Turínské plátno — Je pohřebním rouchem Ježíše?

Turínské plátno — Je pohřebním rouchem Ježíše?

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ITÁLII

Od 18. dubna do 14. června 1998 bylo v katedrále Svatého Jana Křtitele v italském Turíně vystaveno plátno, do něhož bylo údajně zavinuto mrtvé tělo Ježíše z Nazaretu. Plátno bylo vystaveno v neprodyšně uzavřené vitríně z neprůstřelného skla, která byla naplněna inertním plynem. Zde bylo uchováváno ve stabilních klimatických podmínkách.

PŘED dobře zabezpečeným plátnem návštěvníci procházeli po třech vyvýšených rampách, z nichž každá byla umístěna v trochu jiné výšce. To všem umožnilo, aby měli co nejlepší výhled. Doba prohlídky byla omezena na dvě minuty a bylo nutné se objednat předem. Reakce návštěvníků sahaly od extatického nebo truchlivého rozjímání až k obyčejné zvědavosti. Podle zpráv přišlo asi dva a půl milionu návštěvníků.

„Jaký význam má Turínské plátno pro vás?“ — to byla často pokládaná otázka. Pro člověka, kterého zajímají náboženské otázky, to byla příležitost prozkoumat tuto věc podrobněji a znovu si přečíst ty úseky z Bible, které pojednávají o Ježíšově pohřbu. (Viz rámeček na následující straně.)

Turínské plátno je kus lněné látky 436 centimetrů dlouhý a 110 centimetrů široký. Na jeho povrchu je otisk těla muže, který údajně zemřel násilnou smrtí. Vyvstává však otázka: Bylo Turínské plátno opravdu tím kusem látky, do kterého bylo před více než devatenácti stoletími zavinuto tělo Ježíše?

Historický vývoj

„Neexistuje žádný doklad o existenci plátna během prvních století křesťanské éry,“ uvádí New Catholic Encyclopedia. V roce 544 n. l. se v Edesse (v dnešním Turecku) náhle objevilo plátno s otiskem, který podle všeobecného mínění nebyl udělán lidskýma rukama. Otisk prý zobrazoval tvář Ježíše. Tvrdilo se, že plátno bylo v roce 944 n. l. v Konstantinopoli. Většina historiků však nevěří tomu, že to byla ta látka, která je dnes známa jako Turínské plátno.

Ve Francii na začátku čtrnáctého století vlastnil nějaké plátno Geoffroi de Charny. V roce 1453 přešlo jeho vlastnictví na Ludvíka, vévodu Savojského, který plátno převezl do kostela v Chambéry, hlavním městě Savojska. Odtud ho v roce 1578 odvezl Emmanuel Philibert do Turína.

Různé názory

V roce 1988 nechal tehdejší turínský arcibiskup Anastasio Ballestrero zjistit stáří Turínského plátna pomocí radiouhlíkového datování. Testy prováděné třemi prestižními laboratořemi ve Švýcarsku, v Anglii a ve Spojených státech ukázaly, že plátno pochází ze středověku, tedy z období dlouho po Kristově smrti. Ballestrero výsledky testů přijal a v oficiálním prohlášení uvedl: „I když necháváme na vědě, aby vyhodnotila tyto testy, církev znovu opakuje, že chová plátno ve vážnosti a má hlubokou úctu k tomuto Kristovu posvátnému obrazu který, zůstává předmětem oddanosti věrných.“

Nynější arcibiskup Giovanni Saldarini prohlásil: „Nemůžeme říci, že tento otisk je obrazem Krista, který byl sejmut z kříže.“ Současně však prohlásil: „Není pochyb o tom, že věřící může v tomto otisku vidět podobu muže, kterého popsala evangelia.“ Dne 24. května 1998, v době, kdy bylo plátno vystaveno, papež Jan Pavel II. obraz nazval „otiskem, který zanechalo umučené tělo Toho ukřižovaného“.

Jak je patrné, doklady jasně svědčí proti tomu, že by Turínské plátno bylo pohřebním rouchem Ježíše. Ale i kdyby bylo? Bylo by správné, aby ten, kdo se chce řídit biblickým učením, uctíval toto plátno?

Povšimněte si, co podle římskokatolického překladu Bible říká druhé z Deseti přikázání: „Neuděláš si žádnou sochu, nic co se podobá tomu, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Těmto bohům se nebudeš klanět a nebudeš jim sloužit.“ (2. Mojžíšova 20:4, 5, Jeruzalémská bible) Skutečně, praví křesťané si berou k srdci slova apoštola Pavla: „Chodíme vírou, ne viděním.“ (2. Korinťanům 5:7; 1. Jana 5:21)

[Rámeček na straně 24]

Plátno a zprávy evangelií

Pisatelé evangelií uvádějí, že Ježíšovo tělo, poté, co ho Josef z Arimatie sňal z kůlu, bylo zabaleno do „čistého jemného plátna“. (Matouš 27:57–61; Marek 15:42–47; Lukáš 23:50–56) Apoštol Jan k tomu dodává: „Také Nikodém . . . přinesl svitek myrhy a aloe, kolem sto liber. Vzali tedy Ježíšovo tělo a ovázali je obinadly s kořením, právě jak mají Židé ve zvyku připravovat na pohřeb.“ (Jan 19:39–42)

Podle svého zvyku Židé mrtvého omyli a potom natřeli tělo olejem a kořením. (Matouš 26:12; Skutky 9:37) Ráno po Sabatu chtěly ženy, které patřily k Ježíšovým přátelům, dokončit přípravu jeho těla, které již leželo v hrobce. Když však přišly s ‚kořením, aby ho potřely olejem‘, Ježíšovo tělo v hrobce nebylo! (Marek 16:1–6; Lukáš 24:1–3)

Co našel Petr, když přišel krátce poté a vstoupil do hrobky? Očitý svědek Jan uvedl: „Viděl ležící obinadla a také, že látka, kterou měl na hlavě, neleží u obinadel, ale je svinuta odděleně na jednom místě.“ (Jan 20:6, 7) Všimněte si, že zde není ani zmínka o jemném plátně, uvedeny jsou pouze obinadla a látka, kterou měl Ježíš na hlavě. Vzhledem k tomu, že Jan výslovně uvádí obinadla a látku, kterou měl Ježíš na hlavě, nepředpokládali bychom snad, že by se zmínil také o jemném plátně, kdyby tam bylo?

Vezměte v úvahu také toto: Pokud by látka, ve které byl Ježíš pohřben, měla na sobě otisk jeho těla, není snad pravděpodobné, že by si toho někdo všiml a že by se to stalo předmětem diskusí? Avšak kromě toho, co je v evangeliích, není v Bibli ani zmínka o látce, ve které byl Ježíš pohřben.

Dokonce ani pisatelé ze třetího a čtvrtého století, kteří se hlásili ke křesťanství, z nichž mnozí psali o nespočtu takzvaných zázraků souvisejících s množstvím relikvií, se nezmínili o existenci plátna, na kterém by byl Ježíšův obraz. To je jen těžko pochopitelné, protože podle jezuitského učence Herberta Thurstona pozorovatelé z 15. a 16. století „popisují, že otisky na plátně byly tak jasné v detailech a barvy byly tak svěží, že mohly být poměrně čerstvé“.

[Podpisek obrázku na straně 23]