protože si přeje uspokojit zástup, spíš než udělat to, co ví, že je správné — propustí Barabáše. Vezme Ježíše, dá ho svléknout a pak zbičovat. To není žádné obyčejné našlehání bičem. Časopis amerického lékařského sdružení popisuje římský způsob bičování:

„Obvyklým nástrojem byl krátký bič (flagrum neboli fagellum) s několika jednoduchými nebo spletenými koženými řemínky různých délek, do nichž byly v určitých vzdálenostech vevázány železné kuličky nebo ostré kousky ovčích kostí. . . Jak římští vojáci plnou silou opakovaně švihali oběť do zad, železné kuličky působily hluboké pohmožděniny a kožené řemínky a ovčí kůstky se zasekávaly do kůže a podkožní tkáně. Při pokračujícím bičování rány pronikaly do hloubky ke kosternímu svalstvu a vznikaly cáry krvácejícího masa.“

Po tomto trýznivém bití je Ježíš odveden do místodržitelova paláce a jsou svolány všechny oddíly vojska. Tam jej vojáci zahrnou další pohanou: spletou trnovou korunu a narazí mu ji na hlavu. Do pravé ruky mu dají rákos a obléknou mu purpurový oděv, jaký nosí králové. Pak mu posměšně říkají: „Dobrý den, ty králi Židů!“ Také na něho plivají a políčkují ho. Vezmou mu silný rákos z ruky a švihají ho s ním do hlavy, čímž mu do kůže ještě hlouběji vrážejí ostré trny jeho pokořující „koruny“.

Ježíšova pozoruhodná důstojnost a síla tváří v tvář tomuto týrání na Piláta zapůsobí tak, že se ho ještě jednou pokusí vykoupit. „Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm neshledávám žádnou vinu,“ říká zástupům. Snad si představuje, že pohled na Ježíšovu zuboženost obměkčí jejich srdce. Když Ježíš stojí před bezcitným davem s trnovou korunou, purpurovým svrchním oděvem a zkrvavenou tváří, rozrytou bolestí, Pilát prohlašuje: „Pohleďte, člověk!“

Ačkoli je zbitý a pohmožděný, stojí tu nejskvělejší postava celé historie, opravdu největší člověk, jaký kdy žil! Ano, Ježíš projevuje mlčenlivou důstojnost a klid, jež svědčí o velikosti, kterou musí uznat i Pilát, protože v jeho slovech se zjevně mísí úcta a lítost. — Jan 18:39–19:5; Matouš 27:15–17, 20–30; Marek 15:6–19; Lukáš 23:18–25.

◆ Jak se snaží Pilát o Ježíšovo propuštění?

◆ Jak se Pilát pokouší ze sebe svalit odpovědnost?

◆ Co znamená bičování?

◆ Jak je Ježíš po zbičování zesměšňován?

◆ Jaký další pokus o Ježíšovo propuštění podnikne Pilát?