Co říká Bible

Jak by křesťané měli pohlížet na mši?

ZBOŽNÍ katolíci souhlasí s papežem Janem Pavlem II., který podle zprávy v listu The New York Times nedávno „znovu potvrdil, že nechodí-li katolík na mši, církev to považuje za hřích“. Co je mše? Má církev na tento námět stejný názor jako Bible?

V knize Things Catholics Are Asked About (Na co jsou katolíci dotazováni) katolický kněz Martin J. Scott definuje mši následovně: „Mše je nekrvavá oběť Kristova těla a jeho krve. Oběť, kterou Kristus přinesl na Kalvárii, byla krvavá. Mše je v zásadě stejná oběť, jako byla oběť na kříži. Není to žádný řečnický obrat, žádná metafora ani nadsázka.“ Martin J. Scott také píše: „Mše vyžaduje, abychom přinášeli Božího Syna na naše oltáře a předkládali ho za oběť Božstvu.“

Je nauka o mši biblická?

Upřímní katolíci věří, že nauka o mši je založena na Bibli. Na důkaz uvádějí slova, která Ježíš pronesl během události později nazvané Poslední večeře. Když svým apoštolům rozděloval chléb a víno, o chlebu Ježíš řekl: „Toto je mé tělo.“ V souvislosti s vínem řekl: „Toto je má krev.“ (Matouš 26:26–28)a Katolíci věří, že když Ježíš pronesl tato slova, doopravdy proměnil chléb a víno ve své tělo a v krev. Dílo New Catholic Encyclopedia (1967) však varuje: „Neměli bychom příliš spoléhat na to, že slova ‚Toto je mé tělo‘ nebo ‚Toto je má krev‘ jsou míněna doslovně . . . V takových výrocích jako například ‚žeň je konec světa‘ (Mt 13.39) nebo ‚já jsem pravý vinný kmen‘ (Jan 15.1) totiž [sloveso „být“] znamená pouze označovat nebo představovat.“ Tato směrodatná encyklopedie tedy dokonce připouští, že formulace v Matoušovi 26:26–28 nedokazuje, že chléb a víno byly při Poslední večeři doslovně přeměněny v Ježíšovo tělo a krev.

Někdo si možná vzpomene, že Ježíš jednou řekl: „Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe. . . . Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný.“ (Jan 6:51, 54) Někteří z tehdejších Ježíšových posluchačů vzali jeho vyjádření doslova a byli otřeseni. (Jan 6:60) Měli bychom si však položit otázku: Proměnil při té příležitosti Ježíš své tělo v chléb? Rozhodně ne! Mluvil obrazně. Přirovnal sám sebe k chlebu, protože na základě své oběti měl lidstvu předat život. Jan 6:35, 40 jasně ukazuje, že toto jedení a pití spočívalo v projevování víry v Ježíše Krista.

Mše je jedním z hlavních obřadů katolické církve, a proto by někdo mohl očekávat, že Písmo tento obřad podporuje. Nepodporuje. Dílo The Catholic Encyclopedia (vydání 1913) vysvětlovalo: „Hlavním pramenem naší nauky je . . . tradice, která od nejranějších dob hlásá prosebnou hodnotu oběti mše.“ Ano, římskokatolická nauka o mši je založena na tradici, ne na Bibli.

Ať se nějaká tradice dodržuje jakkoli upřímně, jestliže je v rozporu s Biblí, je pro Boha nepřijatelná. Ježíš ve své době káral náboženské vůdce: „Tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží.“ (Matouš 15:6, Ekumenický překlad) Ježíš si vážil Božího slova, a proto nauku o mši prozkoumejme ve světle Svatého Písma.

Jak často má být Kristus obětován?

Katolická církev učí, že Ježíš je obětován pokaždé, kdy se slouží mše, ale zároveň tvrdí, že Ježíš vlastně neumírá a že tato oběť je nekrvavá. Souhlasí Bible s tímto názorem? Podívejte se, co je napsáno v Židům 10:12, 14: „[Ježíš] podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak už navždycky zaujal místo na trůnu po Boží pravici. Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti jednou provždy ty, kterým přinesl posvěcení.“

Upřímný katolík však může namítnout: ‚Cožpak není nutné, aby se Ježíš obětoval často? Všichni mnohokrát hřešíme.‘ Na tuto otázku Bible odpovídá slovy zaznamenanými v Židům 9:25, 26: „Není třeba, aby [Kristus] vícekrát obětoval sám sebe . . . Zjevil se teď, jednou provždy, na konci věků, aby svou obětí odklidil hřích.“ Dobře si povšimněte těchto slov: „Není třeba, aby [Kristus] vícekrát obětoval sám sebe.“ V Římanům 5:19 apoštol Pavel vysvětluje, proč to není třeba: „Jako se jich totiž neposlušností jednoho člověka [Adama] celé množství stalo hříšníky, tak zase poslušností jednoho [Ježíše] se jich celé množství stane spravedlivými.“ Jediným skutkem neposlušnosti Adam způsobil, že všichni podléháme smrti; jediným skutkem k vykoupení Ježíš položil základ k tomu, aby nám všem, kdo projevujeme víru v tuto oběť, byly nyní odpuštěny hříchy a abychom v budoucnosti měli věčný život.

Jaký rozdíl je v tom, zda byl Ježíš obětován jednou, nebo zda je obětován často? To je otázka ocenění pro hodnotu Ježíšovy oběti. Ježíšova oběť je největší dar, jaký kdy byl dán; tak vzácný, tak dokonalý dar, že už nikdy nemusí být opakován.

Ježíšova oběť si rozhodně zasluhuje, aby se na ni vzpomínalo. Je však velký rozdíl mezi tím, že si nějakou událost připomínáme, a tím, že ji opakujeme. Například manželé oslavují výročí své svatby možná proto, aby si připomněli den, kdy se vzali, a vůbec nemusí opakovat svatební obřad. Svědkové Jehovovi každý rok slaví výročí Ježíšovy smrti takovým způsobem, jak to Ježíš přikázal — ‚na [jeho] památku‘, a ne proto, aby ho obětovali. (Lukáš 22:19) Tito křesťané se kromě toho po celý rok snaží rozvíjet vřelý vztah k Jehovovi Bohu prostřednictvím Ježíše Krista tím, že svůj život, své jednání a náboženské názory uvádějí do souladu se Svatým Písmem.

Mnohdy to znamená udělat změny ve svém smýšlení. Svědkové však mají radost z poznání, že budou-li se s věrnou oddaností opírat o Boží slovo, a ne o lidské tradice, získají požehnání. A budou-li projevovat víru v to, že Ježíš před téměř dvěma tisíci lety jednou provždy prolil a obětoval svou krev, budou očištěni od všech hříchů. (1. Jana 1:8, 9)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Mše u svatého Jiljí (detail)

[Podpisek]

Erich Lessing/Art Resource, NY